Dvanáctá hodina odbila (Hodiny posledního soudu)

Hodiny posledního soudu reprezentují odpočet k možné globální katastrofě. Od roku 1947 je tento symbol průběžně aktualizován redakcí časopisu Bulletin of the Atomic Scientists. Čím je minutová ručička hodin blíže půlnoci, tím je svět blíže ke svému zhroucení.

Už je to tu. Hodiny posledního soudu ukazují půlnoc. Nebo... měly by. Poslední aktualizace proběhla v lednu 2020 a chybělo 100 sekund. Od té doby se toho hodně změnilo a zodpovědné osoby nezveřejnily žádnou aktualizaci. Měly by. Lidstvo decimuje světová pandemie, ekonomika se krutě propadá. Živelné pohromy ničí majetky, berou životy, demonstrace jsou na denním pořádku a na Středním východě stále zuří války. Přírodní bohatství jsou zdevastována a Země se už pravděpodobně nevzpamatuje z drancování, za které jsou zodpovědné korporace hnané růstem chtivými akcionáři.

Z paralelního světa zničeného atomovými výbuchy unikají hrdinové Rorschach, Ozymandias, Mim a jeho společnice Marioneta, aby našli Dr. Manhattana – modrého boha, který by mohl katastrofu zvrátit. Pravděpodobně. Stopy vedou do Gothamu, do světa Batmana a Supermana. Pokud hrozbou prvních Strážců byl jaderný holocaust, tématem těch druhých jsou superhrdinové, přesněji metalidé a nerovnováha světových sil, kterou jejich zjevení přináší. Drtivá většina jich totiž patří Americe.

Scenárista Geoff Johns počítá s tím, že kdokoliv sáhne po Hodinách posledního soudu, četl přelomové Strážce Alana Moorea, na něž děj přímo navazuje. Propojení těchto světů je tím největším tahákem a je třeba říci, že všechno funguje překvapivě dobře. Kopírka Johns tentokrát překvapil a styl, nové charaktery a vůbec celé překlopení do DC vesmíru zatím zvládá na výbornou. Zatím i proto, že ve chvíli, kdy to začíná být opravdu zajímavé, první kniha končí. Takhle nezbývá než pochválit zajímavý nástřel. Vizuální stránka Garyho Franka, která modernizuje původní, klasickou kresbu Davea Gibbonse, je jednoznačně největším kladem. Osmdesátkový styl zůstává, přesto je živější, s důrazem na znamení a podobnost mezi propojenými světy.

Alan Moore ve svém přelomovém díle představil nový náhled na superhrdiny, temný svět blížící se realitě. Geoff Johns dělá pravý opak a ze skutečných problémů dělá spíše jen zábavu. Není to nutně špatně, přesto je to touha šokovat, která táhne děj kupředu, ne potřeba něco sdělit světu. Moore si bude muset pořídit extra velkou rakev, aby se mu v hrobě dobře obracelo.