Festival Mladí ladí jazz přichází s nadílkou prvních jmen

Festival Mladí ladí jazz již jedenáctým rokem dává během dubna prostor muzikantům a formacím, kteří svojí tvorbou vnášejí do jazzových vod čerstvý vítr, leckdy i pořádnou očistnou bouři, odnášející pryč přežité hudební harampádí. Jeho odvážná dramaturgie se nebojí bořit zažité jazzové škatulky a otevírá se nejrůznějším hudebním žánrům, které hýbou 21. stoletím. Festival vyvrcholí tradičně velkým open air koncertem na Mezinárodní den jazzu 30. dubna na Karlově náměstí.

Moon Hooch, kteří svojí neotřelou a místy až zběsilou kombinací EDM, jazzu a rocku spolehlivě roztančili tisíce lidí na loňském MLJ Open Airu, tentokrát představí své nové album Life On Other Planets 25. dubna v Paláci Akropolis, zatímco nejmladší členka rodiny, která spoluvytvářela dějiny americké hudby posledních bezmála osmi dekád Madison McFerrin předvede svoji magickou one-woman show s pianem, looperem a hlavně hlasem, který nezapře rodinné geny, 18. dubna v Jazz Docku.

O Moon Hooch napsal britský Guardian, že jejich styl lze nazvat virtuózním jazzem nebo akustickým technem, podle preferencí posluchače. Dva saxofonisté a bubeník byli newyorskými buskery jen do okamžiku zhruba před deseti lety, kdy NYPD zakázal jejich vystupování z důvodu ohrožení veřejného pořádku. Vzali to tedy za jiný konec a brzy začali vyprodávat svoje koncerty po celém světě. V televizních show vystupovali vedle takových jmen, jako jsou Tame Impala a James Blake. Jejich dvacetiminutový set v ikonické sérii NPR Tiny Desk Concerts protočil čítače na YouTube přes hranici tří miliónu a autor a dramaturg oblíbeného cyklu Bob Boilen jej považuje za jeden ze svých nejoblíbenějších. Moon Hooch o sobě s jen mírnou nadsázkou tvrdí, že jsou post-racionální kapela, protože se vždy snaží hlavně dělat věci tak, jak je cítí, aniž by se zabývali svým úspěchem a budoucností. Svůj neskutečně energický mix EDM, jazzu a rocku přenesli i na nové album Life On Other Planets, které vyjde 10. ledna a s nímž se objeví v dubnu v Praze.

Madison McFerrin neměla od malička k hudbě daleko. Zatímco děda Robert Ferrin Sr. byl prvním pěvcem černé pleti na prknech Metropolitní opery, tatínek Bobby ukázal světu nekonečné možnosti lidského hlasu a vyrovnal na poličku v obýváku 10 cen Grammy, nejen za megahit “Don’t Worry Be Happy”. Nejmladší z rodu McFerrinů si však svoje místo v hudebním světě 21. století, kterému vládnou sociální média a digitalizace skoro všeho, našla sama. Paradoxně jí k tomu pomohlo nepříliš vlídné přijetí její verze národní hymny, kterou zazpívala během kampaně Hillary Clintonové v roce 2016. Lavina nenávistných komentářů na internetu, včetně toho od namyšleného rapera Snoop Dogga, ji přivedla k nahrávání vlastních skladeb a živému koncertování. Její originální pojetí práce s hlasem, looperem a mix žánrů a cappella a soulu si rychle získaly respekt, renomovaný časopis Pitchfork o dva roky později napsal ve vtipné reakci na její druhé EP, že “Madison McFerrin is making a cappella cool again”. Na třetím EP, kde se poprvé objeví v produkci staršího bratra Taylora McFerrina i další instrumenty, si to pak ve skladbě i videu Try s ironii, vtipem a nadhledem vyříkává i se svými hatery, díky nimž vlastně talentovanou zpěvačku uvidíme i v Praze.