Andreya Triana: Být součástí Evropy je příjemné

Desátý ročník festivalu Mladí ladí jazz bude zahájen v pražském Divadle Archa v sobotu 30. března koncertem britské zpěvačky Andreyi Triany. Ta se před rokem se svým manželem přestěhovala z rušného Londýna do pobřežního městečka Hastings a zjevně se jí trochu proměnily priority, soulu, jazzu a R&B ale zůstává věrná i nadále. Andreya Triana měla původně na koncertě v Arše představit nové album Life in Colour, jeho vydání bylo ale díky nenadálým rodinným událostem v její rodině nakonec odloženo až na květen. To ale nic nemění na tom, že Triana prožívá spokojené a šťastné životní období a její novinka právě tuto situaci beze zbytku odráží.

První singl z nového alba se jmenuje Woman a podle tiskové zprávy je „inspirován ženstvím a oslavou nezávislosti, lásky a svobody“, zároveň hovoříš i o tom, že jde o poctu tvé matce, babičce a dalším velkým ženám. Trochu mi to připomíná loňskou desku Sons of Kemet, kde Shabaka Hutchings umístil vedle obecně známých postav z historie, tedy královen, také svoji prababičku. Je pro tebe důležité kombinovat, řekněme osobní, rodinné vzory s velkými postavami historie?
Tohle je něco, co se v té písni přirozeně vyskytlo, a vzhledem k tomu, že každá píseň tě obvykle zavede někam jinam, šlo spíše o naprostou náhodu. Píseň také odráží věci, o kterých jsem přemýšlela, a všechno to, čím si moje babička a máma musely projít, aby se další generace měly lépe.

V té písni zpíváš: „I can rule like a queen, be a superhero“ a o celém albu mluvíš jako o dospělém. Hovoříš o posílení, kde se vzalo?
Jednoduše jsem se konečně dostala do bodu, ve kterém se cítím dobře, taková, jaká opravdu jsem. Vzalo mi to skutečně hodně času a úsilí, abych tohoto stavu dosáhla, a zcela to změnilo můj pohled na svět.

Souvisí s tím také přesun z Londýna do malého pobřežního města v jižní Anglii?
Ano, to byla velice pozitivní životní změna. Hastings je báječné a bláznivé místo plné umělců a výjimečných osobností. Ale pravda je, že moc písní jsem tu nenapsala.

Ale asi se tam lépe žije.
To určitě. Hotové písně jsou jedna věc, ale jinak tady na svém řemesle pracuji daleko víc než kdy předtím. Cvičím si různé vokální techniky, učím se hrát na basu, čtu, maluju a taky zkouším DJovat. Všechno tohle zvládám jen díky tomu, že jsem se odhodlala k tak velkému kroku.

Vypadá to, že máš změny ráda, tvoje první album Lost Where I Belong vyšlo na slavném labelu Ninja Tune, další u menšího labelu Counter a to nové vyjde zase někde jinde.
Růst a neustálé změny jsou součástí toho, že se vyvíjíš jako umělec, ostatně je to nezbytná součást života. Všechno tohle k té cestě patří a já miluji každý její okamžik.

Velmi mě baví současná britská jazzová scéna – Shabaka Hutchings a jeho Sons of Kemet a další projekty, skupiny Maisha nebo Ezra Collective a mnoho dalších. Přijde mi, že jazz je u současné generace mnohem populárnější, než tomu bylo třeba před deseti lety, kdy vyšlo tvé první album.
O britské jazzové scéně toho příliš nevím, ale pravda je, že Ezra Collective jsem zrovna nedávno objevila, a musím říct, že jsou opravdu úžasní. Britští umělci mají vždy svůj vlastní originální zvuk, díky tomu jsem hrdá na to, že jsem součástí britské hudební scény.

V roce 2015 jsi participovala na zajímavém projektu Body of Songs, ve kterém každá píseň reprezentovala jeden z orgánů lidského těla. Ty jsi měla „na starosti“ plíce. Vybrala sis je sama, nebo jste losovali?
Vybrala jsem si sama, plíce jsou pro zpěváka velmi důležitým orgánem. To byl skvělý projekt.

Jedním z velkých témat dneška jsou aktivity platformy Keychange. K tématu genderově vyrovnaných programů festivalů se vyjadřuje téměř každý, součástí se staly už také velké akce jako např. Primavera Sound. Jaký se na to díváš?
Poměrné zastoupení je velice důležité ve všech oblastech života. Například je jistě velmi snadné dát dohromady čistě mužský line-up DJů pro elektronický festival, ale co všechny ty holky, které se DJingu věnují také? Ty si přece také zaslouží svou příležitost.

V Praze vystupuješ v sobotu 30. března, tedy den poté, co by měla Velká Británie opustit Evropskou unii. Nebojíš se, že se vrátíš do úplně jiného státu?
Kdo ví... tedy určitě ne lidé, kteří jsou za brexit zodpovědní, ti neví nic. Já mohu jen doufat a modlit se, že v Evropské unii zůstaneme. Je příjemné být součástí Evropy.