Fishero (Freihand Tattoo): Každý z lidí v knize je originál s vlastním příběhem

Zajímalo tě někdy, kdo se skrývá za anonymními, neosobními fotkami rukávů v mé galerii? Takto se ptá jeden z předních českých tatérů Fishero, který už roky pracuje ve svém vyhlášeném ostravském studiu Freihand Tattoo. Mezi jeho nejnovější projekty patří připravovaná kniha Stories of the Sleeves, která čtenáře a diváka zavede do nejrůznějších prostředí od fitness centra až po hřbitov, aby formou osobních výpovědí i fotografií představila nositele Fisherových tatérských děl. V přípravě jsou i výstavy a další doprovodné akce ke knize.

Jak tě celý projekt napadl a jaké byly reakce oslovených nositelů tvých kérek? Souhlasili všichni, nebo někteří z nich chtěli raději zůstat v anonymitě?
Ten nápad přišel v době, kdy jsem si jen tak pro zábavu vytvořil koláž z některých rukávů realizovaných v posledních letech. Koukal jsem na ni a vybavil si ty stovky hodin práce, co za tím jsou, vzpomínal na jednotlivé nositele a říkal si, že by byla škoda, kdyby to všechno mělo skončit jen někde na nějakém datovém smetišti na síti. Zároveň jsem si taky začal všímat, že při prezentaci na sociálních sítích mají často větší ohlas nedokonalé momentky, které třeba jen částečně poodhalují osobu klienta než pak dokonalé, detailní, ale zároveň anonymní fotky samotného tetování. Tak jsem si řekl ok, tak teda ukážeme, kdo se za nimi skrývá. Prostřednictvím tématických, autentických fotosetů doplněných o osobní výpověi prozradíme, co je to za lidi, jaké mají povolání, koníčky, co je vedlo k pořízení celoplošného tetování. Reakce všech oslovených byly pozitivní, všichni byli nadšení, což mě nakoplo a z původně nekonkrétního projektu pro zábavu a prezentaci na síti vzešel jasný cíl. Kniha. Hmatatelná, voňavá. Je pravda, že když pak došlo na konkrétní domluvy termínů focení, psaní a odevzdávaní textů od klientů, tak mi spadly růžové brýle. Ale pustil jsem se do toho, tak už necouvnu.

Kniha má čtenáře zavést do nejrůznějších prostředí, ve kterých tví tetovaní pracují a pohybují se v běžném životě. Na která z nich nikdy nezapomeneš a které fotosety byly například nejnáročnější, nebo naopak nejzábavnější či jinak výjimečné?
Focení stále probíhá, většinu máme ještě před sebou. Takže spíš než o tom, na které focení nezapomenu, je to o tom, na které se momentálně těším. Což může být právě připravované focení na hřbitově pro profil klienta, který se živí jako hrobník, techniku rozbalíme na rapové show, zvláštně nostalgickou atmosféru pak může mít třeba focení na ostravských Bazalech s jednou ostravskou ikonou. Ale z určitého důvodu, který bude v knize k vidění, si užijeme zábavu u každého profilu.

A půjde opravdu jen o rukávy, nebo v knize najdeme i fotky dalších velkoplošných tetování, která jsi už dělal, záda a podobně?
Ne, půjde čistě jen o rukávy. Ten koncept mi totiž přijde hrozně zajímavý. Každý z těch lidí je originál, individualita se svým vlastním příběhem a ty rukávy jsou jejich spojujícím, sjednocujícím vizuálním prvkem. Obzvláště pohromadě v takovém množství, které se mi podařilo za poslední roky vytvořit, to vypadá parádně. Proto to nechci tříštit a budu se držet jen jich. Navíc materiálu je víc než dost, do knihy jsme se rozhodli pro přibližně dvaadvacet profilů, takže se tam ani všechny nevejdou.

Říkáš, že půjde o prostředí od hřbitova až po fitcentrum. Znamená to tedy zároveň, že dnes už velká tetování nosí opravdu lidi všech společenských vrstev či zaměstnání a společnost už je vůči tomuto druhu umění daleko otevřenější a tolerantnější než v minulosti?
Upřímně, podobná velkoplošná tetování nejsou levnou záležitostí. Takže je předpoklad, že jejich nositelé, ať už na ně společnost nahlíží jakkoli, budou lidi často úspěšní ve svých profesích, díky svým schopnostem finančně a společensky nezávislí na předsudcích a z nich plynoucích omezeních, které ve společnosti stále přetrvávají. Zvláště u starších generací degenerovaných životem v systému, který projevy individuality potlačoval. Ale díky jejich postupné obměně za generace mladší, svobodomyslnější, otevřenější, ne tak nepřátelské vůči novým vlivům a odlišnostem a stále většímu množství výrazně tetovaných lidí napříč společenskými vrstvami se všechno mění k lepšímu. Samozřejmě to má souvislost i se samotným vývojem tattoo kultury, s tím, jak se tetování řemeslně a umělecky zdokonaluje a jsou tak častěji k vidění zajímavé, hodnotné projekty.

Kniha bude mít textovou stránku i fotogalerie. To vše je tvoje práce, nebo se na výsledku podílejí další lidi?
Samozřejmě i další, nejsem KRS One. (smích) Fotografie má na starost Tanasis Andoniadis, kamarád, který je zároveň jedním z mých klientů a v knize se tak představí i v jednom z profilů, což mi přijde zajímavé. Vznikají za asistence jeho přítelkyně, taky fotografky, Dariny Kubíkové. Texty samotné, které by měly být jakousi osobní výpovědí, si pak budou psát klienti sami. Nějak se do nich nesnažím zasahovat a nastavovat jim nějaké mantinely, ve kterých by se měli pohybovat. V podstatě jediné pojítko je tetování a jejich vztah k němu. Tím, doufám, vznikne řada zajímavých úhlů pohledů a osobních příběhů, které už samy o sobě budou o svých autorech vypovídat. Často kolem sebe slyším různé nucené zdůvodnění, filosofické traktáty popisující význam a obsah tetování. Jako by lidi měli strach přiznat, že tetování může být i zábava a důvod pro jeho pořízení jen samotná záliba a láska k němu, který netřeba nějak hlubokomyslně a uměle zdůvodňovat. Proto chci, aby lidi byli ve výpovědích otevření a upřímní a objevily se v nich odlišné pohledy a přístupy. Samozřejmě tomu všemu bude třeba dát nějakou grafickou formu, o což by se měl postarat kamarád Lukáš Holinka alias Intrika.

V jaké fázi je celý projekt a dá už se alespoň výhledově říci, kdy by mohly proběhnout první výstavy ke knize a kdy kniha samotná vyjde?
Aktuálně probíhá focení jednotlivých profilů, které snad bude do prázdnin hotové, mezitím samozřejmě bude průběžně probíhat grafické zpracování a příprava na tisk. Pokud vše půjde, jak má, tak bych byl rád, aby do konce roku fyzicky spatřila světlo světa. Jinak první promo výstava by měla proběhnout 30. 9. - 2.10. 2016 na Festivalu uměleckých médií v Olomouci, který by měl být letos věnovaný tetování. Na další, která by měla být v Ostravě, doufám, už proběhne představení knihy a křest.

Posloucháš u práce muziku, nebo máš raději klid? Sleduješ nové věci?
Jasně, poslouchám při práci hudbu. Hlavně rap, instrumentální věci od Ninja Tune, ale taky punk a hardcore, na kterých jsem vyrůstal, Amy, dubstep, Marvina Gaye, prostě různě podle nálady. Jinak nové věci programově nesleduju, občas se ke mě něco dostane, ale spíš se držím ověřených klasik.