Flashback: John Cale

Před deseti lety jsem byla tele jak vyšité a o hudbě věděla leda kulový. Sbírala jsem klipy Pearl Jam, chodila na koncerty Bratrstva kočičí pracky a za autoritu považovala uživatele, který na Soulseeku sdílel diskografii Smashing Pumpkins a filmy Luise Buñuela zároveň. Ale aspoň něco jsem už tehdy, dávno před prvním opravdovým článkem a dávno před institucí Nejlepší na světě^TM, věděla. Zaprvé, deska Velvet Underground & Nico je nejlepší na světě. Zadruhé, deska Songs for Drella je nejlepší na světě. A i kdyby to byly jediné dva axiomy, které jsem měla ve svém tehdy ještě tolik omezeném rozhledu k dispozici, trvám na tom, že to je dobrý začátek.

Na jaře 2006 jsem ještě pořád schraňovala klipy Pearl Jam a myslela, že rozumím surrealistům. Portfolio navštívených koncertů se sice značně rozšířilo, nicméně pohříchu především o svéráznou brněnskou klubovou produkci, letní festivaly a několik výletů do Prahy na kytary a džinantonyx (to je ze Stopařova průvodce). O hudbě jsem pořád věděla kulový, ale rychle se učila.

Není tedy divu, že jsem si z Johna Calea a pódia Flédy kecla na zadek. Jasně, otevřel s Venus in Furs, která láme ledy na každém večírku, ale to byl jen začátek. Dobrý začátek. Stál tam v džínách a pokrčené košili, pod bradou moderní elektrické housle, usmíval se a já se poprvé zamilovala. Sexy průhledný instrument sice hned po první písničce odložil a tehdy novinka Turn the Lights On poskytla přesnější představu o průběhu večera, ale ze sevření už nešlo vycouvat. Kdo by taky couval! Evidence, Outta the Bag, Woman, Jumbo (In tha Modern World), dvouhodinová show, upřímný smích a ne-po-psa-tel-né charisma, skvělý zvuk, parádní publikum a Caleovy nadcházející čtyřiašedesáté narozeniny. Ten. Chlap. Vypadal. Na. Třicet. Nechápala jsem, jak jsem se na takovém koncertě dovolila vyskytnout pouhou náhodou.

Můj tehdejší report se obrátil v prach internetové historie a dobře tak, byla jsem tele jak vyšité a o hudbě věděla leda kulový. A i když tzv. iniciačních akcí proběhlo ještě hodně, byl to Caleův rychlokurz, který mě donutil zapřemýšlet, jestli mi neutekl nějaký důležitý axiom. A vím, že až budu stát ve čtvrtek v Roxy v páté řadě, rozhodně to nebude náhoda.