Hovoří Vinnetou, náčelník Apačů

Hudební festivaly nabízí v dnešní době mnohem více než „jen“ hudbu. Divadlo, kino či workshopy se staly neodmyslitelnou součástí sebemenší hudební akce. Festival Trutnov dává svým návštěvníkům vždy něco navíc – od mnohých překvapení přes open air bohoslužby, literární čtení, kulinářské zážitky až po neuvěřitelná setkání. Bohužel už po rudé hlíně nebude kráčet Václav Havel, ani „Magor“ Jirous, organizátorům se však letos povedl husarský kousek. Na festival se vrací náčelník Apačů Pierre Brice, tentokrát v doprovodu své filmové sestry Nšo-Či, francouzské herečky Marie Versini.

Kdo navštívil Trutnov Open Air před pěti lety, mohl se stát svědkem jedné z nejdojemnějších scén festivalové historie. Vinnetoua vítaly na hlavním pódiu tisíce lidí, nekonečný potlesk vháněl viditelně dojatému Briceovi slzy do očí. Dnes čtyřiaosmdesátiletý herec strávil roku 2008 srpnové sobotní odpoledne ve stanu Hare Kršna, kde trpělivě odpovídal na zvídavé dotazy příchozích.

Byl jste někdy na podobné akci?
Ještě nikdy, vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale včerejší přijetí mi potvrdilo správnost mého rozhodnutí přijet. Připadá mi krásné, že se na takovém místě sejdou lidé různých ras a náboženství. Všichni stoupáme na jednu horu, sice každý jinou cestou, ale na vrcholu svítí jedno světlo.

Spal jste někdy v teepee?
Ano, spal, bylo tam krásné teplo a byl jsem obklopen samými šarmantními lidmi.

Jak se vám po včerejším přijetí spalo?
Spalo se mi velmi dobře a snil jsem sny plné přátelství a lásky. Herci potřebují lásku publika, pročež vám za včerejší přijetí děkuji.

Na jakých místech se filmy natáčely?
Na různých místech v Jugoslávii, nejkrásnější byla Plitvická jezera. Místo je snadno poznatelné díky vodopádu a v Plitvici se nachází i Stříbrné jezero.

Jak se vám líbila Ribanna?
Hmm... Jsem gentleman, tak o tom nebudu mluvit. (smích)

Francouzi preferují víno, máte rád pivo?
Ano, především Plzeň. Ale kde je?

Jaké máte vzpomínky na Lexe Barkera?
Během natáčení jsme se velmi spřátelili. Barker mě týden před svou smrtí navštívil ve Francii, kde jsme vymýšleli nový společný projekt. Byl z něho nadšený a domluvili jsme se, že se znovu sejdeme za pár měsíců. Odjel do New Yorku, kde zemřel na ulici jako neznámý člověk. Já jsem na krásnou hudbu Rize Ortolaniho pro film Old Shatterhand, složil na Lexovu počest slova.

Přinesou pivo, Brice se napije a řekne: "Jako kdyby Ježíšek sestoupil do mého žaludku." Martin Věchet odvětí, že to není Plzeň, ale místní Krakonoš. Na dotaz, zda chce přinést Plzeň, Brice odvětí, že ne, že je výborné.

Herci většinou vyprávějí veselé historky z natáčení, řeknete nám nějakou?
Historek bylo tolik, že si teď nemohu žádnou výjimečnou vybavit, chtělo by to více času. Příště.

Jakou hudbu posloucháte?
Asi vás zklamu, ale jsem příznivcem jazzu.

Obdržel jste rytířský řád, bylo to díky tomu, že jste byl vyslancem UNICEF?
Jsem rád, že se na to ptáte. Neobdržel jsem řád jen kvůli UNICEF. Před lety jsem pomáhal v Bosně matkám s dětmi. Pomohlo mi šestnáct přátel, vystupoval jsem i v televizi a dohromady se vybraly dva miliony marek. Lidé mi dávali peníze i na ulici. Odvezli jsme osm kamionů, třicet šest tun pomoci. Někdy jsme byli jen dvě stě metrů od bojiště, bylo to velmi nebezpečné. Nechtěli jsme rozdávat jen hmotnou pomoc, ale i lásku, kterou děti potřebují. Pomáhal jsem také v Barmě v programu proti nášlapným minám a obávám se, že bude ještě dlouho trvat, než budou všechny miny pryč. Po tsunami před třemi lety jsme pomáhali také. Mnoho lidí tam žije dodnes jen ve stanech v hrozných podmínkách. Ve své činnosti stále pokračuji.

Jaký svůj film považujete za nejlepší?
Ten, ve kterém umřu. Ptali jste se na historku z natáčení - lidé v Německu se rozhodli třetí film, kdy Vinnetou zemře, ignorovat. Na natáčení přijel producent a povídá: "Pierre, mám velký problém, lidé nepřijdou na film." "Ale co mám dělat, vždyť už jsem mrtvý?" "To nevadí, oživíme tě bez vysvětlení." A nikdo se na vysvětlení opravdu neptal. A i kdyby se ptal, nic bychom neřekli. Žádné vysvětlení zkrátka nebylo.

Chtěl bych se zeptat na Karla Gotta...
S Karlem jsme byli na turné po čtyřiapadesáti německých městech. On zpíval, já zpíval, skvěle jsme jedli, spali a užívali si. Byl jsem velmi rád, že jsem se s ním včera znovu viděl a poznal i jeho krásnou ženu a zbožňováníhodné dcerky.

Jaký byl váš vztah s filmovým Old Surehandem?
Velmi špatný. Stewart Granger vůbec nepochopil Karla Maye. O mně řekl, že jsem špatný herec. Odvětil jsem, že já jsem mladý, a mohu se to ještě naučit, zatímco on už ne.

Když jste ten indián, zajímalo by mě, jak rozděláváte oheň - jestli sirkami nebo březovou kůrou...
Teplem přátelství.

Mě by zajímalo, jak se dělá pokrevní bratrství - kde se říznete?
No, já jsem si uřízl ruku v zápěstí, Lex si také uřízl ruku, předali jsme si je, a tak mám teď pravou svojí a levou Lexovu.