Full Moon 10: Říkala si o to hezky? Dvacet pět let desky Live Through This od Hole

Druhé album grungeové skupiny Hole na začátku dubna slaví kulaté výročí pětadvacet let. Skandály, mýty a vášně obklopující manželství jejich frontwoman Courtney Love a Kurta Cobaina zaplaťpámbů zajímají méně a méně lidí. A konečně je možné se soustředit hlavně na to, co deska vlastně říká.

Live Through This mi někdy na střední ukázal kamarád a vzápětí se propracovala mezi teenagerské srdcovky. Vrátila jsem se k ní asi před rokem. Jak společností silně zarezonovala témata spojená s kampaní #MeToo, nešlo si na popěvky z přes dvě dekády starého alba nevzpomenout: "Říkala si o to? Říkala si o to hezky?"

Na feministických webech, ale i v akademických textech je dneska možné najít hromady pojednání zabývajících se výkladem textů z Live Through This. A jde o opravdu hutný materiál. "Mám oči panenky, ústa panenky, nohy panenky," vyjmenovává Love v skladbě Doll Parts a naráží na tendenci vnímat ženu ne jako celek, ale spíš jako části jejího těla. V písni Jennifer´s Body inspirované reálným případem znásilnění z roku 1977 zase přesvědčuje útočník svoji oběť: ,,Jsem tvůj milenec, jsem tvůj přítel," a Love tak připomíná fakt, že v případech sexuálního zneužívání se dotyční velmi často dobře znají. Násilí páchané na ženách je na nahrávce tématem více texů, třeba i ve zmíněné Asking For It. Ta byla reakcí na tragický stage diving při prvním koncertě společného turné Hole a Mudhoney v roce 1991. Publikum ve skotském Glasgow podle Love úplně zešílelo, lidé z ní strhali šaty a osahávali ji na intimních partiích. A zpěvačka se ptala:,,Říkala jsem si snad o to?"

Deska na mě ale velmi silně fungovala i bez znalostí kontextu, úplně sama o sobě. Courtney Love společně s dalšími devadesátkovými hrdinkami představovala něco, co mě hypnoticky přitahovalo ještě před tím, než jsem možná tušila, co to vlastně feminismus je. Jejich klipy tvořily svět, do kterého jsem utíkala pro věci, co mi zoufale chyběly - pro sebevědomí nebo suverenitu. Jako teenagerku, co se styděla si v letních třicítkách sundat punčocháče, mi youtubová videa sebevědomé frontmanky s nohou typicky opřenou o odposlech neuvěřitelně imponovala. A hlavně pomáhala. Středoškolští rockeři v mém okolí se v té době chtěli přiblížit mainstreamu tím, že se do podomácku natočených videoklipů snažili zakomponovat co nejvíc polonahých holek a další mačistické fantazie. Což mi přišlo padlé na hlavu už tehdy a tvorba vrstevníků jako by se člověka dotýkala ještě o něco víc než ta od hvězd z hitparád. Ačkoliv jsem textům na Live Through This třeba nerozuměla do detailu, měla jsem pocit jako by mi Courtney říkala, že nejsem úplně vadná, když se v takovém prostředí cítím nepatřičně. A i když jsem v životě nedovedla zařvat tak jako ona, se sluchátky v uších jsem vůči nesmyslnosti okolo sebe aspoň vnitřně zvedla prostředníček. Pro někoho, kdo dospíval v době, kdy prsa v reklamě prodávala snad i mýdlo, byly její ironické poznámky zesměšňující kult ženské krásy alespoň chvilkovou útěchou od neustálého přemýšlení nad vlastní neforemností ve světě dokonalých křivek.

Až doba několik let poté jako by konečně našla termíny, kterými lze sílu téhle desky popsat. A cesta k tomu byla trnitá. Album vyšlo přesně sedm dní po smrti miláčka generace, frontmana kapely Nirvana a konečně manžela Courtney Love, Kurta Cobaina. V době, ve které měli fanoušci celebrity za téměř nadpřirozené bytosti, bylo nutné najít pro takovou tragédii viníka a velká část fanouškovské základny ukázala právě na hudebníkovu manželku. Live Through This, která měla být trhákem navazujícím na komerční úspěch podstatně undergroundovějšího debutu Pretty On The Inside tak poměrně zapadla a Love nabyla mediální obraz pološílené vdovy po rockovém velikánovi. A nejen to. V archivu hudebních časopisů mám dodnes speciální vydání českého magazínu Filter z roku 2006 věnované nedožitým třicátým devátým narozeninám Kurta Cobaina. I celých dvanáct let po tragické události je v něm čtyřstrana zabývající se populární konspirační teorií o tom, že se hudebník nezabil sám, ale že za tím ve skutečnosti stojí jeho žena. Kurt a Courtney, chemtrails rock´n´rollu.

Courtney Love bulvární média často přirovnávala k Yoko Ono. ,,Nikdy jsem neseděla na zkouškách kapely svého muže," razantně srovnání vyvracela Love a přidávala historky o tom, jak Cobainovi omlátila o hlavu box set s písněmi Yoko, který jí věnoval v těhotenství. I tak ale obě dvě hudebnice novináři zredukovali nejdřív na otravné groupie, později na vdovy po rockových legendách. A oběma veřejnost odmítla odpustit, že se nestaly jenom nevýraznou společnicí po boku velké hvězdy. O Love se v perexech téměř nemluvilo jinak než jako o skandalistce, narkomance nebo provokatérce. V interview v devadesátém pátém roce jí televizní moderátorka nutila vysvětlovat, jak může už rok po smrti manžela jet k desce Live Through This turné, tak dlouho, dokud neskončila v slzách. A za pravdu dostávala jen ve výjimečných případech. Výjimečných ale zásadních. Právě po odhalení skandálu okolo delikátních vyjednávacích praktik supermocného filmového producenta Harveyho Weinsteina sociální sítě obletěla část jejího rozhovoru pro Comedy Central z roku 2005. Na otázku "Co byste poradila mladé dívce, která zkouší štěstí v Hollywoodu?" tady Love odpovídá: "Až tě bude Harvey Weinstein zvát na soukromou party v hotelu Four Seasons, nechoď."

A konečně se dostalo prostoru i hlasům, které o Love mluví jako o jedné z nejméně doceněných umělkyň svojí generace. Redaktorka Sasha Geffen z hudebního serveru Pitchfork desce Live Through This v jedné ze série retro recenzí udělila rovnou plný počet bodů a rozepsala se o tom, na kolik nepochopení v době svého vydání narazila. Text byl podle serveru jedním z nejčtenějších v téhle kategorii. A je to dobře. Po letech se dozvídám, kolik holek v mém okolí se v době, kterou jsem prožívala s Hole v uších, tajně sebepoškozovalo nebo trpělo poruchami příjmu potravy. A jsem ráda, že dnešním středoškolačkám z předních příček hitparád zpívá třeba Ariana Grande o tom, že bůh je žena, a Beyoncé ze stránek populárního Vogue mluví o tom, že drasticky hubnout po porodu je úplná kravina. Díky diskuzi o duševním zdraví muzikantů se jejich deprese nefetišizují jako nějaké romantické prokletí a hudební svět mi přijde o dost zdravější. Při příležitosti pětadvacátého výročí dubnových událostí z grungeového světa roku 1994 by se mělo připomínat především, že Courtney Love byla jednou z těch, které těmhle změnám prošlapaly v mainstreamu cestu.