Folkové prázdniny, 31.7. 2015, Náměšť nad Oslavou

Páteční program měl podtitul Odvaha písničkářů a konal se celý na nádvoří. Začínal temnými příběhy ze Sudet v podání českého písničkáře Petra Linharta s kapelou 29 Saiten. Z průvodních slov k písním mrazilo i když bylo slunečno. Jistě, Petr Linhart není pro každého, vnímavější posluchače však určitě svým sudetským country dokázal zaujmout.

Pierse Facciniho jsem objevila asi před půlrokem, okamžitě mě zaujal. Naštěstí Michala Schmidta z Folkovek zaujal taky, takže sho letos pozval do Náměště. Ve čtvrtek si střihl jednu píseň s Afričany z BKO Quintetu, v pátek odehrál celý koncert. Tichý a skromný projev, poctivé písničkářství. Piers umí zahrát temné blues, skočnou pizzicu i africkou dupárnu. Osobně pro mne (a myslím, že nejsem sama) jeden z největších zážitků letošních Folkovek. Jen škoda, že se v Náměšti nepotkal s brazilskou písničkářkou Dom la Nenou, ti dva si totiž báječně sednou. Poprvé za Folkovky mezi stíny v bílém stanu, kde hraje Ponk. Temné příběhy tentokrát z Moravy, kde se upaluje a věší. Temné chmury rozehnal až přídavek. Na Nedvědy si netroufne kdekdo, Ponk ano.

Nejvíce očekávaným byl koncert jednoho zrzavého Ira, na který se sjížděli návštěvníci z celé republiky i okolních zemí. Glen Hansard před lety odehrál na Folkovkách jeden ze svých prvních koncertů, po letech se vrátil na oslavu festivalové třicítky. Hraje a zpívá mu to pořád dobře, publikum si omotal kolem prstu během prvního songu a s přídavky se nedělal hlavu. Prostě hrál. Milým překvapením pak byli Longital, kteří si na pódiu střihli A to je všetko? Všetko to nebylo, koncert končil až po půlnoci. Noční koncert v kapli jsem tentokrát vypustila, za Špitálkem se jako každou noc debatovalo a jamovalo až do kuropění.