Koncert pro divočinu Speciál aneb Silver Rocket Summer Šumava, 1.-2.9.2017, U Parádů, Frantoly

Donekonečna se přesvědčovat, že vyrážet o samotě do neznáma je blbost. Donekonečna přesvědčovat sám sebe, že podpis nějakého lejstra žádný park stejně nezachrání, protože žijeme, kde žijeme. Pořád si něco namlouvat, bezdůvodně se předem připosírat a couvat před věcmi, které jsou však marné jen tehdy, pokud je chceme pochroumanou optikou marnosti vidět. A tak jsem se mentálně profackovala za všechny své idiotské myšlenky, vytáhla ze sklepa krosnu a odjela na Šumavu, kde se díky iniciativě Divočiny Šumava a Silver Rocket konaly exkurze po Národním parku Šumava a Bavorský les, debata a koncert na podporu místa, které svádí nekonečný boj o vlastní důstojnou existenci.

Kdo ví, jestli očarování Šumavou nebylo částečně způsobeno i tím, že Bavorským lesem nás předešlého dne provázel pán s mírně znepokojivým pohledem Steva Buscemiho, nebo proto, že jsme se tehdy v Německu brodili za vytrvalého deště bažinou do půli lýtek. Možná. Anebo vůbec ne. Třeba máme na naší straně hranic něco tak kouzelného, že vlastně není nutné se obhajovat a hledat důvody, proč jsme z toho všichni tolik paf. Němí úžasem z hub uprostřed mechových koberců, praváků tak obrovských, že by mohli zaskakovat za dědečka Hříbečka v Mrazíkovi. Nadšení z mlhy proplouvající mezi kmeny stromů. Bez dechu, když strážce parku vypráví, jak za bílého dne potkal rysa a na malou chvíli spolu vedli bázlivý oční rozhovor. Pokračujeme deštěm dál, zatímco z neviditelných skrýší pravděpodobně vykukují zvířata a smějí se nám, těm divným potácivým panáčkům obaleným do neforemných kusů barevného igelitu. Je tu dobře. Snad to tak ještě chvíli vydrží.