Mark Lanegan Band, 10.11.2017, Lucerna Music Bar, Praha

Koukám se nahoru, jak zarputilý chlápek po každé písničce popotahuje mikrofon o dva metry dozadu, aby jej mohl při té nadcházející opět vlastní vahou nevědomky natlačit skoro do publika. Koukám na něj a mám čím dál silnější pocit, že od posledně vypadá líp. Asi to zní hloupě, nevím, ale nehledě na to, o čem zpívá, cosi v kamenné tváři Marka Lanegana vypadá spokojeně. Takový malý oxymóron. A možná jen jedna z mých dalších fantasmagorií. Každopádně je fajn odcházet z nádherného koncertu domů s pocitem, že Lanegan vypadá nikoli jako po dlouhá staletí vichry a dešti bičovaný skalní masiv, nýbrž jako celkem spokojený, po dlouhá staletí vichry a dešti bičovaný skalní masiv.