Mayassa Jallad + Dominik Prok, 24.4.2024, Hotel Olympik, Praha

Bejrút a architektura. Mayassa Jallad, architektura a hudba. Výpovědi v melancholických melodiích. Ač textu nerozumím, cítím velmi silný tlak. Dialog červených a modrých, které Mayassa zmiňuje. Zlo a dobro. Dobro a zlo. Zlo a zlo. Konflikt je zlo. Válka je zlo. Představuju si všechny ty potyčky.

To celé v hotelu, který taky postihla tragédie, a to 26. května 1995. Jsme tu. V 19. patře v hotelu, kde hořelo a osm lidí uhořelo. V západu slunce, oslněni melodiemi i přirozeností a lehkonohostí Dominika Proka. Nad jeho projevem všichni, myslím, žasneme. Tolik lidskosti. I to malé dítko, které se pohupuje ze strany na stranu, mou domněnku potvrzuje.

Potom Mayassa Jallad, která nehraje v hotelu náhodou. Vždyť právě hotely jsou jedním z jejích klíčových témat nejen v rámci studia a architektury, ale právě i v hudbě. Skrze hotely a situace promlouvá o situaci v Bejrútu. A já mám pocit, že nejen o jejím domovském Bejrútu... Vlastně referuje o celosvětové situaci a globálních problémech. Tak snad vyhrají ti správní.

Fotek je víc. A to kvůli hotelu. Interiéry, devadesátkový divnosti, nesmírný výhledy, nová Praha z letadla. Plynojem u Palmovky mě láká dlouho. Nové perspektivy. Radostní lidé. Klid a mír a ticho. Slunce zapadá a zítra znovu vyjde.