MFDF Ji.hlava, 25.10.2024

Je tohle dokumentární nebo totální festival, Ji.hlavský gesamkunstwerk? Mezinárodní festival dokumentárních filmů pokračuje a je toho hodně. Vlastně se vůbec nemusíte potkat s filmy a pořád máte co dělat. Obzvlášť pokud máte děti. Pořadatelé za to opravdu vzali a naplnili Stříbrný dům od sklepa po půdu dětskými projekcemi, střihačskou dílnou s optickými jevy, v Centru dokumentárního filmu se učí teenageři natáčet filmy, o místnost vedle v Jihlavském architektonickém manuálu zase kempí Česká televize s dabingovou dílnou. Naprosto skvělou, jen tak mimochodem. Rodiny se tu můžou potrhat smíchy.

Pro ty, kteří jsou bez ratolestí, pak nabízí intelektuální útočiště inspirační fórum. Včerejší debata o psychice v době sociálních sítí byla přínosná minimálně v tom, že se během ní v sále nerozsvítil jediný telefon. No a pak hudba, mraky hudby. Už musím letět, nemůžu si nechat ujít Petra Válka, kterého střídá Orloj snivců.

Ve stanu je konečně teplo, takže shazuju bundu. Věc nevídaná. Pluju po rušivých chrapotech Válkových analogových udělátek, hned nato fascinovaně zkoumám, čím vším a na co všechno dokáže zahrát Jaroslav Kořán. Třeba na konvici, směju se tomu cageovskému odkazu. Chvíli se střídají a nakonec zahrají spolu, harmonicky i rušivě zároveň. Je tady tak dobře, že se mi odtud nechce, ale musím se běžet najíst. I když popravdě běžet nemusím, tady je všechno za rohem.

Brněnští Tři ocásci hladí žaludek gulášem, na to jeden ležák od Madcatu a zase do tepla ve stanu. Jenomže teď už je tady totální nával. Pikantní melancholici Ida the Young dávají dav do pohody, ale každý večer má končit party. O tu se stará Fæ Bestia, energická snová postava, co se neustále ztrácí v mlze plnící zvláštně bezbarvý prostor. Ideální čas jít spát. V tom nejlepším. jít spát.