Rok bez Romka Hanzlíka (obrazová vzpomínka)

Před rokem zemřel muž mnoha profesí Romek Hanzlík (20. 11. 1961 – 1. 6. 2019). Přes všechny jeho manažerské, organizační a fotografické schopnosti a zásluhy jsem ho nikdy nepřestal vnímat s kytarou na krku. Setkali jsme se prvně v jeho kanceláři Unijazzu v Jindřišské někdy zkraje roku 1998, když jsem mu nesl fotky Echt!u a Garage. Pak nesčíslněkrát při všemožných příležitostech. Jeho nesmírná důslednost, vlídnost a srdečnost mě vždy uchvátily, neuměl šířit negativní náladu. Když uspořádal první vzpomínkový koncert na Filipa Topola Sbohem a řetěz, před vystoupením UJD mi s lišáckým úsměvem ironicky říkal, teď určitě foť, bude to asi nejlepší moment večera. Vzal kytaru a šel si s kapelou zahrát několik písniček. Tady je pár obrázků.

O tom, jak nepravdivé je rčení, že každý je nahraditelný, svědčí příklad nejen Apačky, ale také právě Romka.