Igor Sidorenko (Stoned Jesus): Kdo chtěl, už slyšel, co potřeboval

S Igorem Sidorenkem ze Stoned Jesus se známe někdy od roku 2015. Celou tu dobu jsme byli v kontaktu a já věděl, čím žije a co právě nahrávají. Skupina vydávala nová alba, neustále střídala bubeníky, život utíkal a Stoned Jesus si znovu a znovu hledali svůj prostor. Někdy to bylo na hraně, ale nikdy se nevzdávali. Velmi dobře si vzpomínám zejména na setkání v jejich backstage v prosinci 2016 v Kyjevě.

Bylo to v klubu Atlas, jehož sál byl skoro plný, povídali jsme si v šatně před i po představení. Nejprve to bylo hlasité a hravé, pak vtipy ustaly a bylo více ticho, protože se všechna slova stala trochu zbytečnými. Ano, bylo to zjevení a jakási katarze, kdy se v reálném čase, tady a teď, odehrával pocit zrodu něčeho nového. Uvědomil jsem si, že tam sedím s kapelou, která je bezezbytku na stejné vlně a pracuje na něčem velkém. Něčem, co může být nadčasové a posouvá všechny z přítomnosti do budoucnosti. Nešlo jen o dovedné propojení ingrediencí v jednom zvukovém kotli, ale o to, že v přípravě hudebního pokrmu překračují jednu úroveň za druhou a na trase svého kolektivního vývoje míří neustále vpřed.

Během let se skupina měnila, nejprve neměla silné zázemí a pálila mosty za minulostí, ale bezesporu věnovala mnohé úsilí práci na sobě. Dnes ji spolu s Igorem tvoří ještě Sergej Slyusar a Dmitrij Zinčenko. Páté studiové album s názvem Father Light vyšlo na jaře 2023 a jde o první dílo kapely po pěti letech. Za léta existence Stoned Jesus se událo mnohé, oni přese všechno dokázali zůstat pohromadě a tvořit. Father Light obsahuje šest rozsáhlých nahrávek, jde o skladby s eklektickými komponenty, protože se členové kapely rozhodli v každé z nich představit specifickou směs stylů a nálad. Podařilo se, o tom není pochyb. I přes rozsáhlou délku jednotlivé skladby nabízí velmi specifickou melodickou stavbu a nenechají nikoho na pochybách o své životaschopnosti. Byť je skupina nemůže vzhledem ke zpřísnění podmínek pro vycestování ze strany ukrajinského Ministerstva kultury podpořit na koncertním turné, zpěvák a kytarista Igor Sidorenko potvrzuje, že si Stoned Jesus nezoufají a pokračují v práci.

Čeho se aktuálně nejvíc bojíš?
Nemožnosti si něco naplánovat. Dělám to rád, ale poslední čtyři roky to nemělo smysl.

Když se ohlédneš na posledních devět let tvého života a podrobněji ještě na poslední rok a půl, jaká mají tato období společné a odlišné rysy?
Narodil jsem se a vyrůstal na Donbasu, tudíž jsem posledních devět let nemohl nemyslet na válku, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině. Hlavní rozdíl je v tom, že naše země má šanci tuto válku zastavit.

Svým fanouškům o ruské agresi a rasismu jako takovém často vyprávíte – co to pro vás znamená?
Naprosto divokou věc, na kterou jsem nebyl připraven a kterou dodnes nedokážu pochopit. Nejde mi do hlavy, že toto mohou lidé dělat uprostřed Evropy v 21. století, a že jsou navíc na svá zvěrstva hrdí. Abych byl upřímný, proto o tom poslední dobou mluvím raději méně, už nemám sílu to všechno přes sebe filtrovat. Každý, kdo chtěl, už slyšel všechno, co potřeboval.

Jak se to projevilo na vašem pátém albu Father Light? Čemu tě naučilo?
Tomu, že na nás fanoušci i bez nového materiálu nezapomněli, ale naopak jsme jim chyběli a čekali na nás. Ukázalo se, že album nás naučilo lásce.

K čemu bys přirovnal jeho vznik?
Ke Kubrickovu poslednímu filmu (Spalující touha, z roku 1999, pozn. překl.). Tam také většina explicitních scén zůstala nezveřejněná.

Zařadí se Father Light mezi milníky a důležité předěly v historii vaší kapely?
Myslím, že náš růst je možné sledovat v souvislosti s našimi bubeníky. Každý nový bubeník rovná se nové album. Naštěstí Dima Zinčenko tento vzorec porušil, což znamená, že nyní budeme pořád v pohodě.

Podobné myšlenky možná přichází s věkem. Co časem získáváš a ztrácíš?
Ztrácím flexibilitu a získávám moudrosti. To beru.

Vzhledem k byrokracii na ukrajinském ministerstvu kultury nyní nemůžete koncertovat po Evropě. Jak se k tomu stavíš?
Místo toho, aby situaci řešili, tak prostě všechno všem ztížili. Pouze kvůli tomu, aby nepřišli o své pozice.

Co tě v poslední době posílilo?
Poznání, že cíl existuje. Pokud máte cíl, musíte k němu jít. Je dobře, že k tomu se mnou směřují miliony lidí a nežene je přitom touha zalíbit se svému diktátorovi. Pohání je touha žít svobodně ve své vlastní zemi.