Magdalena Müllerová (Kreativní Evropa): Budoucnost je ve spolupráci

Kreativní Evropa je unijní program zaměřený na podporu kinematografie a kulturních a kreativních odvětví. Tolik suchá citace z představení programu, za kterou je ovšem třeba vidět reálné výsledky, které se dotýkají mnoha kulturních oblastí, od scénického umění, kinematografie a hudby až po překlady literatury. Aktuálně je v přípravě vyhlášení nového programu na roky 2021-2027, pročež jsme se na bližší informace zeptali Magdaleny Müllerové, vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa Kultura. O nutnosti spolupracovat, důležitosti přípravy jednotlivých projektů, grantové politice na státní i evropské úrovni a o tom, že opravdu nestačí jen setřít prach z vitríny.

Podle informací na vašem webu program Kreativní Evropa startuje v roce 2021 nové sedmileté programové období. Program začal v roce 2014, můžeme se na začátek zkusit alespoň letmo ohlédnout a přiblížit, co má tento program za sebou, co se povedlo, případně co se nepovedlo?
I před rokem 2014 existovaly programy Kultura a Media, které podporovaly zhruba podobné projekty jako v minulých sedmi letech. Ty se pak sloučily pod jednu společnou značku Kreativní Evropa. Já zastupuji část Kultura, ta podporuje všechny kulturní a kreativní odvětví vyjma audiovize. Tu naopak podporuje s mnohem silnějším rozpočtem program Media. Budu se tedy vyjadřovat k programu Kreativní Evropa Kultura. Program podporuje nadnárodní projekty - spolupráci, koprodukci nebo třeba literární překlady. Péči o kulturu na národní nebo lokální úrovni si musí obstarat stát, kraj, město. Jde o měkké projekty, tedy do lidí, nikoliv do betonu. Za sedm let získalo podporu 71 projektů se zapojením českých organizací, ty získaly granty ve výši přes 5 milionů eur. Celkem 81 českých literárních děl bylo přeloženo do 19 evropských jazyků.

Pojďme si za ta čísla doplnit něco konkrétního. Vedete nějaký veřejný seznam podpořených projektů i vy, s nějakými dalšími podklady nebo ukázkami? Nefungovalo by to i jako promo svého druhu? Čísla jsou čísla, příklady táhnou…
Máte pravdu. Příklady táhnou, a proto se snažíme o podpořených projektech dávat vědět různými kanály. Například jsme vydali brožuru Stories, ve které jsme představili deset inspirativních projektů. Projekty se od sebe hodně liší. Podporuje se divadlo, hudba, nový cirkus, výtvarné umění, muzea či architektura, ale nechybí ani móda nebo design.

Jako příklad uvedu již ukončený projekt, přesto stále živý s názvem Unprepared Hearts - Nepřipravená srdce, kterého se účastnila dětská galerie Sladovna Písek spolu s dalšími dvěma organizacemi z Rumunska a Itálie. Tématem byla emocionální výchova pro předpubertální a pubertální mládež, tedy téma zcela opomíjené ve školách i jinde. Mimo jiné vzniklo představení Volní jako ptáci, do kterého je mládež zapojená. Závěr projektu byl zastižen tou největší pandemií v severní Itálii. Představení bylo přepracováno pro online prostředí a nečekaně získalo další vrstvu, kdy velkým problémem právě této cílové skupiny je vlastní identita a identita virtuální. Volní jako ptáci budou mít zanedlouho stou reprízu. Převzalo ji Národní divadlo, Vzdělávací a kulturní divadlo v Broumově. Ačkoliv se jedná o evropský projekt, má obrovský dopad nejen na Sladovnu, ale i na další organizace.

To je samozřejmě ideál, když se to takto všechno potká. Výzvy k dalšímu období by měly být oznámeny snad v průběhu dubna, můžeme je alespoň rámcově přiblížit už nyní?
Už teď je jasné, že vyhlášení programu nebude dříve než na konci května. Jako v minulém období se budou podporovat projekty evropské spolupráce, literární překlady a evropské sítě a platformy. Novinkou bude podpora pro hudební průmysl nebo i-Portunus, program pro krátkodobou mobilitu umělců a profesionálů v kultuře. Obě oblasti aktuálně prochází pilotní fází a od roku 2022 se stanou součástí Kreativní Evropy. Vlajkovou lodí programu Kreativní Evropa Kultura jsou projekty evropské spolupráce. Skvělá zpráva je, že na ně dosáhne větší počet organizací, protože kofinancování ze strany EU se zvyšuje až na 80 %. Dále bude možné vybrat si podat žádost na projekt, jehož podstatou bude inovace nebo spolupráce.

Narozdíl například od Ministerstva kultury a většiny dalších organizací a platforem, které zprostředkovávají grantovou podporu, pořádáte pro zájemce o výzvy také mentorský program, vedete různé workshopy a poradenství. Jak se vám to osvědčilo?
Pomoc žadatelům je jednou z našich základních činností. Hledáme způsoby, jak nejlépe s nimi pracovat. Náš přístup je velmi otevřený, účastníci sdílí své projekty s ostatními, hledáme podstatu projektu, kterou dále rozvíjíme. Grant Kreativní Evropy nemusí být vždy nejvhodnější řešení. Chci říct, že už jen proces přípravy projektu může pomoci v ujasnění si, kudy by se měla rozvíjet celá organizace a v jaké fázi se nachází.

A jak tohle prakticky funguje právě v rámci evropské spolupráce? Podílí se kanceláře států, kterých se projekt týká, na tomto poradenství?
Spolupráce s ostatními národními kancelářemi s naším kurzem přímo nesouvisí, ten jsme vyvíjeli sami. S evropskými kolegy se pravidelně setkáváme, vyměňujeme zkušenosti a informace, dáváme zpětnou vazbu z našich zemí směrem k Evropské komisi. Vloni se například podařilo uspořádat ve spolupráci se dvanácti evropskými kancelářemi tři setkání za účelem navázání zahraničních kontaktů tzv. Matchmaking with Creative Europe.

Mohla byste uvést nějaký menší projekt z posledních let, který bychom mohli považovat za modelový příklad, jak by měla taková nadnárodní spolupráce vypadat? Z jakéhokoliv oboru.
Podstatu evropské spolupráce se nám nedaří jednoduše vysvětlovat. Kolegové přijdou s nápadem, že třeba chtějí pozvat na festival nějakého konkrétního skvělého umělce ze zahraničí. Ne že by nebylo možné takovou akci z Kreativní Evropy podpořit, ale jen jako dílčí část. Evropský projekt je mnohem komplexnější s řadou výstupů ve všech zapojených zemích. Součástí jsou často otevřené výzvy, setkávání mezinárodních týmů mezioborového zaměření.

Vraťme se ještě k tomu mentoringu, protože připravit nebo splnit žádost pro některý z programů Kreativní Evropy není snadná záležitost. Poměrně zásadně se liší od dalších grantových programů na státní nebo krajské bázi.
Připravit žádost pro Kreativní Evropu je poměrně náročné na zkušenosti i čas. Evropskou komisi zajímá, z jakých potřeb projekt vychází a co se díky projektu podaří změnit. Velmi dbá i na to, jak bude projekt komunikován, a to všechno v úzké spolupráci několika organizací z několika evropských zemí. Teprve touto spoluprací vzniká kýžená hodnota a dopad. Co se týká té komunikace, často se stává, že se kulturní organizace vyčerpají na vzniku výstavy, představení, ale na propagaci a šíření toho, co děláme, se už dozví jen málo lidí, a to je velká škoda. Grantová politika na národní úrovni je zakonzervovaná, nevyvíjí se. Žadatelé nemusí jít do podrobností, většinou stačí výčet aktivit. Nepracuje se se zaměřením grantových výzev, tedy s prioritami. Například granty ministerstva kultury se neanalyzují, tudíž zjištění z chybějících analýz se nemohou aplikovat dále. Aby zájemci o Kreativní Evropu pochopili rozdíl v přípravě žádosti, organizujeme semináře, právě kurz pro žadatele, nebo poskytujeme osobní konzultace.

Komunikaci a šíření povědomí rozumím, stejně jako tomu, že podmínky jsou přísnější. Ale jak může nějaký projekt přispět celému oboru na evropské úrovni? Zkouším si to představit u nějakého výměnného koncertování nebo u překladu českého románu, ale nejde mi to...
Je jasné, že jeden projekt mnoho nezmůže a jeho dopad je dílčí, úzce vymezený. Pokud se ale budeme bavit o stovce, tisícovce projektů, pak posun jistě nastane. Musí být ale jasně nastavené cíle grantového programu, aby bylo jasné, kam se chceme posunout. Například projekt HEMI (The Hub for the Exchange of Music Innovation) je zaměřený na umělce a profesionály z regionů střední a jihovýchodní Evropy. Spolupracuje na něm deset zemí, u nás je zastoupen hudební exportní kanceláří SoundCzech. Čtyři roky budou mít talentovaní hudebníci z těchto zemí přístup k zahraničním mentorům, s nimiž budou společně pracovat na jejich profesionální kariéře, budou mít přístup na zahraniční festivaly. Po skončení projektu nastane reálná změna u konkrétních hudebníků, kteří budou zase dál působit na své okolí. Takovou aktivitu a propojení na národní úrovni není možné dosáhnout.

Literární překlady se financují proto, abychom podpořili jazykovou rozmanitost. Aby se evropští občané dostali ke kvalitní evropské literatuře v kvalitním překladu.

Kultura se nejen v České republice, ale po celém světě potýká, a ještě nějakou dobu jistě potýkat bude, s následky pandemie koronaviru. Jakým způsobem se to dotklo práce kanceláře Kreativní Evropy? Jak postupujete v případech, kdy jednotlivé projekty nemohly dojít naplnění a jsou odloženy do dalších let? A co bude nové zájemce pravděpodobně nejvíce zajímat - jakým způsobem se tato nová „realita” promítla ve výzvách na následující období?
Naše kancelář projekty neadministruje. To má na starosti Výkonná agentura pro kulturu, vzdělávání a audiovizi, která sídlí v Bruselu. Agentura je přístupná změnám a alternativním řešením. Stejně jako podpořené kulturní organizace v celé Evropě chce i Agentura, aby projekty proběhly. Nestojí v cestě, umožňují posunutí či změnu aktivit, posunutí celého projektu. Nejde ale posouvat tyto projekty donekonečna, protože se Evropská komise musí řídit předem nastaveným financováním. Všechny výraznější změny musí procházet poměrně komplikovaným schvalovacím kolečkem na EU úrovni. Do budoucna bude Kreativní Evropa přístupnější, ale její podstata zůstává. Propojování kultur, výměna zkušeností, profesionalizace oborů – online nebo offline.

V tom případě asi fungujete i jako „poradní orgán”, který musí vědět nebo tušit, co má smysl předkládat a co ne, což se právě s pandemií dost mění. Je to tak? Nedovedu si představit nějakou přeshraniční hudební spolupráci, když ani není jasné, jestli budou evropské vakcinační pasy zavedené nebo ne, natož jak to bude s možným cestováním konkrétních umělců.
Pandemická opatření se liší stát od státu a Evropská unie zatím nenašla společné řešení. Není proto možné, aby Výkonná agentura nařídila, jak budou mezinárodní projekty probíhat nebo jak se bude zacházet s vakcinačními pasy, jestli vůbec nějaké budou. Účastníci projektů budou muset respektovat daná pravidla. Kulturní organizace samy budou hledat řešení, jak v dobách omezení realizovat své projekty. Navrhují alternativy, budou vyvíjet nové formáty. Nápady na tato řešení se objevují i ve zmiňovaném kurzu.

Vaše práce je zaměřená trochu jinam, ale přesto bych se rád zeptal, jak vnímáte přístup státu nebo ministerstva kultury k umělcům v ČR. Je podpora, kterou stát umělcům poskytuje dostatečná? Osobně mi přijde strašně smutné, že stát a potažmo ani ministerstvo kultury zjevně nemá v současnosti žádný alespoň rámcový plán, jak postupovat dál.
Stejně jako celé vládě, ani Ministerstvu kultury se nedaří situaci zklidnit. Zespoda přichází řada podnětů a návrhů, ale neslyšela jsem o tom, že by Ministerstvo systematicky připravilo návrh na konkrétní řešení. Když bude nakažených tolik, stane se to a to. Zkolaboval i PES. Není oč se opřít a to celou zoufalou situaci činí zoufalejší. Ministerstvo kultury nemá sílu ve vládě a rozpočet do kultury je závislý na podpoře celé vlády. Ačkoliv každá vláda slibuje 1 % na kulturu, tento slib dosud nesplnila. Ale není to věc jen vlády, nezapomeňme, že kulturu mají v gesci i kraje a města, ale tyto úrovně se spolu nepropojují. Aktuálně vláda, tedy přesněji Ministerstvo průmyslu a obchodu řeší Národní plán obnovy. Tzv. rychlé peníze z Evropské Unie do obnovy společnosti a nastartování ekonomiky. Díky platformě #zakreativnicesko je o kultuře více slyšet. Opět jde ale o iniciativu zdola, která žádá vládu, aby podpořila návrh Ministerstva kultury v plné výši. Díky této platformě se podařilo sjednotit kulturu, kreativní průmysly, university, ale i regiony, podařila se společná věc, díky níž má ministr silnější hlas a je zde naděje, že tato výzva bude vyslyšena. Budoucnost je ve spolupráci.

To je jistě velká pravda, ale zároveň trochu klišé, které zní napříč dekádami. Vidíte nějaké konkrétní užitečné spolupráce v tuzemsku, o které se dá opřít, myslím vyjma pandemií vyprovokovanou iniciativu #zakreativnicesko, která sama těžko něco změní?
Je třeba profesionalizovat již existující sítě, asociace a platformy. Ty mají silnější hlas než jednotlivé kulturní organizace. Ty ale naopak musí sítě tlačit k aktivitě. Ze zoufalé situace v době pandemie například vznikla Česká obec hudební, která sdružuje silné hráče v oblasti hudebního průmyslu. Takové subjekty se musí stát skutečnými partnery na ministerstvu kultury, ale i průmyslu, školství nebo sociálních věcí. Musí diskutovat se zástupci na krajích a na městech. Mimochodem každým dnem očekáváme otevření výzvy pro tyto subjekty z Norských fondů. Důležité je, aby v regionálních strategiích měla kultura své nezastupitelné místo. Aby se neřešili jen investice, ale i zdraví společnosti a atraktivita místa.

Mám pocit, že zde chybí také databáze, která by k sobě sváděla všechny kanály, o kterých jsme mluvili, a dokázala by o nich informovat. Pro jednotlivé a zejména nové subjekty, které v tom tzv. neumí chodit, ale rádi by se kulturou zabývaly, je stále poměrně komplikované se ke všem možným zdrojům podpory, grantů nebo možností financování dostat. Nehledě na případnou metodiku. Některé výzvy a podpůrné programy je možné najít na vašich stránkách, další například na webu culturenet.cz, ale stále mi přijde, že informovanost není dostatečná a hlavně je roztříštěná. Podle mého názoru by to mohlo pomoci právě ve smyslu spolupráce různých subjektů. Jak to vidíte vy?
Máte pravdu, centralizovaný systém podpory by mohl pomoci. Snaží se o něj například web Ministerstva pro místní rozvoj. Ten zpracovává ale jen evropské zdroje. Funkční databáze by stála obrovské peníze - nejen její vznik, ale také její provoz. Osobně nejsem zastánkyní takových projektů. Pokud by ji mělo připravit ministerstvo kultury, které dosud nezprovoznilo elektronické podávání grantů, nevidím to ani jako reálné. Na druhou stranu, ten kdo informace potřebuje, dokáže si je najít a úspěšně žádat. Doporučuji donorům zavolat nebo napsat a zeptat se, zda je jejich projekt vhodný pro konkrétní typ podpory. Vícezdrojové financování bude jedním z receptů, jak se z krize dostat. Více finančních zdrojů, nový pohled na naši činnost a spolupráce. Věřím, že to je recept z krize.

„Novým pohledem na naši činnost” máte na mysli co přesně? Jakože kultura obohacuje společnost a že je i pro stát ekonomicky prospěšná?
Z pohledu konkrétní kulturní organizace novým pohledem myslím, zda to, co dělám, je stále relevantní. Jestli za sebou netáhnu hromadu věcí a činností, které je třeba revidovat, opustit či změnit. Bez emocí. V muzeích nestačí jen setřít prach z vitríny, aby bylo na exponáty vidět, je třeba hledat nové a nové možnosti interpretace. Stejně jako se mění společnost a naše vnímání, kulturní organizace musí na změny reagovat. Nebo ještě dále, měla by změny předvídat a být na ně připravená. Teď nehovořím přímo o pandemii, ale spíš o reflexi megatrendů, které představuje například německý Zukunftsinstitut.

A co se týká významu kultury a kreativního průmyslu pro společnost i ekonomiku, zde jsou opěrné body. Tento sektor se v Evropské unii podílí 5,3 % na HDP a zaměstnává kolem dvanácti milionů občanů unie. Hospodářský přínos kultury je větší než u telekomunikací nebo ve farmaceutickém či automobilovém průmyslu. Dopady kultury na společnost jsou konkrétní, například podle britského výzkumu muzikoterapie snížila medikaci u 67 % pacientů s demencí a spoluprací s umělci návštěvnost lékařů o 37 %. Kultura může pomoci řešit i šikanu ve školách nebo ekologické výzvy. Kulturu je třeba vnímat jako celý ekosystém, a pokud bude narušen a nebudeme o něj pečovat, následky ponese každý, ať si toho jsme vědomi či nikoliv.