Mystický příběh o Stvořiteli rozkročený přes tři dekády

80. léta minulého století byla pro komiks revolucí, která následujícím generacím zanechala díla patřící k tomu vůbec nejlepšímu, co si lze přečíst. V této dekádě komiks přestal být šestákovou kratochvílí pro děti a pubescenty, ale dospěl. Levná a křiklavě barevná zábava samozřejmě zůstala (a sílila), ale začaly se objevovat komiksy, které nutily přemýšlet, nabízely přesah a vnášely čistě vážná témata. Ze světa undergroundu přinesli do popkulturního světa panelů a bublin pořádnou vichřici Britové Bryan Talbot, Alan Moore a Neil Gaiman, Američan Frank Miller zbořil mýtus o věčně mladém a nedotknutelném Batmanovi, tandem Jodorowsky - Moebius se ponořil do metafyzických hlubin ve světě Incalu a celé to završila první Pulitzerova cena pro komiks (grafickou novelu), kterou získal Maus, v němž Art Spiegelman reflektoval holocaust. Zkrátka bylo jasné, že právo na své komiksy mají i dospělí.

Společně s uvedenými hvězdami dělali komiksovou revoluci i tvůrci, které dosud tuzemští vydavatelé opomíjeli. Jedním z nich je i scenárista a výtvarník Andreas, Němec vydávající svá díla francouzsky. Tento rest nyní napravuje Argo, které souborně vydává jeho ságu Cromwell Stone. Třídílný černobílý komiks vycházel v letech 1986 (Cromwell Stone), 1994 (Návrat Cromwella Stona) a 2004 (Závěť Cromwella Stona).

První část se z počátku jeví jako obyčejná historka, kterou vymyslel milovník gotického hororu. Ovšem jak stránky ubíhají, začíná se do toho mísit stále silnější aspekt nadpřirozena a lovecraftovské fantazie. Druhá část, která vyšla po osmi letech, rozvíjí mystickou rovinu a přenáší děj do filosofických úvah o vzniku světa, existenci a záměrech samotného Stvořitele. Třetí část (tentokrát si čtenáři museli počkat deset let) nabízí celkové rozřešení, velkolepé setkání i šťastné vyústění jedné rodinné tragédie.

Andreas nabízí velmi zručně vystavěný komplikovaný příběh, ještě víc ale uchvátí jeho kresba, připomínající staré rytiny z předminulého století. Černobílé šrafování, neuvěřitelné detaily a ohromující celky na jedné straně, nečekané úhly pohledu, přísně geometrické (vertikální i horizontální) členění jednotlivých panelů na té druhé. Jedinečné jsou jeho celostránkové nebo dvojstránkové panely, které vás mohou donutit (podobně jako mě) k nadšenému výkřiku.

Jednu výtku si přeci jen dovolím. Ta však nesměřuje k autorovi, ale k českému nakladateli - všechny svazky velké řady Argomiks mají obálku, kterou si tato díla nezaslouží. Nejinak je tomu i u Cromwella Stona. Argo sice u této série někdy nabízí limitované obálky, to však neznamená, že by mělo odbýt ty normální.

Na komiksu je mimo jiné úžasné, jak nestárne. Zatímco u klasické beletrie se tlačí na rychlost, aby světové novinky byly už už v českém překladu k dispozici tuzemským čtenářům, komiks nespěchá. Pak se snadno stane, že z čistého nebe udeří třicet let starý blesk, a vy musíte překopávat žebříček nejlepších komiksů historie.