Angel Olsen představí novinku My Woman

Písničkářka Angel Olsen ušla z amerického St. Louis dlouhou cestu. V pondělí 29. května se zastaví v MeetFactory, aby představila své nejnovější album My Woman. Jak se postavit k introspektivnímu písničkářství a neznít tuctově? Přijďte se přesvědčit do smíchovské továrny. Introvertní dívka, žijící v adoptivní rodině s osmi dalšími dětmi v missourském St. Louis, kde se od olympijských letních her v roce 1904 nic významného nestalo. Jak trefně napsal magazín Pitchfork: "Buď můžete skončit jako prodavačka v zapadlém supermarketu a o přestávkách na cigaretu nadávat na život, nebo si můžete vytvořit svůj vlastní hudební svět a utéct z té deprese do světa."

Angel Olsen si vybrala tu druhou možnost. Dětský sen o tom, že bude slavná pop star, naštěstí pustila z hlavy za zvuků punk rocku. "Chtěla jsem umět zpívat tak, jako kdyby to měla být poslední věc na světě předtím, než umřu – zpívat celým svým tělem, jako soulový zpěváci v baptistických kostelech, křičet s vášní pro něco, co mě daleko přesahuje." Během studia na střední škole se naučila hrát na piano, kytaru a začala psát a skládat. Dva roky nato opustila malý svět St. Louis a odstěhovala se do Chicaga.

Tam potkala Willa Oldhama známého spíše jako Bonnie Prince Billy. Ať už s ním zpívala jeho písně nebo předělávky kultovních country punkových pecek, vždy zaujal její hlas, který doplňoval kvílivý zpěv Oldhama. "Byla jsem v kapele jediná žena, mladá a stydlivá, a nevěděla jsem nic o tom, co to je být profesionální muzikant," říká o svých prvních krůčcích dnes třicetiletá zpěvačka. To se ale mělo brzy změnit, protože tahle stydlivá dívka v sobě brzy našla svou vnitřní sílu a svá vlastní témata, která chtěla vykřičet do světa.

Její úspěšná alba Half Way Home (2012) a Burn Your Fire for No Witness (2014) byla ale jen předzvěstí toho, co se ve zpěvačce skrývá. Až loňská deska My Woman ukázala naplno její potenciál – propracovanější práce s melodiemi a vokály, hluboké texty a nečekaný optimismus zaujaly nejen fanoušky. Není divu, že My Woman obsadila devátou pozici v žebříčku 50 nejlepších alb roku 2016 podle magazínu Pitchfork nebo že song Shut up Kiss Me byl stejným médiem okorunován osmou příčkou mezi stovkou nejlepších písní.

Ostatně Shut up Kiss Me společně s písněmi Intern a Sister zaujaly také svými videoklipy, které režírovala samotná zpěvačka. Ve všech vystupuje Angel Olsen v blyštivě stříbrné paruce, a vtipně tak odkazuje na inspiraci glam rockem. Tento progresivní vizuál zaujal a vznesl vlnu dotazů, které zpěvačka drsně smetla ze stolu: "Lidi mi pořád říkaly ,aha, snažíš se být jako Grimes, nebo jako Sia´– to si jako ze mě děláte prdel? Jediný důvod, proč tu paruku mám, je protože jsem neměla stylistu, který by byl schopen zajistit, aby moje vlasy vypadaly stejně ve všech záběrech."

Se škatulkováním a neustálou touhou po hlubokých interpretacích se ostatně setkala i u samotného názvu alba My Woman. "Je to jako kdybych pokaždé řekla sprosté slovo," říká zpěvačka. "I když samozřejmě o boji za ženská práva mluvím, tak už mě fakt někdy štve, když si lidi myslí, že je to moje jediné téma (…) důležitější je uvědomit si, že často jsme slepí vidět ostatní prostě jen jako lidská stvoření a respektovat je."

Svět indie hudby jí po prvních albech nazval novou temnou královnou. Angel Olsen se díky tomu stala magnetem pro všechny podivíny. Zpěvačka ale nechtěla, aby její tvorba byla chápána jako odpověď na problémy jiných – sama se cítí často ztraceně. Motto nového alba je proto dost jasné: prostě se smiřte s tím, že nejsem pořád smutná – ne každý den se dají poslouchat tesklivé písně Leonarda Cohena. Nastal čas nebrat se tak vážně. Jako support vystoupí australský zpěvák a skladatel Alex Cameron, který se svou indie popovou hudbou předskakoval mj. Foxygen nebo Mac DeMarcovi.