Charlie Looker z Psalm Zero a Extra Life poprvé v Praze

Americký hudebník Charlie Looker vystoupí 13. listopadu v Punctu na vůbec prvním koncertu v Praze. Multiinstrumentalista, skladatel se širokým záběrem a také majitel fantastického hlasu představí v akustickém setu výběr ze své bohaté tvorby – včetně několika překvapení. Sekundovat mu bude mistr akustické kytary a zdatný pokračovatel amerického primitivismu Jakub Šimanský.

Bez Brooklynu by byl svět hudby chudší, bez Charlieho Lookera by byl o mnohé ochuzen Brooklyn. Dlouho hrál zásadní roli ve svérázném improvizačním tělese Zs (vysloužili si dokonce pozvání na Ostravské dny, tedy festival současné kompozice), ze kterého si pak mnohé přenesl do vlastních projektů. Jeho Extra Life ale kromě komplexních rytmů pracovali také třeba s gotickou hudbou, jedovatými indie synťáky (remixy od Xiu Xiu nejsou náhoda) i metalem. V těchto fúzích ale nikdy nešlo jen o půjčování, Charlie, podobně jako jeho pomyslný souputník Toby Driver v Kayo Dot, zdrojové materiály přetvářel do ryze vlastní estetiky, ve které hudební stránku doplňovaly také výrazné texty dotýkající se psychologie, náboženství, snů, sexuality. A zpravidla šlo o dost temné a nepříjemné vize s naléhavým až brutálním přednesem.

Vedle toho stihl spolupracovat s Dirty Projectors, Glennem Brancou, nebo dokonce Amandou Palmer. Po rozpuštění Extra Life jako by se jeho tvorba rozštěpila: na metalové Psalm Zero, kteří ohledávají hranice monotónnosti na rozcestí industrial metalu, gotiky (té osmdesátkové) a new wave, a na gotickou hudbou inspirovaný folk Seaven Teares, u nichž ale i do idylického vzpomínání prosakují neurózy. V současnosti pracuje na orchestrální skladbě Simple Answers, ve které se propojí nejen jeho klasické vzdělání s rockem, popem a nově rapem či r’n’b, ale údajně také teorie Julie Kristevy s buranským humorem Patrice O’Neala.

V Praze můžeme čekat převážně výběr klidnějších písniček Extra Life a Seaven Teares, ale také aranžmá Psalm Zero, instrumentální improvizaci, covery a v předpremiéře i skladby ze Simple Answers.

Přerovský John Fahey? Už je to otřepané, ale Jakub Šimanský opravdu slouží jako apoštol stylu, který je u nás nutně exotický, k čemuž vliv Indie v jeho americkém primitivismu jen přispívá. V tomhle případě jde naopak o velkou věrnost žánru, především ale o jeho dokonalé zvládnutí. Skladby působí známě, ale právě proto vyniká, jak precizně jsou zkontruované. Uslyšíme mistra.