Desetidenní Ji.hlava jako pocta dokumentární reflexi světa

Osmadvacátá dokumentární Ji.hlava začíná za dva týdny. Program nabídne více než tři sta filmů. Mimo jiné objevnou retrospektivu švýcarské filmařky Anne Marie Miéville a přehlídku oceňovaného tchajwanského režiséra Tsai Ming-lianga. Chybět nebude nový film Filipa Remundy o nacionalistovi ze Sibiře anebo portrét fotografky Marie Tomanové. Festivalu se zúčastní režisérka Kirsten Johnson, která pro Ji.hlavu natočila letošní festivalovou znělku, a dále režiséři Roberto Minervini, Albert Serra a Andrei Ujică. Diskusní platforma Inspirační fórum se bude věnovat tématům lesa, války, imunity, technologií a volného času.

28. MFDF Ji.hlava proběhne 25. října až 3. listopadu – a poprvé potrvá deset dní. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos nabídne 340 filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích, z toho 129 ve světové, 23 v mezinárodní a 11 v evropské premiéře.

Znělku letošního ročníku natočila americká dokumentaristka a kameramanka Kirsten Johnson, oceněná za svůj poslední snímek na festivalu Sundance Cenou poroty za inovativní přístup v dokumentárním filmu, bude mít v Ji.hlavě také svou Masterclass na téma filmových proměn mezi dvěma érami: celuloidu a digitálu. Dalším hostem letošní Ji.hlavy bude oceňovaný režisér, přední představitel tchajwanské nové vlny Tsai Ming-liang. Hned sedm jeho snímků, a také Masterclass, nabídne sekce Pocta: Tsai Ming-liang. Na programu je jak klasický film Sbohem, Dragon Inn (2003), „dopis na rozloučenou“ s jedním kinem Tchaj-peji (film získal cenu kritiků na festivalu v Benátkách), tak pozdější snímek Kde (2022), jenž patří do série režisérových proslulých „walker“ filmů; hrdinou je tady pomalu kráčející buddhistický mnich. Jeho snímky na pomezí slow-cinema, konceptuálního umění a performance zpracovávají témata jako osamění, čas a paměť.

Do Jihlavy přijede také Roberto Minervini, italský režisér žijící ve Spojených státech amerických. Na festivalu uvede jednak svůj nejnovější snímek Prokletí, zachycující americkou občanskou válku v roce 1862 (film letos v Cannes získal Cenu za režii v sekci Un certain regard), jednak svůj starší dokument Zastavit bušící srdce (2014) o silně věřící texaské rodině chovatelů koz. Ji.hlavské publikum se s Minervinim, který bude mít na letošním festivalu také svou Masterclass, mohlo seznámit již v roce 2020 v sekci Pocta; kvůli covidové pandemii však tento ročník proběhl pouze online.

Po třinácti letech se do Jihlavy vrací rumunský režisér Andrei Ujică, jehož snímek Vlastní životopis Nicolae Ceauşeska si v roce 2010 odvezl z festivalu ocenění za nejlepší film střední a východní Evropy. Tentokrát se ji.hlavské publikum může těšit na snímek Things We Said Today, představený premiérově před měsícem na festivalu v Benátkách. Jde o filmovou esej, která zkoumá, co z rozporuplné Ameriky 60. let je již minulostí a co je stále přítomné. Ujică je jedním z nejoriginálnějších tvůrců pracujících s archivními a found-footage filmy; svou metodu detailněji představí ve své Masterclass.

Osobně svůj nový film Osamocená odpoledne představí v Ji.hlavě katalánský režisér a autor loňské festivalové znělky Albert Serra. Snímek o toreadorské hvězdě Andrésovi Rocu Reyovi, oceněný na filmovém festivalu v San Sebastianu hlavní cenou, je esteticky podmanivou sondou do světa koridy. Film zachycuje nejen přípravné rituály a honosné kostýmy, ale především slavného toreadora v akci s býkem. Explicitní zobrazení násilí páchaného v této kontroverzní tradiční zábavě klade otázku, kdo je původcem veškeré té brutality: jestli zvíře, anebo člověk.

A jaký bude letos soutěžní program? Sekce Opus Bonum, která prezentuje postupy a tendence světového dokumentárního filmu, nabídne třináct snímků. Ve výběru je například polský film Rok v životě jedné země Tomasze Wolskiho, který se prostřednictvím méně známých archivních záběrů vrací do prosince 1981, kdy polská vláda v reakci na rostoucí vliv odborového hnutí Solidarita vyhlásila výjimečný stav. Do koláže stříhané s citem pro absurdno režisér nezařazuje jen dramatické střety protestujících s represivním aparátem, ale i skutečnost, že některé občany trápí víc prázdné regály obchodů než nesvoboda.

O nesvobodě pojednává i francouzský snímek Nejsem s tebou režisérské dvojice Olivier Dury a Marie-Violaine Brincard, který se odehrává na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. Protagonisté a protagonistky filmu vedou dialogy a monology o svých snech a trápeních a tvůrci je zachycují nikoli jako nebezpečné pacienty, ale jako osobnosti s jedinečným vnitřním životem. Mimo soutěž bude uveden desetihodinový filmový opus Odysseus běloruského režiséra Nikity Lavretského, který ukazuje tíhu každodenního života v současném Minsku.

Soutěžní sekce První světla se vrací do festivalového programu a nabídne jedenáct filmů. V belgickém filmu Já + ty zachycuje dvojice režisérek Zohra Benhammou a Romy Mana čtyři roky v životě dvou sester, jejichž pouto se naruší poté, co se jedna z nich stane ortodoxní muslimkou. Ve filmu Soudruzi a soudružky pak polská režisérka Joanna Janikowska pozoruje několik mladých členů italské komunistické strany a ukazuje novou tvář aktivismu. Silné experimentálně je naladěný australský snímek My a noc režisérky Audrey Lam, jejíž hravý a poetický dokument se odehrává ve světě knihoven, v pomyslném vesmíru tvořeném uličkami, hřbety knih, písmeny, slovy a příběhy. Noc za nocí se do něj vydávají dvě cestovatelky; někdy se jejich kroky zkříží a ony setrvají v krátkém hovoru, jindy putují po trasách svých vlastních myšlenek a fantazií.

více o festivalu zde

Soutěžní sekce Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí letos jednadvacet filmů. Světové premiéry se dočká například Reportáž psaná na benzínce režisérky Zory Čápové, která zachycuje nejen práci oceňované reportérky Ivany Svobodové, ale i její střet se světem tvůrců a konzumentů „alternativních médií“; ti samozřejmě aktérkou i celým jejím světem hluboce pohrdají. Svět mezi námi filmařky Marie Dvořákové sleduje „americký sen“ české fotografky Marie Tomanové žijící v New Yorku. Film bude uveden rovněž v sekci První světla, která představuje výrazné dokumentární debuty roku.

Snímek Les polské dokumentaristky Lidie Dudy zachycuje idylický život mladé rodiny ve starém domě u Bělověžského pralesa na východě Polska. Nejstarší les Evropy je pro ně a jejich tři děti útočištěm, kde se ale začnou kromě zvířat najednou objevovat i lidé: uprchlíci, kteří nejsou vítáni ani v Bělorusku, ani v Polsku. Zmatení, hladoví, zranění. Rodina zvyklá ochraňovat všechny živé tvory bere jako svou povinnost, že jim pomůže. I když tím riskují, že ztratí ráj, který si vytvořili. Také nový snímek Štěstí a dobro všem režiséra Filipa Remundy reflektuje aktuální světové dění. Jaderný fyzik a rekordman v extrémním otužování Vitalij se živí jako zedník a žije pod hranicí chudoby. Zatímco jeho rodiče, prominentní vědci, vzpomínají na slávu režimu, jemuž ochotně sloužili, zapřisáhlý patriot z Novosibirsku postupně mění názor na putinovské Rusko a jeho vizi obnovení sovětského impéria. Film bude uveden také v sekci Opus Bonum.

Tématu války na Ukrajině se věnuje interaktivní snímek Křehký domov, který pomocí virtuální reality zavede diváky ve vlastním bytě rovnou doprostřed válečného konfliktu. Tvůrčí česko-ukrajinské duo Ondřej Moravec a Victoria Lopukhina uvedli snímek na benátském festivalu v sekci Venice Immersive; odtud jejich falešný obývák, kde si návštěvníci a návštěvnice budou moci snímek „odžít“, putuje do Jihlavy. Snímek Dajori tvůrčí dvojice Martin Páv a Nicolas Kourek sleduje příběh Romky Marie Hučkové, která se snaží vymanit ze začarovaného kruhu chudoby a vytvořit nový domov pro sebe a devět dětí své sestry. Film zachycuje každodenní výzvy a radosti, které přináší mateřství, a klade otázku, zda láska dokáže překonat systémové překážky.

Premiéry se dočká i Jan Merta – Modrý lišák režiséra Tomáše Merty. Film sleduje významného českého malíře Jana Mertu během příprav výstavy a odhaluje nejen jeho tvůrčí proces, ale také každodenní život. O jiném českém malíři pojednává Džungle Placht režisérky Alice Růžičkové. Otto Placht dělí svůj život mezi Prahu a Peru, a film zkoumá nejen jeho živelnou uměleckou tvorbu, ale také jeho osobní život.

Soutěžní sekce Svědectví, která sleduje aktuální dění ve světě, nabídne patnáct filmů. Věnují se tématům dekolonizace, postavení žen, ale i klimatickým změnám nebo podmínkám práce. A nechybějí ani dokumenty o zvířatech. Do světa obchodu s kostmi dinosaurů nechá nahlédnout americký snímek Kosti režiséra Jeremyho Xida. Dobrodružný dokument mapuje výnosný obchod s fosiliemi, včetně toho nelegálního, během kterého pytláci neváhají prodat do soukromých rukou naprosto cokoli. Příběh ženy, která se v Los Angeles stará o zraněné kolibříky, přinese australský snímek Každá drobnost režisérky Sally Aitken. Film rozplétá vizuálně podmanivý, magický příběh o lásce, křehkosti a uzdravení.

Jihokorejský filmař In-Soo Radstake osobně v Ji.hlavě představí film Jak prodat koloniální válku, ve které se vrací do roku 1945, kdy vyhlásila Indonésie nezávislost. Nizozemsko se ale jedné ze svých nejvýnosnějších kolonií nehodlalo vzdát a do země vyslalo tisíce vojáků. Následovaly čtyři roky krvavých bojů, které si vyžádaly mnoho obětí. Nizozemská vláda následně zapojila všechny nástroje cenzury a propagandy, aby nezákonnou válku ospravedlnila jako humanitární misi.

Ji.hlava každoročně mapuje také invenční způsoby ztvárňování reality v experimentálních dokumentech. Sekcí Fascinace se line výrazná dystopická linka – a to jak v tématech, tak v obraznosti. „Toto zaujetí není nové, ale je překvapivé, jak často je letos uvažování o budoucnosti hlavní tvůrčí silou. Ve filmech se propojují environmentální, vědecké, sociální i humanitární pohledy,“ říká dramaturgyně sekce Andrea Slováková a upozorňuje například na francouzský snímek Kroniky temného slunce umělkyně Gwenoly Wagon, v němž lidé musí odstínit nesnesitelný sluneční žár, který mění zemi v neobyvatelnou poušť. „Film zapojuje umělou inteligenci do příběhu jako aktéra a zároveň ji využívá při jeho vytváření,“ přibližuje Slováková.

Za zmínku stojí také Majáky slovinské umělkyně Jasminy Cibic. Film působivou výtvarnou formou s výraznou hudební složkou zvýznamňuje ženský hlas v utváření dnešní podoby světa a zdůrazňuje téma intelektuální autonomie a sebeurčení. Snímek Bezvýznamná smítka prachu v tapiserii hvězd, jeden z filmů recyklujících převzaté obrazy, je kritickou úvahou nad nelegální těžbou vzácných kovů v krutých pracovních podmínkách.

Ji.hlava tradičně představí také nejzajímavější snímky českého experimentu. V sekci Fascinace: Exprmntl.cz bude k vidění čtrnáct filmů. Ve světové premiéře bude uveden například snímek Polní lékař aneb Pravidla styku s místními e-dívkami tvůrčí dvojice Andran Abramjan a Jan Hofman. Film vznikl na základě básně Tomáše Čady Tři ekonomické jednotky, pojednávající o vysloužilci cizinecké legie, a noří se do proudu vědomí pilota dronu.

Franc Milec letos představí kosmický horor s názvem Ecopoiesis, který zkoumá hypotézu o možnosti vytvoření nového ekosystému z prvků a hmoty neživé přírody. Filmový esej Jana Rouska Jak natáčet v Africe! pak pojednává o kinematografických způsobech dobývání afrického kontinentu. Využívá k tomu úryvků z dopisů, které si mezi Zlínem a Nairobi vyměňovali vedoucí filmové skupiny a cestovatelsko-filmařské duo Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka.

Osmadvacátá Ji.hlava má na programu také několik retrospektiv. Kromě objevné přehlídky filmů, které vznikly během období Slovenského štátu, velké retrospektivy tvorby Víta Klusáka a Filipa Remundy nebo předchůdce kinematografie tvořené AI, se festivalové publikum může těšit na zhruba desítku filmů švýcarské filmařky Anne-Marie Miéville; ta byla životní a tvůrčí partnerkou slavného Jeana Luka Godarda.

Sekce Zkouška sirén nabízí tradičně příběhy hudby a zvuku jako svědectví o silných tématech dnešního světa. Merrill Nisker, průkopnická queer-ikona a hudebnice známá jako Peaches, je hrdou hvězdou intimního dokumentu Peaches Goes Bananas. Čím je pro nás feminismus, gender, elektronická hudba a láska? Film je dílem Marie Losier. Přímo do Tanzanie se vypravili polští filmaři, aby snímkem My jsme Singeli: Touha být nejrychlejší zachytili, jak žijí muzikanti v Evropě známí i díky labelu Nyege Nyege Tapes. Max Roach. Revoluce, černá hudba a bubny je pak bravurně vyprávěnou lekcí z nedávné historie afroamerické kultury: portrétem bubeníka, který vedle zásadní pozice v jazzu byl také nebojácným a nekompromisním aktivistou. Těšit se lze i na půlnoční projekci koncertního filmu PNYC: Portishead – Roseland New York bristolské triphopové legendy se zpěvačkou Beth Gibbons.

Hudební program letos společně kurátorují Pavel Klusák a Julia Pátá. I díky tomu představí Ji.hlava inspirativní a radikální osobnosti v širokém generačním rozptylu. Vystoupí nedávné debutantovo Fæ Bestia, Ida The Young, The Venktovka, THC Luna G nebo Mezi patry klid. Festival zároveň uvede speciální koncert Vladimíra Merty s motivem dylanovských inspirací; doplní ho přednáška Michala Bystrova o Bobu Dylanovi v 21. století. Mezi hosty ze světa jsou velké pojmy indie-rockové scény: perkusista a všestranný umělec Thor Harris (ex-Swans) a (rovněž americká) skupina Wooden Wand ve speciálním sólovém setu protagonisty. Literát a aktivista Fedor Gál (ročník 1945) je vokalistou jedinečného koncertu se skupinou Drť, kdy se jeho svědectví o režimech 20. a 21. století stává performancí na hraně slam poetry. Podvečerní experimentální řada akcí nabídne řadu premiér. Klid panuje vedle talíře Anny Hokešové a režisérky Kláry Vosecké je performancí s výzvou k hlubinnému naslouchání „pro mírně interaktivní publikum“. Trio Kyuubi pro improvizaci a „lo-fi world music“ je zcela novou platformou Vladivojny La Chia a jejích kolegyň. Petr Válek buduje svůj vesmír skrze elektronické nástroje vlastní konstrukce; poprvé se na festivalu zjeví Orloj snivců, vybudovaný Jaroslavem Kořánem z industriálního odpadu.