Houpací koně pod stromeček

"Pozdrav z Ústí, tady nahoře dole ve městě se to všechno halí do mlhy, běží to ve vlnách, nahoru dolu, jako všude jinde, mraky si páraj břicha o kopce kolem Labe, zastávky a nástupiště jsou ještě netrpělivější, všichni spěchaj zalízt.

Dokonce i v Předlicích, kde se víceméně žije na ulicích a kde v Tajným studiu zkoušíme, je to nějak vylidněný. Město pulzuje v rytmu přeplněný-prázdný, nic mezi tím, když vyjíždíme na naši benzínkovou túru, je přelidněný, když se vracíme, nikde nikdo.

Od září hrajeme na nejrůznějších místech a každý má svoje kouzlo, kostel, kavárna, čajovna, sešlej klub, výstavní klub, výstavně sešlej kulturák, psí útulek… ale nejlepší jsou na tom lidi, který potkáváme, to je na grotesku řízlou romancí a dlouhý vyprávění.

Chceme tenhle podzim završit třema koncerty na místech, který maj pro nás přitažlivost a něco pro nás znamenaj. Brněnský Kabinet Múz svojí pověstí a tím, že ho známe vlastně jen z fotek, eventů a videí. Pražský Lucerna Music Bar, protože tam jezdíme hltat hudbu našich hrdinů a protože jsme se tam cítili dobře pří hraní na koncertě k nedožitým Havlovým osmdesátinám. Ústecký Činoherák, protože jestli má Ústí srdce, je v ulici Tovární nebo v tomhle divadle. A pozvali jsme skvělou kapelu, kterou máme rádi už roky a všichni se na ni shodneme, Tomáše Paluchu.

Budeme rádi, když se na některým z těch míst zastavíte. Budeme hrát pro všechny, kdo jsou na cestě z domova někam, kde chtěj najít něco míň bolavýho. A pro Wabi Daňka.

No a — příští rok se pustíme do práce na novým albu. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání a nemáš ani zdání jak to potáhneš dál, ten, komus' kdysi hrával se znenadání někam ztratil už nemáš, čím bys platil no tak se sbal a šlapej dál.

vaši Hk"