redakce | Zprávy / Pozvánky | 06.06.2017
První interaktivní film historie Kinoautomat: Člověk a jeho dům, který se divákům poprvé představil na světové výstavě EXPO’67 v Montrealu, letos slaví padesát let od svého prvního uvedení. Diváci jej budou moci vidět v kině Světozor, a to ve třech projekcích 6., 7. a 15. června. Moderátorem bude herec Tomáš Matonoha.
„Už do Montrealu se tehdy sjeli zástupci těch nejrenomovanějších filmových produkcí jakými byly Paramount Pictures a Universal Studios. Všichni chtěli Kinoautomat. Jenže táta nesměl jako občan ČSSR sám rozhodnout, natož pak prodat, nic. A tehdejší rozhodovatelé postoupili Kinoautomat jakési producentce, které náš stát dlužil peníze za spolupráci na oskarovém filmu Obchod na korze. Namísto vyrovnání dluhů předhodil sousto: Kinoautomat. A ona, protože snadno získala, neinvestovala dál, neudělala s Kinoautomatem vůbec nic,“ vzpomíná Alena Činčerová, dcera jednoho z režisérů a tvůrce Kinoautomatu Radúze Činčery.
Projekt Kinoautomatu je s kinem Světozor dlouhodobě spjatý. Samotné kino tehdy na konci šedesátých let prošlo nákladnou rekonstrukcí, přičemž první premiéra se konala čtyři roky po Světové výstavě. „Bylo třeba “prodrátovat” všechna sedadla, na která se montovala tlačítka pro hlasování. Dráty pak vedly do centrálního počítače za plátnem. Tehdy zabíral celou jednu místnost. A do projekční kabiny se muselo vejít šest filmových projektorů, ve kterých paralelně běžely varianty příběhu,“ vzpomíná Alena Činčerová.
V roce 1972 byl Kinoautomat rozhodnutím shora zakázán jako „ideologicky nepřístupný“ a na několik desítek let se zařadil do pomyslného trezoru mezi řadu dalších snímků spjatých s tvz. Novou vlnou. „Byl to vlastně malý zázrak, že táta jako politicky nepohodlná osoba, nakonec Kinoautomat do Prahy dotlačil. Zákaz pak přišel odkudsi shora. Táta a jeho spolutvůrci byli jednoduše nepohodlní. Jak to prakticky proběhlo, nevím. Nestihla jsem se táty zeptat. Nevědí to ani dosud žijící pamětníci, kterých jsem se ptala. Žádný písemný dokument o tom neexistuje. Ale to tak tehdy bylo běžné. Zákazy chodily odkudsi shora, telefonem. Možná ani ne přímo autorům. Ti se to dozvěděli až z druhé ruky,” shrnuje Činčerová.
Kinoautomat: Člověk a jeho dům sleduje osudy poněkud nešikovného pana Horáka ztvárněného Miroslavem Horníčkem. Diváci pomocí hlasování rozhodovali o jeho dalších krocích, a to v momentu, kdy se herec objevil na pódiu a samotný snímek se zastavil. K natočení unikátního díla přizval Radúz Činčera část tvůrčí elity šedesátých let. Námět a scénář dal společně dohromady s Pavlem Juráčkem, Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem, na příběhu se podílel i představitel hlavní role herec Miroslav Horníček. V dalších rolích v Kinoautomatu hrají Miroslav Macháček, Josef Somr, Karla Chadimová, Libuše Švormová, Jiří Schmitzer a další. Zajímavostí je, že Miroslav Horníček neuměl anglicky a své výstupy pro zahraniční publikum se tak naučil pouze zpaměti a foneticky.
redakce 22.11.2024
Jejich kytarový zvuk čerpá jak z odkazu Joy Division, tak i ostrovních současníků Fontaines D.C., Idles nebo Shame.
redakce 22.11.2024
Sedm různých klubů se spojilo, aby v jeden večer naservírovalo svým návštěvníkům bohaté koncertní menu.
redakce 21.11.2024
Jejich hudba kombinuje avantgardu s útulností, kakofonii s melodií a jazykové propasti s krásou.
redakce 21.11.2024
Clock DVA neúnavně pokračují v nahrávání své hudby a uvádění odvážných audiovizuálních postcyberpunkových projektů.
redakce 20.11.2024
Po jarním vyprodaném koncertu ve Foru Karlín nyní zamíří v rámci svého turné Miss Possessive do největší české haly.
redakce 20.11.2024
Husův sbor zaplní abstraktní, rozostřené, kvadrofonní textury legendy německé elektronické scény Jana Jelinka.
redakce 18.11.2024
Witch’n’Monk vytvářejí v nejlepším smyslu ztřeštěnou fúzi několika žánrů pro flétnu, vokál a kytaru.
redakce 17.11.2024
Toto vystoupení splétá hudební materiál ze nové stejnojmenné desky, živé vizuály, scénický design s prvky rituálu.
redakce 15.11.2024
Vystoupí ve Foru Karlín, kde se představí v rámci svého evropského tour k padesátiletému výročí alba Horses.
redakce 15.11.2024
Poetické písně zahrnují jak klasický pop, tak lo-fi elektroniku, přesto vždy zní zranitelně, upřímně a autenticky.