Konono No.1 představí garážovou taneční hudbu z Konga

Z transovních rituálů přímo do elektronických tanečních experimentů bez mezipřistání. Hudba z válečné zóny jižního Konga, přenesená na periferii metropole Kinshasy, s drnkacími skříňkami, megafony, perkusemi z autovraků a po domácku vyrobenými mikrofony. Tento africký DIY objev se okamžitě stává hitem alternativní scény po celém světě, sklízí úspěchy nejen na podiích world music ale i na elektronických, experimentálních a jazzových festivalů. Odehrál turné s holandskou noise-post-punkovou kapelou The Ex a do londýnské Royal Festival Hall jej pozvala chicagská post rocková sestava Tortoise.

Debutové album vyšlo v etno-elektronické sérii Congotronics značky Crammed Discs a proniklo do první desítky Evropského žebříčku world music. Toto album zařadili mezi nejlepší nahrávky roku 2005 mimo jiné Beck či Anthony and the Johnsons, z tisku pak New York Times, Folk Roots nebo Guardian. Vystoupili na festivalu Steva Reicha, Sonar festivalu a dalších. Zpěvačka Björk je přizvala do studia k natáčení svého alba Volta. S nabídkou společného projektu je oslovil DJ Jeff Mills a odehráli společné turné s Coco Rosie. V říjnu vydal Crammed Disc dvojalbum Tradi Mods versus Rockers, na které vybraní hudebníci alternativní rockové a elektronické scény nahráli coververze, remixy i vlastní kompozice inspirované zvukem Congotronics.

Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl, ve světě známý jako soukous či konžská rumba, ale není jediným reprezentantem konžské hudby. Ještě předtím, než do Afriky přišly kytary, vybrnkávali místní muzikanti neméně hypnotické melodie na kovové jazýčky drnkacích skříněk, jimž se v této části kontinentu říká likembé.

Konono No. 1 používá hned tři takové nástroje, elektricky snímané a zesilované svérázným sound systémem s megafony. Doprovází je industriální rytmika s perkusemi z brzdových bubnů a dalších automobilových částí. Zatímco perkuse drží ostrý, kovový rytmus, jazýčky likembé vykreslují melodické smyčky, navzájem propojené jako články řetězu. Energií nabitý zpěv povzbuzuje tanečníky, a vyzývavému rytmu neodolá ani publikum. Konono No. 1 ale nenabízejí sladké melodie a uhlazené kytarové riffy. Představují nejkratší spojení mezi syrovou tradicí a taneční horečkou velkoměsta. Jedná se nejen o pozoruhodný společenský fenomén, ale i o velkolepou zábavu.

Sestava existuje už od 70. let a navazuje na rituální, trans přivádějící hudbu národa Bazombo, který žije na hranicích Konga a Angoly. Její první nahrávku přinesla kompilace francouzské etnografické značky Ocora, Zaire: Musiques Urbaines a Kinshasa, která ji uvedla pod jménem Orchestre Tout Puissant Likembé Konono No. 1.

Koncertní i studiový zvuk kapely by zahanbil i ty nejvynalézavější industrialisty. V Africe je zvykem "vylepšovat" hudbu způsoby, které běloch považuje za nestandardní. Zpěvačky běžně používají kytarové zesilovače se zmáčknutým efektem "chorus": co je nepřijatelné pro jazzového zpěváka z Ameriky, je na pouliční party v Bamaku naopak módou. Zvukaři nařezávají membrány reproduktorů nožem, aby zesílené tóny "ozdobilo" chrastění. Konono se ale bez tohoto triku obejde - používá totiž nejoblíbenější PA systém afrických pouličních hudebníků, a to jsou megafony. Zbývající část aparatury, jako snímače a mikrofony, jsou vyrobené podomácku. Na místě je srovnání s Kraftwerk: pokud potřebné nástroje ještě neexistují, pak si je musíte vyrobit. Ale zatím to nikdo nedělal v tak tvrdých podmínkách, jako sestava Konono, která hrála po léta ve válečné zóně na jihu Konga a až později se přesunula do hlavního města Kinshasy: snímače aparatury jsou ručně navinuté na součástech automobilových starterů, těla mikrofonů vyřezaná ze dřeva, konektory jacků z větví, 25 wattový zesilovač pohání autobaterie.

Styl Konono má původ v rituálech matanga, při nichž se široké příbuzenstvo loučí se zemřelým a vstupuje přitom do transu. Tahle hudba je na hony vzdálená intelektuálním, esteticky vybalancovaným stylům, dnes řazeným do world music. Že má daleko blíž k proto techno, post-hardcore, post-industriálním a post-rockovým avantgardistům, správně odhadl belgický promotér Tony van der Eecken, který skupinu zkontaktoval s holandskou noise-post-punkovou kapelou The Ex. "Věřili jsme mu - a naše společné koncerty potvrdily, že měl pravdu," říkají The Ex.