KontrA2punkt počtvrté festivalem postžánrové hudby

V pátek a sobotu 25. a 26. září 2015 v prostoru pražského Nákladového nádraží Žižkov proběhne čtvrtý ročník festivalu postžánrové hudby KontrA2punkt. Mottem akce, kterou pořádá kulturní čtrnáctideník A2, je výrok amerického hudebníka Toma Smitha "žánr je zastaralý pojem". KontrA2punkt je přehlídkou zahraničních i domácích hudebních projektů, které postupují proti směru hudebního provozu. Jeho cílem je přiblížit českému publiku aktuální vývoj na poli experimentální menšinové hudby. Vystoupí polské rapové duo Syny, v němž působí Robert Piernikowski známý z experimentálně-hiphopové formace Napszyklat, katalánské psychedelicko-noiseové duo Ordre Etern, francouzský improvizátor a turntablista Arnaud Rivière, norské akustické improvizační trio Monkey Plot, arménsko-česká jazzová dekonstrukce Ukamau a další.

Polské duo Syny je nový projekt Roberta Piernikowského, známého z experimentálně-hiphopové formace Napszyklat, a Przemysława Jankowiaka, který vystupuje pod nickem 1988. Výsledek jejich spolupráce, který zachycuje letošní debutové album Orient vydané na značce Latrnia Records, se dá charakterizovat jako hledání a zcela samozřejmé nacházení základní syrové polohy rapu, která působí stejně spontánně, jako možná před sto lety znělo blues. Piernikowského hiphopové angažmá je sice úspěšné, ale stejně tak paradoxní, a to nejen proto, že tento rapper zpívá v polštině. Jde především o fakt, že jeho pojetí rapu ortodoxní posluchači hip hopu často oceňují méně než zbytek publika otevřený žánrovému experimentu. Napszyklat vystoupili na prvním ročníku KontrA2punktu, nyní uvádíme Piernikowského aktuální tvorbu.

Španělské, respektive katalánské psychedelicko-noiseové duo Ordre Etern sestává z členů někdejší skupiny Qa'a a dále rozvíjí její primitivisticky rituální, expresivní hudební výraz. Při živých vystoupeních Víctor Hurtado a Yarei Molina občas hrají s Chrisem Haslamem z manchesterské skupiny Gnod. Produkce dua vychází z různě modifikovaných a zkreslených bicích a elektrické kytary. To, co na pohled připomíná rockové divadlo s jeho expresivitou, sdílenou energií a výrazovou přímočarostí, se při poslechu mění v mnohem komplikovanější rituální prostor, který sousedí s doom metalem, industrialem i expresivitou šansonu. Texty jsou zpívány a deklamovány ve směsi katalánštiny, španělštiny a angličtiny. Hurtado dále spolupracuje mj. s Jochenem Arbeitem či Nurse with Wound. Duo patří k okruhu experimentálních projektů sdružených pod hlavičkou barcelonského labelu Màgia Roja. Jejích první album bylo uvedeno na loňském festivalu Sonar.

Francouzský improvizátor a hudební samouk Arnaud Rivière je v pařížském undergroundu aktivní od devadesátých let. Při svých vystoupeních používá primitivní elektroniku, gramofon, na nějž umisťuje různé předměty, a jiné polohudební či nehudební zvukové zdroje. Výsledkem je napůl sarkastická, napůl extatická zvuková intervence – a to v pravém smyslu tohoto slova. Jako turntablista navazuje na experimenty Otoma Yoshihida a Martina Tetreaulta (s nímž vystupoval). Podobně jako oni přepisuje funkci média, které redukuje na rovinu materiálu a opět remedializuje ve vlastních anarchistických intencích. Výsledek je stejně monstrózní jako zábavný.

Norské akustické improvizační trio Monkey Plot hraje v klasickém obsazení kytara, basa, bicí. I když jde o akustickou produkci, označení "intimní" či "komorní" není na místě. Výstižnější by bylo mluvit o "hudbě pro menší prostory". Tvorba Monkey Plot je příkladem toho, že hudba, která se programově zříká dramatičnosti, proto zdaleka nemusí být nudná. Možná i proto se sami členové tria vyhýbají tomu být řazeni do tzv. improvizační scény, s jejími konvencemi a očekáváními. Zkrátka, mladí norští hudebníci nechtějí být řazeni k žánru jen proto, že hrají potichu. A dalším důvodem může být třeba i to, že v lecčems přeci jen navazují spíše na Nicka Drakea než třeba na Dereka Baileyho, anebo že začínali jako rocková skupina.

Ukamau je "bari-core" projekt Georgye Bagdasarova, arménského hudebníka žijícího v Praze. Základem je hra na barytonsaxofon. K té se přidávají bebopové paterny v podobě bílého šumu a tradiční rytmy hudby aymara, které opakuje basový syntezátor. Hudební produkci doprovází stroboskopická projekce Alexandry Moralesové.

Pod tajuplným názvem Der Marebrechst se ukrývá malíř a hudební kutil Petr Válek, tvořící v ústraní své chalupy uprostřed Jeseníků. Jeho přístup k hudbě nedávno popsal Tomáš Procházka v článku pro A2: "Válkův circuit bending, či lépe řečeno hardware hacking, je brutální – hudební i nehudební přístroje jsou nemilosrdně obnaženy a jejich elektronické vnitřnosti pospojovány s náhodně nalezenými předměty, často výrazně venkovského charakteru. Pomačkané hrnce se točí na točnách z destruovaných gramofonů, kusy prken, cedníky, kráječe, dráty a pružiny obcují s moderními elektronickými přístroji. Každý Marebrechstův hudební set je zároveň výtvarnou instalací: nástroje občas natírá barvou nebo do nich zapouští různé ozdobné prvky. Některé předměty pak svou hudební funkci ztrácejí už docela a mění se v podivné invalidní hračky, které jen generují neurčitý neklid." Své nahrávky Válek dlouho vydával prostřednictvím vlastního labelu VaPe na cd-r, v posledních letech pak se světem komunikuje především skrze svůj YouTube kanál.