Poučená lekce kytarové hudby: Wolf People

Britská kapela Wolf People přijíždí vůbec poprvé do Čech - během probíhajícího evropského tour se tu zastaví na jeden jediný koncert, který proběhne v neděli 9. dubna v Praze ve smíchovském klubu Underdogs. Jejich nedávno vydané, v pořadí třetí řadové album Ruins spatřilo světlo světa pod hlavičkou amerického labelu Jagjaguwar, což je pro fanoušky kytarové hudby samo o sobě zárukou kvality a důvodem ke zbystření. Album současně sklízí nadšené reakce a kapela je podle zaručených zpráv v životní koncertní formě. Wolf People slibují poučenou lekci kytarové hudby, čerpající v první řadě z dřevního hard a prog-rocku a z bohaté tradice britského folku, kterou míchají s indie rockovou neortodoxností a noiseovým drivem.

Frontman kapely Jack Sharp s bubeníkem Tomem Wattem se ještě coby čerstvě odrostlí mladíči pokoušeli o hip hop, pak se k jejich uším ale dostaly nahrávky Pentangle, Fairport Convention a Captaina Beafhearta, a ty zásadně a navždy změnily jejich hudební směřování. První vlastní nahrávky dali Wolf People, pojmenovaní podle dětské knížky od Margaret Greaves, volně na internet, a po přibrání kytaristy Joe Hollicka a basáka Dana Daviese do sestavy začali s živým hraním. Košatě strukturované songy zahrané se zjevným, skoro badatelským respektem ke zvuku legendárních vzorů, vyvolaly zájem u labelu Jagjaguwar, bloomingtonského přístavu pro vesměs skvělé zemité kytarovky (např. Black Mountain, Dinosaur Jr., Ladyhawk). Wolf People se tak stali vůbec první britskou kapelou, kterou Jagjaguwar přijali pod svoje křídla, a na začátku roku 2009 vydali výběr jejich raných nahrávek pod názvem Tidings, odkud je i singl Cotton Strands.

Později ve stejném roce pak následoval albový debut Steeple, který si vrchovatě užijí v první řadě fanoušci Black Sabbath, Led Zeppelin nebo Jethro Tull. K těm posledním bývali Wolf People ve svých zčátcích nejčastěji přirovnáváni, nejenom kvůli užití příčné flétny v některých skladbách, ale i kvůli celkové melodice a někdy až mystickým tématům, o kterých Jack Sharp vypjatým vokálem zpívá. Jejich druhé album Fain vyšlo o tři roky později, nahrávalo se doma na venkově u kytaristy Joe Hollicka. Kapela si na něm ještě víc experimentovala se strukturou songů, objevila se srovnání s King Crimson či ranými Genesis. "Wolf People jsou kapela, která je daleko v předstihu před svojí dobou a současně neustále těží inspiraci z minulosti," napsal o nich jeden z kritiků. Za desku Fain si Wolf People vysloužili mimo jiné označení "masters of vintage british folk-rock". Centrální skladbou desky je singl When the Fire Is Dead in the Grate, doprovozený klipem.

Kapela hraje dodnes ve stejném složení, ve kterém roce 2007 začínala, i když její členové bydlí v různých koutech Británie a potkávají se většinou jen při nahrávání a koncertech. Nejvíc času spolu pak tráví na turné, včetně šňůr po USA, kde se například v roce 2015 zastavili na věhlasném "lesním" inde rockovém festivalu Pickathon. Koncem loňského roku pak přišli s třetí deskou Ruins, považovanou za jejich dosud nejagresivnější nahrávku. Kapela přidala na důrazu, se kterým se opírá do nástrojů, a i v textech se Wolf People přiblížili "pohanským" tématům blízkým třeba Black Sabbath jako v singlu Night Witch. Sharp v rozhovorech mluví o lásce a sentimentu k rodné Anglii, která se ale tluče se vztekem nad současnými zneklidňujícími proměnami společnosti, včetně brexitu. Výsledkem je, že kapela dnes hraje i starší věci z Fain nebo Steeple o poznání tvrději než je můžete znát z desek, což je pro vyznavače kytarového zvuku jen dobře. Podtrženo a sečteno: rozhodně je na co se 9.dubna do Underdogs těšit. Předskočí švýcarské excentrické blues-punkové duo Blind Butcher, které s Wolf People absolvuje část evropského tour.