Publicista Karel Veselý v podcastu XPLAYMIX

Před třinácti lety vyšel na webu Musicserver.cz článek o fiktivních hudebních kapelách. Napsal ho Karel Veselý a skoro celý ho zasvětil filmovým skupinám v rozpětí od The Rutles přes Spinal Tap až po The Blues Brothers. V závěru článku padne zmínka i o několika kapelách, které se zrodily na stránkách knížek. Je mezi nimi i fiktivní funková úderka, kterou si v alternativním Československu 80. let nechá postavit generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Kapela figurovala na stránkách webového románu na pokračování s názvem Ta bomba se jmenuje funk, jejíž autor byl v článku označený za anonymního. Zasvěcení ovšem dobře vědí, že se jednalo o dílo samotného Veselého.

Román už dnes není na původní adrese dostupný, už brzo ale vyjde jeho přepracovaná verze. Pod názvem Bomba★funk ji vydá nakladatelství Bigg Boss, se kterým Karel Veselý dlouhodobě spolupracuje. V roce 2010 tu vydal své dějiny černé hudby (Hudba ohně), o rok později se editorsky podílel na vlajkové lodi nakladatelství, kterou představuje mamutí encyklopedie tuzemských subkultur (Kmeny). Bomba★funk je Veselého prvním beletristickým dílem, ačkoli autorovo heslo na Wikipedii naznačuje, že má s psaním fikce bohaté zkušenosti.

Mnohem známější je ovšem coby hudební publicista, a to ne jen tak ledajaký. Už v době, kdy psával pro Musicserver.cz, měl pověst mimořádného talentu. Ten kromě značné erudice a schopnosti věcně i čtivě sdělovat své myšlenky, zahrnuje i velké pracovní tempo. S trochou nadsázky u nás snad neexistuje periodikum, pro které by Veselý v minulosti alespoň jeden článek nenapsal. Po smrti Apačky přijal nabídku stát se jedním z editorů Full Moonu, který je dnes vedle hudební redakce Radia Wave jedním z jeho hlavních působišť.

S nápadem na funkový podcast přišel Karel Veselý sám. Od začátku bylo přitom jasné, že půjde o mix, který si se žánrovým omezením nebude příliš lámat hlavu. "Funk je (...) vlastně trochu schématický žánr, já jsem chtěl spíš představit různé podivnosti, které se dějí na jeho okrajích," obhajuje autor svůj všežravý přístup. Klasické funkové figury typu George Clintona či Rogera Troutmana se tu tak střídají se svými modernémi následovníky, jako je Karriem Riggins nebo Dâm-Funk, ke slovu ale přijde i avantgarda v podání Can či The Art of Noise. Tahle společnost by roztančila i Gustáva Husáka.