Snění v králičí noře: Sleep Party People

Brian Batz se pohybuje na pomezí k tanci vzývající, pompézní a zasněné, introvertně laděné hudby. Se svými Sleep Party People letos vydal čtvrté Lingering a v prosinci jej po dvou letech s jeho zasněnými vokály, zastřenými kytararami a králičími maskami máme zpátky v MeetFactory – do kalendářů píšeme SPP k datu 12. prosince 2017.

Je tomu bezmála deset let, co se Brian Batz rozhodnul, že je načase skončit s hraním v kapelách a založit si svůj vlastní projekt. Sleep Party People (2010), We Were Drifting on Sad Song (2012), Floating (2014) a Lingering (2017) dosvědčují, že to byl životaschopný a dobrý tah. Do povědomí hudebního světa se záhy zařízla nezaměnitelná severská melancholie. Její pojmenování, které vyznívá jako oxymorón, vzniklo náhodným spojením písmen, které měla jako magnetky na lednici Batzova přítelkyně. Možná ale zapracovalo právě podvědomí, protože atmosféru hudby Sleep Party People vystihuje kombinace lehkého sladkobolu s křehkou krásou, jde o svět, kde se balancuje mezi touhou jít se bavit a být společenský, a přitom se spíš končí se sluchátky, zahrabán ve světě pod peřinou.

Velké množství zážitků, nálad a snů se odrazilo na vyznění letošní Lingering. "Vytvořit opravdu živoucí a vzdušné album," odpovídá Brian Batz na dotaz novinářů, jaký byl jeho záměr. "To album má strašně moc témat, ale v zásadě jsem chtěl psát o tom, kdo jsem a co mě utvářelo." Úzkost a deprese, shrnuje dále. V melodiích dánského projektu je ovšem obsažena okouzlující temnota, která spíše, než aby dusila, dává prostor pro imaginaci. Snad celkovému vyznění pomáhá i schovávání se za masky – poznávací znamení a zároveň tradiční otázka novinářů, na kterou Batz stále trpělivě odpovídá: "Když jsem tehdy začal nahrávat vokály, tak mi to trošku znělo jako králičí povídání. Napadlo mě, že kdyby mohl králík mluvit, určitě by to znělo takhle." Batze obvykle doprovází pět „králíčků“, jak své spoluhráče něžně nazývá. Na novém albu je v několika písních nadto doprovází další známá jména: ve Floating je to Beth Hirsch (Air), za nádhernou sborovou částí v Dissensions je to Peter Sibermann (The Antlers). Nejdůležitější jsou ale nadále klávesy – bez nich by to nebyli Sleep Party People.

Po filmu Donnie Darko není lehké se nebát lidí v králičích maskách. Tihle severští ale nekoušou. Místo toho v úterý 12. prosince ve smíchovské továrně přichystají party, na které se s lehkostí zapomene na laskavou samotu domova. Uvedou je čeští Cold Cold Nights, pro které jsou SPP srdeční záležitostí. A oni zase tou naší.