Temní Řekové Mohammad lákají na scestí temnoty

Řekové Mohammad vydávají desky s pravidelnou kadencí od roku 2010. Celých šest jich zaštítilo vydavatelství Antifrost (dále Rashad Becker, Yves Tumor anebo Lee Gamble), jedna pak vyšla na labelu Pan (Daniel Menche, Jazzkammer či Maja Ratkje), nicméně právě album Som Sakrifis pomohlo Mohammad znatelně rozšířit publikum.

Hudebně mají Mohammad dvě základní polohy. Tou první jsou striktní elektronické plochy, které mohou připomenout třeba enigmatické Eleh. Druhou je pak na kost ohlodaný postklasický ambient hraný na cello či klavír, kdy mohou Mohammad evokovat nejtemnější polohy Jóhanna Jóhannssona. Výsledkem je hudební ekvivalent přechodu do zrnité černošedé vykreslující nekonečná pole plné mechanických cikád a spálené vegetace, či vize tunelu, do kterého jste vtahováni. Pomalu, zvolna, ale zcela nezvratně. Majestátní i křehká hudba, zemitý murmur i andělské zpěvy – ne nadarmo píše The Wire o liturgických chorálech.

Od koncertu si lze slibovat silný zvukový prožitek, který nebude mířit na estetiku vjemu, ale na přímý vliv zvuku na vaše emoce. Jako když vás v noci, ve tmě, na cizím místě ruší bušení vašeho vlastního srdce.

Pražský večer otevře ostravský Lišaj, jeden z nejzajímavějších českých hudebních projektů, s kazetou na vydavatelství Genot Centre. Lišaj se pohybuje na hraně hutného ambientu, terénních nahrávek, šeptaného deklamujícího vokálu, přičemž ale koketuje i s triphopovými beaty a umí přepadnout až do narkoticky tanečních poloh.

Spolehnout se nelze na nic. Přidejte se do nevyzpytatelného duchovního procesí.