redakce | Zprávy / Pozvánky | 16.01.2018
Australské trio The Necks, s pověstí té nejlepší z kultovních a stylově nezařaditelných kapel, u nás koncertovalo několikrát. Jeho bubeník Tony Buck doprovázel jazzmany Branforda Marsalise a Ernie Wattse a přes dvacet let vede paralelní sólovou kariéru. Navzdory jeho profesi se ale nejedná ani o bubnová sóla či klasické sólové koncerty. V Buckově performanci se prolíná několik rovin. Zčásti je to audiovizuální instalace, tedy tvůrčí disciplina, k jejímž průkopníkům patřil Brian Eno. V časovém sledu, který je napůl určen autorem, napůl náhodou, dochází k interakci mezi hudebníkem, širokou paletou nástrojů i objektů.
Představení má epický ráz, bohatý na dějové zvraty, vizuální proměny i zvukové kontrasty. Je tu i návaznost na stěžejní díla rockové avantgardy, včetně instrumentálních provokací Lou Reeda a Johna Cale z Velvet Underground, i dnes už klasických skladeb Johna Cage. Pokud ale tvorba těchto umělců deklarovala osvobození od konvencí, přístup Tonyho Bucka je odlišný. Jeho hudba je svědectvím o době, kdy konvence už nikoho nelimitují - a podobně jako koncerty jeho mateřské skupiny The Necks jsou jemně strukturovanou a detailně zvládnutou improvizací. Jakoby náhodný sled nápadů vytváří zcela neopakovatelné a magické hudební plochy.
Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.
Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.
Tony Buck (au)
Support: Jon Collin (uk)
25. 1. 2018 19:30
Punctum Krásova, Praha
Vstupné: 300,-
www.facebook.com/events/1569479013111346
www.facebook.com/punctumkrasovka
redakce 23.12.2024
Všechno si dělá sám, od nahrávání, produkce, mixů až po marketing. A proto je to všechno tak jedinečné.
redakce 20.12.2024
Americký skladatel Rafael Anton Irisarri vytváří své kompozice z vrstev bujných a přitom éterických zvuků, do nich své posluchače zabalí jako do peřiny.
redakce 20.12.2024
Charakter Moin jako vedlejšího projektu se změnil nejpozději v roce 2021, kdy duo doplnila bubenice Valentina Magalleti.
redakce 19.12.2024
Tvorba amerického sesterského dua Sierry a Biancy Casady alias CocoRosie v sobě unikátním způsobem spojuje prvky popu, blues, elektroniky, hip hopu a opery.
redakce 15.12.2024
Tato píseň z chystaného alba přináší směs melancholie, intimity a inovativního hudebního přístupu.
redakce 14.12.2024
Hudba kapely Moře dní je vystavěná na základech psychedelie a popového písničkářství a čerpá z vlivů Deža Ursinyho, Mac DeMarca nebo The Brian Jonestown Massacre.
redakce 12.12.2024
Nyní přichází s výjimečnou spoluprací s norským tubistou Danielem Herskedalem a studenty FAMU.
redakce 11.12.2024
Koncept Hihihahaholek je založen na zkoumání dívčího světa, který dokáže přetvářet autorky v jakási jejich „růžová, superdívčí” alter ega.
redakce 10.12.2024
Můžete očekávat řadu kratších setů za přispění dalších hudebníků a vizuálních umělců. Tyto se mohou dít i bez předchozího oznámení.
redakce 09.12.2024
Reidy čím dál více začalx zapracovávat jednak elektronické procesování, které doplňuje hru o nové barvy a ozvěny, jednak originálně využitý autotune.