Vesnice jménem žaludek

„Slyšel jsem, že to je nářez, mohl bych na koncert v kabinetu?“ píše Martin, kluk, který nebyl na světě, když kapela vznikla. „Budeš čumět, měli by hrát mezi lidma, takhle jsem je viděl několikrát. Vlasy ti budou vlát, jako bys stál pro mistrálu, jen to bude více pálit.“ Vem si suché hadry, napadne mě za enterem. „To zní skvěle, nechám se pohřbít hlukem.“ Mladí se rádi nechávají semlít, staří vůbec.

Sbírám spadané jabka. Nejdříve do kýble, pak je sypu do proutěného koše. Devadesátiletému stromu se před měsíce zlomila jedna z kosterních větví, pomalu se mi rozpadá před očima. Jablek je sice málo, ale nechci mít po dvaceti letech hluchý rok bez založeného kvasu, tím spíš, že na jaře zmrzly švestky. Když to žáhlo jádroviny, jabka byly velké jako dřevěné korále. Většina opadala do jarní trávy, některé rostly dál, aby jim zůstala spodní část kožovatá. Pálenka bude mít jinou, asi ne tak dobrou chuť. Archivní ročník.

V čekárně na očním hraje Radio Country, rozpoznám Michala Tučného, ale ne písničku. Vybaví se mi titulek z jednoho ženského (sick) časopisu: Nosil montérky, aby schoval jizvy. Naproti mně sedí bába s rozeklanou hlavou, nevím, jestli má rozkapané oči nebo klimbá. Není mi dobře, sestry chodí tam a zpátky, nemůžu se zbavit jiného songu. „It's hard to forgive/ It's much easier to forsake.“ Je těžké dívat se na svůj život.

„Jak se vám to stalo?“ „Nevim, prostě sem ležel pod stromem a do oka mi spadlo jabko.“ „Teď to bude trochu nepříjemné.“ Mezokain se tlačí do cév, trhá spojivku na cáry. Doktorka bere exkochleační lžičku. „It's hard to look at your life while you're living it/ While you're giving it/ It's hard to speak truth.“ Na zákrokovém sálku je taky rádio. První zmínky o jaderničce moravské jsou z druhé poloviny osmnáctého století, plody mají krásnou žlutou barvu, jsou menší, příjemně sladkokyselé, opadávají i dva měsíce, dají se jíst hned, dlouho vydrží na lískách. Sýrie a Izrael okupovaly Libanon celé dekády, masakrům nebránily. Písničky se mi začínají motat. Mezi Bejrútem a Damaškem, klečí slepej obuškem. Nevidím zlo, neslyším zlo. A place to bury strangers.

maxim

NOVÉ DESKY

Goat – s/t
Představy. Tady se můžu konečně cítit jako nahý v kápi s flétnou a nekonečným obzorem vlastního nitra… nebo tak nějak.

The Blessed Madonna – Godspeed
A jak přecházím k dalším písničce a další desce, algoritmus mi přihrává reklamu: máš rád zastřihnuté vousy na milimetr přesně? Nevim, nemam čas, du do skřině, mám tam měkké cvičky.

The Necks – Bleed
Jedna z věcí, na které se sejdeme s Pařízkem a Veselým. Každému chybí jiná noha, každý jde jinou ulicí. A stejně.

Touché Amoré – Spiral in a Straight Line
„So let’s grieve in a forward direction…“ Emo, čhaje.

ZAJÍMAVÉ AKCE

Laurel Halo & Leila Bordreuil, 08. 10., MeetFactory, Praha
Laurel Halo se vrací ke kořenům a pianu, bude prezentovat loňskou desku Atlas, podle sajtu Boomkat za minulý rok vůbec tu nejlepší. S ní vystoupí brooklynská cellistka, před nima Sítě.

Russian Circles + Rezn, 12. 10., ARCHA+, Praha
Tahle kapela k nám patří. Pořádá Archa, Full Moon a label Pushteek.

The Body & Dis Fig + Koleso Nešťastia, 12. 10., Fuga, Bratislava
The Body se vrací s deskou, kterou udělali spolu s Felicii Chen, za měsíc navíc vydají další, samostatnou. Naživo v Bratislavě, o den později v Ankali, o dva v Kabinetu múz. Holy lance.

Burza LP/CD #8, 12. 10., Vrátnice, Rožnov pod Radhoštěm
Klub s přesahem a pestrou skladbou. O týden později tam zahrajou třeba Paramount Styles.

A Place to Bury Strangers + Stella Rose, 12. 10., Kabinet múz, Brno
Tohle se dá hravě stihnout cestou z burzy. Kapela z ranku: tinnitu navzdory.

FULL MOON ZINE PÍŠE

Douška vydavatelská: Jakub Juhás (mappa)
Jakub Juhás, kurátor kulturního prostoru LOM space a jeho label mappa jako zvuková kartografie a spekulativní cestopis. Zajímavý, přemýšlivý sloh, takové věci se čtou samy.

Red Fang: Pivo a bulšit
Vzpomínky na léto jsou tak daleko. Honza na Brutalu a kapela, která by přijela, i kdybychom neměli dobré pivo. To je dobře, budeme to potřebovat.