Zahrát co nejvíc nahlas: Cosmonauts

Zopakovat pražskou misi se chystá kalifornská kytarová čtveřice Cosmonauts. Na debutovém koncertě v Pilot klubu v květnu 2014 hráli hlavně z tehdy čerstvé desky Persona Non Grata a pro mnohé přítomné to byl jeden z nejlepších koncertů roku. O dva tři čtvrtě roku později, v úterý 14. února ve smíchovském Underdogs klubu se chystají hrát hlavně z novinkové, v pořadí už čtvrté desky A-OK!.

Kapela Cosmonauts, jejichž autorské jádro tvoří dvojice kamarádů Derek Cowart a Alex Ahmadi, patří už od svého vzniku kolem roku 2009 ke kmenovým kapelám kultovního labelu Burger Records. Jak label, tak kapela pochází z – na americké poměry – malého města Fullerton, pohybovali se na jedné scéně a měli k sobě i lidsky vždycky blízko. Zároveň ale Cosmonauts trochu vybočovali – jejich sound nebyl zdaleka tak přímočarý jako u většiny kapel pod burgří značkou. Nemají problém složit skoro kolovrátkový hit na pár akordů – jako na minulé desce song What Me Worry - je o nich ale známo, že je baví spíš vrstvení zvuku, hlučné vazby a dlouhé repetice. Je fakt, že mezi triky, které perfektně ovládají, patří postupná gradace, budování atmosféry a psychedelická rozostřenost, která posluchače na začátku pohltí a na konci lehce omámeného vyplivne, spolu s jednoduchou a osvědčenou metodou: hrát co nejvíc nahlas.

"Too psychedelic to be punk, too punk to be psychedelic, and too absorbed in making their own brand of music to care," napsali kdesi o Cosmonauts. Nová deska, kterou nahráli po přesídlení do Los Angeles, je jednoznačně nejvíc shoegaze v historii kapely. Ozvěny jejich společných oblíbenců Spacemen 3 slyšíte skoro z každého songu, stejně jako vliv britských indie kapel přelomu 80. a 90. let (Stone Roses, Happy Mondays…) jako v singlu Doom Generation. V kombinaci s jejich kořeny v garážovém undergroundu to funguje překvapivě dobře, včetně skoro dream popové balady Party at Sunday. Pročištěnější zvuk desky A-OK! nechává vyniknout dynamiku mezi dvěma hlavními protagonisty a zábavný dialog jejich proplétajících se kytar. Na sebe navzájem dokonale vyladění Alex a Derek se střídají ve zpěvu i se doplňují v rozevlátých dvojhlasech, podporováni důraznou rytmickou sekcí ve složení James Anderson (basa) a Mark Marones (bicí). Sečteno a podtrženo: jestli vás současní Cosmonauts nedonutí podupávat do rytmu ne-li přímo k tanci, problém stoprocentně není na straně kapely.

Před Cosmonauts zahrají hned 2 místní kapely, které mají ke garáži podobné blízko jako headliner: Frank Bigsby & His Satanic Majesty a Old Folks House. Obě jména nejspíš znáte z koncertů, kterých jen v Praze odehrály spoustu: Old Folks House čerpají z klasických rock'n'rollových formulek, hrají je ale s punkovou divokostí, přičemž vidět a slyšet jste je mohli třeba coby předskokany The Sonics nebo Dead Ghosts. Frank Bigsby jsou personálně propojení s Old Folks House a najdete tam i členy lo-fi garážových Štěpík OMB/Dandelion and the Burdock, kteří se objevili třeba na loňském Creepy Teepee. FB&HSM naživo působí jako poučená odpověď na Brian Jonestown Massacre, Thee Oh Sees a podobné garážové bandy.