PiCrew: Piksla je náš druhý domov

V roce 2016 uspořádal spolek PiCrew v Břeclavi osm koncertů. Některé se odehrávaly v Kafé Piksla, ty v letních měsících spíše v denním baru Dvůr. Hostili hudebníky z České republiky i dalekého zahraničí. Co mají za sebou, jak se žije na maloměstě a proč se scházet na jihu Moravy? A jaký význam má pro ně americký Rickolus? Už zítra živě, v Piksle.

Všichni pocházíte z Břeclavi a okolí, ale v současné době jste rozesetí po celé republice. Kdy se zrodila myšlenka pořádat koncerty v rodném městě?
Vlastik: Myslím, že to bylo tak před čtyřmi lety, kdy s tímto nápadem přišel Martin Janošek, kterého v Břeclavi všichni znají jako Pyžama. Spolu s Jakubem Matuškou (Mamutem) uspořádali koncert Silver Rocket kapel Lapa a Fetch!, ještě u toho byla místní úderka Hybrid Club. Já na tomhle koncertě samozřejmě byl a tam jsem se hned připojil. Už tehdy měli kluci název PiCrew (Piksla crew). Mluvím o Pyžamovi, protože jeho otec vedl v devadesátkách proslulý místní klub Prostor, kde hrálo mnoho tehdy neznámých kapel (OTK, Gnu, Tata Bojs, Wohnout ad.). Takže kontinuita tu byla a provázanost a známosti hlavně na label Silver Rocket taky. Pak Pyžam zmizel do Anglie a my nasadili ohromující tempo jeden koncert ročně. Největší impuls přišel asi po roce a půl. A může za to vlastně Tim Remis (Sweet Cobra, Auxes), i když o tom vůbec neví. Na Mišmaši jsme viděli jeho sólo vystoupení a byli z něj tak vedle, že bylo rozhodnuto: tomuhle chlápkovi s banjem (sic!) musíme udělat koncert! Ozvali jsme se s tímhle nápadem Aranovi, který mu tehdy bookoval turné. No a Aran nás mezitím, než se Tim do Evropy zase vrátí, zásobuje nabídkama na další supr kapely.

Oťas: Mě myšlenka na pořádání koncertů v době před PiCrew napadala jen ve snech. Mít svůj bar, spíše koncertní prostor, kam si budu zvát skvělý kapely, nad barem malý byt a vedle baru velkou garáž. Prostě takový normální pubertální sny. Jednou mi Vlastik neskutečně nadšeně vykládal o tom, že přijede nějaký amík, prý legenda devadesátkové washingtonské hardcorové scény a že je to snad z (velké) části jeho zásluha. Říkám si, že teda ok, to bych asi měl přijít, Američan v Piksle. Scott McCloud. To jsem ještě netušil, o koho jde. Byl to frontman Girls Against Boys, kapely, kterou s ním založil mimo jné i bubeník Fugazi. GvsB si v devadesátkách zahráli po boku Rage Against the Machine, Foo Fighters, samozřejmě Fugazi a moc moc dalších. Až zpětně, když jsem víc pátral, jsem si uvědomil, jak velká to byla věc. Scott McCloud v Piksle. A krásnej koncert. Asi týden na to přijel z Floridy Rickolus, teď už skoro čestný člen PiCrew, na kterého máme dost silné vzpomínky. Vždy zanechal v Břeclavi stopu, ale to je na dlouhý vykládání mimo téma. Někdy tou dobou jsme měli s Vlastikem debatu o hudbě, o tom, jaký je to pro spoustu lidí kult spíše pro image než pro skutečný prožitek, že každý uvádí hudbu jako koníček, ale málokdo jí dokáže opravdu naslouchat atd., pseudofilosofický žvásty. Zjistili jsme, že máme podobný náhled a tak nějak vyplynulo, že jsem se přidal k PiCrew, která se tou dobou rozjížděla.

Mamut: S Pyžamem jsme chodili po Brně na tvrdší věci, sem tam jsme zajeli na Sedmičku. Říkali jsme si, že by to bylo super, udělat si něco u nás v Břeclavi, ať se nemusíme tahat přes celou republiku. Že ušetříme. A taky v Břeclavi jste mohli jít leda tak jednou za čtvrt roku na Mandrage nebo podobné sračky. Pokud teda nedělal něco Václav v Piksle. Znali jsme se s pár lidma, tehdy jsme hoblovali celé dny Gnu a OTK. Tak že si jako uděláme Lapu (exGnu) a Fetch, protože se nám to líbilo. Byl to mazec, vyšlo to na nulu.

Kolik lidí tvoří jádro PiCrew? Máte pevně rozdělené role?
Lenka: Je nás šest aktivních. Pevně rozdělené role nemáme, všichni se snažíme dělat tak nějak všechno. I když je pravda, že některé věci necháváme na profesionálech. (smích) Většinu plakátů, které jsou vždycky super, dělá Karolína a krásné fotoreporty jsou samozřejmě práce Vlastika.

Oťas: A Mamut je takový velký mozek operace. Já s Karol občas píšeme tiskovky, reporty, texty. Čerstvě jsme přibrali Nicole, která stejně chodila na všechny naše koncerty a někdy nám/kapele i uvařila. Nejdůležitější je ale stejně ten, kdo sedí u vstupu, mačká chickclicker, dává razítka a bere peníze a tam se střídáme tak nějak všichni. Vlastik: Já jakožto pokladník se taky starám o prachy.

Mamut: Já hodně kývu hlavou a vařím.

Nicole: Já taky občas vařím. Nedávno ostatní zjistili, že umím přehrávat videa na YouTube, tak se ze mě stal DJ.

Karolína: No a ty plakáty vždycky nějak k velké radosti všech na poslední chvíli splácám.

Nakolik specifické je pořádání koncertů na malém městě?
Karolína: Lidi nejsou zvyklí chodit na koncerty nebo vůbec někam ven dřív než na devátou, desátou. Takže holt musíme začínat pozdějš.

Oťas: Tohle vezmu s nadsázkou. Někdy si říkám, že bychom se mohli se všemi kulturně vyžívajícími se lidmi v Břeclavi domluvit, kdo by na který koncert přišel, a složit se předem, místo toho počítání provaru. Občas přijede pár lidí z Brna, Slovenska, výjimečně Rakouska.

Vlastik: Čím víc koncertů tady člověk udělá, tím míň ví, kolik lidí přijde. Vtipná byla příhoda se Scottem McCloudem. Tehdy se lidi před koncertem divili, že on je fakt z Ameriky, že jsme nekecali… No a dnes po všech Rickolusech, Astronautalisech, Pontiacích a Simsech už to je pro místní spíše samozřejmost, že PiCrew sem tahá lidi z dalekého zahraničí…

Mamut: Máme Pikslu, což je jediný klub ve městě, má parádní zázemí, kapely se tam rády vracejí. Taky je lidi vždycky dost ožerou, tak se jim to líbí. Na druhý den je vemem třeba do sklepa, necháme je spát u sebe doma. Občas se pak někdo ozve, když jede na tour, že co teda Břeclav...

Můžeme mluvit o určité komunitě lidí, která navštěvuje vaše akce?
Lenka: Komunita kamarádů. Ti přesvědčí své kamarády, rodiče. Ne, o komunitu nejde.

Vlastik: Taky si nemyslím, že tu funguje komunita ve smyslu „scény“. Na druhou stranu funguje komunita v rámci Piksly, většina mých známých a kamarádů se vyskytuje v tomhle klubu. A tak mě vlastně napadá další odpověď na předchozí otázku: i když tu každý poslouchá rozdílnou muziku, a o nějakou alternativu tu často vůbec nejde, většina návštěvníků objevuje na našich koncertech neznámou muziku. A podle reakcí si troufám tvrdit, že se jim to, co do Břeclavi taháme, dost líbí. Rickolus, kterého jsme vlastně neznali ani my, tu má už jakousi fanouškovskou základnu.

Mamut: Je tu sto až dvě stě lidí, co jsou ochotní jít na koncert něčeho, co neznají, dát za to prachy, lupnout pár piv a pokecat. To jo.

Nicole: V Piksle jsem byla poprvé před dvěma lety. Je neuvěřitelné, jak člověk, kterého nikdo nezná, projde kolem baru a jen tak mu kolemstojící strčí do ruky několik panáků. Lidi se tam znají a koho ne, rádi poznají. Vědí o PiCrew, mají rádi Pikslu a ano, dá se říct, že tvoří komunitu.

Karolína: Ono je to taky tím, že se nikam jinam než do Piksle chodit nedá, že jo.

Jak probíhá spolupráce s klubem? Naladění na podobnou vlnu?
Lenka: To jsme. Majitel Václav je kamarád, spolupráce je sice občas chaotická, ale funguje. Chaos často panuje i v domluvě mezi náma, ale bez chaosu by to byla nuda žejo.

Oťas: Když vám majitel baru poskytne prostor, dá vám právo v sobotu večer nepustit dovnitř lidi, kteří nejdou na koncert, chtějí jen kecat, pít, dělat mu kšeft a nic za to nechce, beru to jako silnou dávku „stejné vlny”. Vnímám Vaška jako břeclavského hudebního patrona. Nevím o tom, že by někdy na něco hrál, ale tímto přístupem hudbě a scéně prospívá maximální možnou měrou. Navíc spousty koncertů si tam dělá sám.

Vlastik: Piksla je náš druhý domov. Navíc se přirozeně stala takovým (jediným) centrem „alternativní” kultury v Břeclavi. Vašek pořádá dost koncertů sám, my jen občas něco doplníme. Navíc tu fungují pořadatelé třeba metalových akcí. Zkrátka se tu odehrává všechno od d’n’b po death metal.

Spolupracujete s promotéry z okolí?
Oťas: Snad polovina nabídek koncertů nám chodí z Prahy od Silver Rocket (Arana), když někomu bookují turné. Což není okolí. Takže ani ne.

Vlastik: Ale jo, některé akce byly provázané s Jakubem Šilhavíkem z Uherského Hradiště, který tam pořádá koncerty v rámci Destroy Production. Já jsem s ním stále v kontaktu, občas pořádáme dvoják pro nějakou pražskou kapelu, což je výhodné pro všechny.

Když se ohlédnete zpátky do minulosti, jaké vystoupení považujete za největší úspěch, na co nejraději vzpomínáte?
Lenka: Nemůžu vypíchnout největší úspěch ani nejoblíbenější vzpomínku. Mě vždycky nejvíc uspokojí, když vidím, že lidi, co přišli, se dobře bavili, muzikanti jsou taky spokojení a všechno je v pořádku. Vždycky se musím smát mému nervačení před koncertem, které je často úplně zbytečné.

Oťas: Jednoznačně srbští Repetitor, po kterých jsem toužil od doby, co mě poprvé odpálili v Brně v Boru. Takže dva roky. V listopadu všechno najednou klaplo, i díky velké ochotě jejich manažera. Nepamatuju si, že by Piksla zažila divočejší koncertní atmosféru. Tak čistě, přirozeně divokou. Možná tomu tak bylo někdy v dobách, kdy Václav ještě nebyl táta od rodiny. Moc rád vzpomínám na nádherný koncert New Doga ve Dvoře na dvoře, kde je při letních večerech krásná komorní atmosféra, navíc spojená s jeho úžasnou deskou Classic Ballroom Dances. Už teď cítím silnou nostalgii při všech vzpomínkách na Rickoluse. Jak se ztratil v Břeclavi, jak nám hrál na ulici třetí přídavek na akustiku pro posledních pár, jak vzbudil podezření z bombového útoku v místní cukrárně... Historky o Rickovi jsou na dlouhý vyprávění. Pak samozřejmě dva koncerty Astronautalise, ty jsem silně prožíval, ale nejradši bych vyprávěl o několika dalších. Z český scény musím zmínit Kalle nebo OTK.

Vlastik: Je supr a vypovídající, že se na tomhle neshodneme. Pro každého to bylo něco jiného. Považuju za neskutečné štěstí, že snad každý koncert, který jsme dělali, by pro nás mohl být koncertem roku… Ale pokud bych byl nucen vybrat opravdu jen jeden, tak by to byl Scott McCloud. Všechny naše koncerty mám nahrané a k tomuhle se vracím asi nejčastěji a vždycky mám husí kůži, i z toho záznamu. Po koncertě Pontiak si Piksla štamgasti asi tři týdny v kuse pochvalovali, jak to byl parádní koncert a že nikdy nic takového tady nezažili. To se jen tak nestává, to potěšilo. Jo a z poslední doby určitě Ceschi a nejen hudební, ale i osobní objev roku Andy the Doorbum!

Mamut: Nejvíc Pontiac a Astro, ze Simse jsem byl úplně paf. Naposledy Andy the Doorbum, to bylo čisté umění. A baví mě Unkilled Worker, ale to už je úchylka.

Nicole: Nejvíc vzpomínám paradoxně na ty koncerty, ze kterých si pamatuju nejmíň. Astronautalis, Repetitor, Andy the Doorbum. A Ceschi a Bleubird.

Museli jste už odmítnout nějakou kapelu kvůli finančním požadavkům, které byly na Břeclav přestřelené?
Lenka: Jo, to už se stalo.

Oťas: Nejednou.

Vlastik: I naše vysněné oblíbence, ale nebudeme jmenovat. Ale chápu, že kapely s určitým renomé si můžou diktovat cenu. Na druhou stranu my jako pořadatelé máme odhad, kolik lidí může asi tak přijít, a z toho usoudit, jestli na tom na sto pro projedem, nebo je šance, že skončíme aspoň na nule.

Mamut: Většinou se nějak domluvíme. A jo, smlouváme, protože jsou v tom naše prachy. Poslední dobou se ozývá čím dál víc kapel i „manažerů“. Kapelám říkáme „ne“ s díky, na „manažery“ serem.

Oťas: S výjimkou manažera Repetitor, na toho neserem. Ten má label v Ljubljani, něco ve stylu Silver Rocket u nás, a není to žádnej pseudovyje(bá/dná)vač.

Plány, vysněné koncerty?
Lenka: Budoucnost? O tom, že tohle budeme dělat napořád, samozřejmě neuvažujeme, je pro nás hendikep, že všichni nežijeme v Břeclavi. Navíc za oceán zdrhá Otto a nikdo nemá tolik času, kolik by tomu chtěl věnovat, takže těžko říct. Ale PiCrew se jen tak nevzdá! K vysněnému koncertu se nebudu vyjadřovat, plácala bych jen neuskutečnitelné kraviny. Ovšem třeba Raketoplán, to by šlo!?

Oťas: Nějaké vize jsou, jako třeba fesťák, na který nemáme nikdo čas, nebo pidikoncerty v přírodě. A sny? Sims tehdy sliboval celé Doomtree pro Pikslu, což by rovnou checklo i Dessu, která nám odřekla koncert kvůli natáčení s BBC. Skoro jsme měli sólo Geoffa Farinu, frontmana Karate, já bych moc rád právě tuhle kapelu. A Gallon Drunk.

Vlastik: Scott McCloud tvrdil, že k nám přijede s Paramount Styles, tak čekám na to nové album a doufám, že se tu ukážou! Pak asi budu moct umřít…

Mamut: Já bych chtěl This Ain’t Vegas, ale ti už nehrajou. Tak nevím...