Pořadatelská: Tomáš Jarkovský (Regiony)

Oslovili jsme Tomáše Jarkovského, vášnivého divadelního nadšence, ředitele loutkového divadla Drak a člena dramaturgického týmu festivalu Regiony, který zrcadlí rozmanité trendy současného tuzemského i světového kulturního dění. Na jaké divadelní představení a festivaly nás pozve?

Co chystáte další dny a týdny?
Teď v květnu budeme mít 11. v Draku premiéru nové inscenace Válka světů. A pak už se rozjíždí festivalová sezona, takže se chystáme na festivaly do Brna, do Plzně a ještě na řadu dalších zájezdů po Česku, v Praze v Komedii budeme ještě v červnu reprízovat Antigonu, ale taky jedeme na Kubu nebo třeba na Slovensko. Takže kdo by rád vyrazil na Drak, má příležitost, ať je skoro odkudkoli. No a všechno tohle festivalové a zájezdové třeštění pak vyvrcholí na konci června u nás v Hradci na Regionech, což je opravdu hodně velkej mejdan se spoustou divadla, hudby a mnohého dalšího napěchovaného do osmi velmi dlouhých a intenzivních dnů a nocí.

Jaký představení tě v poslední době zaujalo?
Moc mě baví sledovat tvorbu Jana Mocka a vřele to doporučuju každému, kdo má rád divadlo, které je důsledné, nekompromisní, hledačské, divákovi rozhodně nedává nic zadarmo (ani se slevou), ale přitom se nebere smrtelně vážně. A vlastně obecně komukoli, kdo je z Prahy nebo do ní aspoň občas dojíždí, doporučuju sledovat, co se děje v Holešovicích v Alfrédu ve dvoře.

No a když jsem mluvil o hradeckých Regionech, tak mám několik zásadních tipů na zahraniční program, který se nám letos podařilo přivézt. Je toho víc, ale přinejmenším tyhle tři inscenace myslím opravdu stojí za to neminout: Běh belgického žonglérského souboru Les Vélocimanes Associés je strhující podívaná pro celou rodinu. Láska k riziku je zase nejčerstvější novinka francouzského souboru Bakelité, který už v Hradci nadchnul diváky před dvěma lety. A konečně Tíha duše italské performerky Chiary Marchese nabízí dobrodružný výlet někam na pomezí fyzického divadla, loutkového divadla a nového cirkusu.

Když se podíváš na jiné festivaly, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Mně přijde moc fajn, jak pestrý je u nás kalendář divadelních festivalů. Myslím, že spoustě z nich se podařilo najít svoji nezaměnitelnou tvář a skvěle se doplňují, ať už jde o ty velké a programově rozkročenější, nebo naopak o ty menší a žánrově úžeji vymezené. Přijde mi to moc důležité jak pro diváky, pro které to znamená pestrou a kvalitní programovou nabídku a možnost setkat se i s různými nezvyklejšími formami, které třeba není mimo festivalový program úplně snadné uvést. Ale zároveň je to zásadní i pro tvůrce, aby se mohli vzájemně konfrontovat a inspirovat. Takže ať už jste odkudkoli, mějte rádi svoje festivaly a hýčkejte si ji.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?
Uživatelsky vlastně celkem vlažný. Vystačím si s Twitterem a Facebookem a i na nich jsem spíš pasivní. Ale jako téma a předmět zkoumání mě zajímají moc, takže se do nich vždycky čas od času za účelem (nebo pod záminkou, těžko říct) přípravy nějaké nové inscenace ponořím a to jsem pak schopen trávit opravdu hodně času studováním toho, co která síť dělá třeba s jazykem, jaké nové typy obsahu nebo „obsahu“ se objevují a kde, jaké nové druhy virtuálních komunit vznikají, a tak podobně. Dá se tomu říkat profesní zájem, nebo taky guilty pleasure. Pravda je nejspíš obojí.

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Na to neumím nijak jednoduše odpovědět, protože fakt hodně rád jím a zároveň mě baví objevovat nové a neznámé. Zároveň si na to ale bohužel moc nejsem schopen udělat čas.