10 + 1 = Nika

Nejraději má jazzové syntézy, etnickou hudbu a klasiku. „Myslím, že za to může i to, že ačkoliv jsem byla vychována jako klasický muzikant, tatínek mi od raného věku pouštěl rockovou hudbu, jazz a folk, popřípadě a capella vokální uskupení – odtud tedy možná vane moje láska k vokalízám a zahuštěným harmoniím,“ říká ostravská zpěvačka, písničkářka a skladatelka Veronika Boráková alias Nika. „Nerada škatulkuju, nechávám se překvapit. Miluju chvíle, kdy hudba prochází každým koutkem mého bytí – v ten moment na žánru vůbec nezáleží,“ dodává. Letos vystoupí na festivalu Prague Sounds, v rámci večera kurátorovaného slovenskou umělkyní Katarzií, kde se spojí nejlepší ženské hlasy současné mladé scény.

Björk - Possibly Maybe
Album Post je obrovsky inspirující, ale Possibly Maybe na mě volá úplně nejvíce, navíc se mi vždy líbil vizuál klipu.

Dan Bárta & Illustratosphere – Vlčák
Na Bártovi a Illustratosphéře jsem vyrostla, Vlčák je krásný předěl mezi klasikou a jazzem. O duši pohlcujících vokálech netřeba mluvit.

Jamie Cullum – Twentysomething
Další kousek mého dětství. Celé album Twentysomething mi v dětském pokojíčku zaznělo asi stokrát.

Vltava – Malá mrtvá víla
Vltava byla dost pravděpodobně to seskupení, které ve mně v raném věku probudilo lásku k „podvokálům“, paralelním postupům a textům k zamyšlením. Nejraději mám album Marx Engels Beatles.

Esperanza Spalding – Radio Song
Hit. Melodické postupy hodné intonačního cvičení, ovšem podané s takovou lehkostí a krásou… Esperanza čaruje!

Chick Corea – Children’s Song no.10
Na cyklus Children’s Song jsem psala svou absolventskou práci na konzervatoři, ale s tvorbou Chicka Corey se setkávám už několik let. Jeho rukopis je tak osobitý, křehký, přesvědčivý… Desítku mám nejraději kvůli její harmonické nepředvídatelnosti a barevnosti. Nejvíce mne mrzí, že jsem jej nestihla naživo.

Aurora – Infections of a Different Kind
Aurořina starší alba znám slovo od slova. Přiznám se, že její dvě nová ke mně nepromlouvají tak silně, ale to nemění nic na tom, jakým zázrakem Aurora je. Píseň Infections of a Different Kind mne vždy zaručeně rozbrečí a rozněžní.

Karl Jenkins & Enya – Adiemus
Minimalismus meets etnika. Tohle mi umí rozproudit krev, v tom nejlepším slova smyslu. Měla jsem tu čest si párkrát celý cyklus Adiemus zahrát s orchestrem a sborem v rámci bicí sekce, obrovský zážitek. Pamatuju si, když jsem si jako malinká pustila Adiemus na maximum, lehla si na koberec v pokojíčku a nechala se unášet fantazií… Tahle hudba má moc.

Jacob Collier – Make Me Cry
Proč mám v oblibě Jacoba Colliera, není nutné vysvětlovat. Je to mág, který moc dobře ví, co dělá, a dělá to s tou největší pokorou a přirozeností. Písěň Make Me Cry je tak lidská… Další ze zaručených vodopádů slz.

Erykah Badu – On & On
Erykah ve mně jako jedna z prvních interpretů probudila lásku k R&B a soulu. Na jejím projevu si užívám sametového vibrata a veškerých „nečistot“, které její skladby posouvají na úplně jiný level. On & On je klasika, kterou jsem od ní slyšela jako první.