V rámci letošního dávání druhých šancí čemukoliv a komukoliv jsem se rozhodla, že na Mudhoney zajdu ještě jednou.

Camp A Low Hum. Kapely z celého světa, které nejsou slavné, ale skvělé. Bez věkového omezení. Překvapení. Ráj.

Swans na Primavere neboli prejavom dramaturgickej odvahy, ale povinnou súčasťou, ak sa má siahnuť po najlepšom.

Ambientní legendy člověk nepotkává na každém rohu, natož na každém koncertním pódiu. Obzvlášť, když pocházejí ze Států.

Těžko psát o tuaregské kapele a vyhnout se politice, Mali je totiž líhní politicky angažovaných hudebních projektů.

Zpěvačka, tanečnice, choreografka i herečka Minyeshu Kifle Tedla vystupuje pouze pod prvním ze zvukomalebných jmen.

Vokály v několika jazycích, exceluje dámská část party, kterým když se nekroutí nástroje v ruce, zběsile řádí na pódiu.

Primavera 2013 právě končí. Jaké to bylo tři roky zpátky? Reportáž z festivalu pro ty, co neradi reportáže z festivalů.

Gradace, jemnost, agrese, dobro a zlo, pocity stékají tělem k zemi jako hromosvodem. Krieg und Frieden v Akropoli.

Islandský večer v MeetFactory: chraplavé výšky, elfové, gejzíry a vulkanické dómy. Po osamělých cestách.

Festival můžete strávit různými způsoby a jestli na to máte koule, můžete různými způsoby strávit i Primaveru.

Jen a pouze čistá láska k hudbě, radost z nadšených fanoušků a k tomu kýbl energie a pytel emocí. Murder by Death.

Piano Interrupted dorazili z Ostrovů do Evropy na jediný večer, aby odehráli exkluzivní koncert. V Olomouci.

Dva odlišné světy: poprvé jsem Shellac slyšel naživo na festivalu Primavera. Podruhé hráli v komorním Divadle Dobeška.

S lajnou Depakine Chrono, 5STL, Io Monade Stanca a esazlesa se schylovalo k epické party. Budějovický Kredance.

Aluk Todolo skládají písničky. Od nekonečně hypnotického blast beatu k akordům s věčnými pomlkami. Gotika K4.

16. května si punková scéna přišla na opravdovou lahůdku, když do pražského Futura zavítali legendární The Adicts.

Jen někdy bylo zábavnější pozorovat, než poslouchat. A tím se dostáváme k hlavnímu minusu celého koncertu. xx v Lucerně.

Musím říct, že označení dánské čtveřice Lis Er Stille v programu klubu Chapeau Rouge jako „post-rock“ mě rozesmálo.

Estonští Talbot a k nim do série mámomrdači Vlněna a taky pražský herecký superfuck Hlinomaz.