Roskilde 2017: Prsa a graffiti

Když se pódia ujala Åsa Söderqvist, známá jako ShitKid, nebylo o co stát, v upnutých stříbrných šatech hrála na klávesy a nepříjemně do toho mečela. Na zbytek koncertu se dostavila její kapela, na kvalitě to ale moc nepřidalo. Odvážní, kteří vydrželi, byli odměněni syrovým feministickým punkem v tempu Heart Will Go On z Titanicu. Koncert ShitKid působil jako pomalu potápějící se loď, kterou u části publika mohlo zachránit odhalování bradavek opilé Söderqvistové, otázkou ale zůstává, jestli její feministická filozofie potřebuje zrovna toto.

I zbytek úterního programu na Roskilde Festivalu byl nevýrazný. Stanaři jako by trávili poslední zahřívací den oddychem a dokonce i na místní miláčky Farveblind nepřišlo moc lidí. A chlapecké duo, ačkoliv nemělo důvod k nervozitě, zklamalo. Produkce byla zmatečná a nebylo jasné, co je sampl a co se hraje živě, fanoušci v předních řadách ovšem tančili s nadšením. S opačnými problémy se pak setkala islandská elektronická superskupina Gangly. Ta vystoupila za tmy s intimním setem připomínajícím Moderat, zradilo je ale publikum, které se zajímalo jen o selfie se zapnutým bleskem a klábosení o zítřejším vystoupení Justice. Nejlepším koncertem dne tak zůstali aarhusští Modest, kteří svým postpunkovým setem připomněli The Smiths.

Roskilde Festival ale není jen o hudbě, v podvečer jsme se vydali na prohlídku téměř připravené Art Zone. Ta se letos skládá z odpočinkové oázy obklopené expozicemi světových umělců; Klubu Rå, jež během festivalu přivítá například solo set Wina Butlera z Arcade Fire, a graffiti zóny, které vévodí meme v hlavní roli s Davem Grohlem a více než stometrová zeď hlavní tribuny s artworkem japonské grafičky Aiko.

Noc před začátkem hlavního programu tradičně patří největším pařbám v kempech. Letošnímu roku vévodila amokparty na téma Darude - Sandstorm, kde techno hitovka z přelomu tisíciletí hrála v kuse více než půl hodiny. O nejlepších kempech roku je už také rozhodnuto - do tří ráno se skáče v kempu Zoo a následně se většina přesune do Bodegy, kde za zvuků těch nejlepších z nejhorších hitovek devadesátých let pijeme a tančíme až do svítání.