Naštěstí si bulharská televize usmyslela natočit a odvysílat celý koncert v Sofii. Al Burian medituje nad Sonispherem.

White Stripes byli vždycky kolem, ať už jsem chtěl, či ne, ať už jsem si uvědomoval, jak strašně patetický vztah to je.

Když jsme vymýšleli sloupky, tajně jsme doufali, že se najde někdo, kdo by uměl být poetický, civilní, něžný.

I po jedenácti letech si na něj dobře vzpomínám, přestože bych chtěl uchovat jen to hezké a zbytek spálit.

Je to čtyři roky, co Motörhead vydali Motörizer. Nepodléhají času ani tektonickým posunům. Čím větší klišé, tím větší nářez.

Když se Al Burian zabydlel, rozhodl se omrknout fungování sociálního státu a využít regulí pro sociální podporu umělce.

Když na mužskýho přijdou léta, minulost se zdá těžší než kabát nasáknutý deštěm. Paul W. vzpomíná na Los Angeles.

V cizí zemi s bolavými zuby? "Vylezl jsem z postele, slepě tápal kupředu a hledal úlevu od ničivého tlaku."

„Zpívej, jako by ti bylo šestnáct a šla bys na rande s pětačtyřicetiletým řidičem kamionu.“ Seznamte se, Lee Hazlewood.

Proč musí být posilování domé­nou vy­pat­lanců? Hádám, že ně­co s tě­ma vše­ma svala­ma dělat musej. Ale co my os­tat­ní?

We Know Rhythm, The Super Coda, Picasso Machinery i The Small Beast - vystupující dostanou honorář z kolující sklenice.

„A to nemluvím o deluxe edition, ve které je to samý plus ještě mnohem víc. Myslíte, že se s ní spokojím? Kdepak.“