Vstupní prohlídka: ||ALA|MEDA||

||ALA|MEDA|| je definicí termínu superskupina, seskupuje osobnosti, které jsou leadery v každém ze svých dalších projektů. V polské pětici najdeme členy mnoha významných kapel, dohromady tvoří originální hudbu, která je postavena na kombinaci jazzu, krautrockových spirál a živě modulované analogové elektroniky. Jejich novinka Spectre 02 vyšla minulý týden pod labelem Brutality Garden. Už tento týden ji můžete slyšet naživo na bratislavském Sharpu, o týden později v Praze, v červenci na naši Full Moon stage na Colours. Pročež jsme položili členům kapely několik zásadních otázek...

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Kuba: HHY & the Macumbas, Nihiloxica, Chouk Bwa & the Angstromers, Principe Discos, Gqom Oh!, Nyege Nyege, Hakuna Kulala, N.A.A.F.I.

Twix: Awesome Tapes From Africa, Sublime Frequencies, HHY & the Macumbas, Nihiloxica, Durban gqom scéna, Principe Discos from Lisbon, kuduro z Angoly, Sepultura, postpunk z konce 70. let smíchaný s dubem, Deep Medi, rádio NTS.

Piotr: DJ Lag, MC Yallah, hudba ze Sahary, dub music, Bill Laswell, postpunk. Samozřejmě i kapely mých přátel.

Rafał: V devadesátých letech, kdy jsem studoval etnologii, jsem po dobu jednoho roku pravidelně navštěvoval velmi zajímavý bubenický workshop v Poznani. Během víkendových srazů jsme cvičili africkou a afrokaribskou hudbu. Tehdy jsem si koupil první djembe a o pár let později na výletě v Tunisku doumbek, darabuku, tabl a pár dalších nástrojů. V průběhu let jsem hrál na gongy, bubny a nalezené předměty pro kapelu HATI, taky jsem spolupracoval se Z’EVem – americkým mistrem rytmiky, jedním z předchůdců industriální hudby. Když jsem byl v roce 2014 přijat do Alamedy, vrátil jsem se ke hře na djembe, konga a doumbek. Hodně poslouchám novou hudbu z Afriky a Jižní Ameriky. Z nejlepších koncertů, na kterých jsem v poslední době byl, bych vypíchl Nihiloxicu a Ndagga Rhytm Force s Markem Ernestusem. Doma poslouchám experimentální Chouk Bwa & the Ångstromers, Dudu Tucci, Guem, Mohammad Reza Mortazavi. Hraní s kolegy z Alamedy je samo o sobě velmi inspirativní.

Jacek: Nebýt Kuby a Twixe, asi bych se k tomuto druhu hudby sám nedostal. Možná jsem se k ní o kousek přiblížil díky Billymu Martinovi a jeho knize Riddim: Claves of African Origin Book a samozřejmě díky Felovi Kutimu a Tonymu Allenovi.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Kuba: Ničím. Mám to štěstí, že se můžu živit hraním nebo skládáním hudby.

Twix: Většinou dělám něco, co souvisí s hudbou. Hraji ve čtyřech kapelách, skládám hudbu pro divadlo, vystupuju a na částečný úvazek pracuji v obchodě s deskami.

Piotr: Provozuji kavárnu v kulturní instituci v mém rodném Bydhošti, kde pořádám koncerty a další akce spjaté s uměním.

Rafał: Profesně se věnuji především koncertování: hraní s kapelou, sólovému hraní, v poslední době hlavně v rámci projektu Transformace, kde zpracovávám zvuk zanzy, kalimby a dalších lamelofonů a nástrojů z Afriky. Hraju elektroakustickou hudbu pro představení tanečního divadla Grupa WoRaZu, přednáším a vedu workshopy v rámci hudebně-astronomického projektu Voices of the Cosmos – používám originální signály a mimozemské zvuky nahrané pomocí radioteleskopů a dalších rádiových zařízení. S kolegy z umělecké nadace Kosmos, kde působím jako umělec a kurátor, organizuju festival Muzykofilia v Toruni.

Jacek: Čtu, sleduju filmy, mluvím s lidma, cestuju, pracuju s mládeží ve speciálním vzdělávacím centru a hraju improvizovanou hudbu s několika dalšími kapelami.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Kuba: Musíte se spoléhat na subjektivní představy jiných lidí o čase.

Twix: Hodinové cestování v malém autobuse s dalšími lidmi (což může být také velmi zábavná část turné). Musíte se s ostatními domlouvat na spoustě věcí, někdy je to velmi frustrující. Ale postupem let si uvědomíte, že to je nepostradatelná součást hry.

Piotr: Nevím, hraju v kapelách už tolik let, že kdyby na tom bylo něco špatného, nedělal bych to.

Rafał: Zpoždění zvukovky z důvodů, které kapela nemůže ovlivnit, běhání s aparaturou několik desítek metrů ke dveřím klubu, protože před klubem není dovoleno parkovat, spolupráce s lidmi, kteří by se raději neměli podílet na organizaci koncertů...

Jacek: Hraju v kapelách už léta, viděl jsem toho hodně, není jednoduché mě naštvat nebo překvapit.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Kuba: Hlupáci vykřikují hlouposti.

Twix: Sociální média, příliš mnoho večírků a špatné zprávy.

Piotr: Špatné vztahy s blízkými. Zbytek zvládnu.

Rafał: Hlavně moje vnitřní rozpoložení, osobní problémy nebo únava po šňůře koncertů.

Jacek: Moje mysl, ta je občas neklidná.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Kuba: Hudebníci by měli mít možnost dostat to, co mají rádi, v rámci možností.

Twix: Čerstvé ovoce, dobré vegetariánské jídlo, dobré pivo a pohodlné místo, kde se dá lehnout.

Piotr: Červené a bílé víno, vegetariánské jídlo a voda.

Rafał: České pivo je nejlepší!

Jacek: Samozřejmě Plzeň, vegetariánské jídlo a klidný prostor k odpočinku.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Kuba: Jako kapela investujeme čas a peníze do fungování Alamedy: PR, merch, videoklipy, nahrávání, žádosti o granty atd. Investuju i do rozšiřování svého domácího studia, nákupu kvalitního hardwarového i softwarového vybavení.

Twix: Hlavním cílem je zviditelnit se mimo Polsko. Doba je pro undergroundové kapely, které hrají divnou hudbu, jako my, těžká, takže musíme být chytří a hledat nové příležitosti. Sháníme bookingové agenty v Evropě, to je pro nás teď nejdůležitější.

Piotr: Jsme tým, část investic je společná, ale samozřejmě investuju do nástrojů a dalšího vybavení.

Rafał: Souhlasím s ostatními, taky se snažím investovat do svého zdraví a kondice.

Jacek: Většinu času trávím zdokonalováním hry na svůj nástroj, posloucháním hudby, navštěvováním koncertů, povídáním si o hudbě, zatímco peníze utrácím hlavně za různé prvky na bicí.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Kuba: Je to na prd. Bude to ještě víc na prd. Bude to stát za prd tak moc, že se současná doba bude zdát jako zlatá éra.

Twix: Zajímavý, děsivý, podělaný.

Piotr: Skoro všechno je špatně. Kromě mé zahrady a hudby Alamedy.

Rafał: Všechno se děje příliš rychle, všeho je příliš. Naše mozky jsou přetížené, jsme přestimulovaní. Celkově je to hyperzajímavé, ale vypadá to, že jsme krůček od totálního chaosu.

Jacek: Krásný. Děsivý. Zajímavý.