10 + 1 = Guilty Echoes

Guilty Echoes jako guilty pleasure? Může být, ale taky nemusí. Brněnská kapela, která přísahá na postpunk, to není zrovna obvyklé, taky je to krapet noisy, krapet velmi. Jan Sobko (kytara), Antonín Mika (kytara, zpěv), Rado Chovanec (baskytara), Petr Hortvík (bicí) jako finalisté letošního ročníku talentové soutěže 1band2play. Zahrají si na Colours of Ostrava je jedna z otázek, podstatnější je, na čem vyrostli a v co to přetvářejí. Mladí, vtipní a s dobrým vkusem.

Rado’s 3 songs:

Griby – Belik
V našich stredoeurópskych končinách sa často zabúda na hudobnú scénu z východu. Ja, ako správny basák, milovník nízkych frekvencií, som si vybral ukrajinskú kapelu Griby. Perfektne sa hodí pri jazde na vašom aute, ktoré ste vymenili za tri kartóny cigariet a za dve výplaty kúpili doň najväčší subwoofer.

Chiki Liki Tu-A – Kristina
Pokračujeme s východnou osvetou. Chlapci z ďalekého východu, z Prešova, ktorí sú pre mňa najlepšou slovenskou koncertnou kapelou. Vo výbere od nich Kristína ako jediná pesnička, ktorej si pamätám celý text.

Robert Glasper Experiment – Afro Blue (Feat. Erykah Badu)
Pesnička, po ktorej mi prebehli zimomriavky naposledy. Prvýkrát som ju počul pri tradičnej jazde do Brna v kamarátovom aute, kde sa vždy preberajú najšialenejšie témy prerušované drsnými urážkami a falošnými vokálnymi sólami.

Sobko’ s 3 songs:

Moaning – Tired
Nejnovější objev, čistej průsečík mezi DIIV a Metz. Spousta dobře mířené energie, texty, který pokaždý osloví. Sladký kluci, přísný riffy. Trochu podzim trochu jaro. Doporučuju klip k Artificial!

Conan Mockasin - Forever Dolphin Love
Původně jsem měl vybraný SASSY 009, ale když jsem to dopsal a šel spát, zdál se mi sen jak s Conanem hrajeme tenhle song strašně nahlas a furt dokola. Celý jsme to přesunuli do céčka a hráli dost masivně.

Madonna – Nothing Really Matters
Protože nothing really matters. Poprvé jsem to slyšel v jedenácti. Časem jsem zjistil, že na tom dělal William Orbit, a všechno dostalo smysl. Ultimátně guilty pleasure.

Tonda’s songs:

Falco – Der Kommissar
Moje ultimátní guilty pleassure. Neuvěřitelně chytlavý, neodpustitelně a vtipně osmdesátkový. Vždycky mi zlepší náladu, když slyším tuhle nebo vlastně kteroukoliv jinou písničku od Falca. To video je taky super.

The Dandy Warhols – You Were the Last High
The Dandy Warhols mě provázeli celou dobu. Od počátku mojí punkové fáze přes všechen metal a metalcore, Black Eyed Peas (ano) a ostatní hudbu, co vždycky chvilku určovala moje vystupování a vizáž. Je to tak jednoduchý a elegantní, že to nemůže znít špatně. Čtyři akordy, naprosto beze změny od začátku až do konce, ale stejně to nikdy nezačne být nuda. I to sólo před poslední slokou je podle mě naprosto skvělý. A to nesnáším sóla.

The Horrors – Ghost
Mám pocit, že album V od Horrors je silně nedoceněný, všechny ty geniálně napsaný texty, ořezaný bicí a kytara, u které doteď nechápu, jak ji borec hraje. Klid, noise, klid, noise, napětí, depka, noise. V jeden moment téhle písničky to přijde s tak hroznou silou, že člověka skoro rozbolí uši, ať to má puštěný, jak potichu chce. Za poslední tři roky jsem neslyšel lepší album. Doporučuju.

Petr’s weird stuff:

Miles Davis – So What
Skladba pro mé hraní naprosto zásadní, ale i bez toho ji celou nechápu. Jazzový masterpiece v naprosto hvězdném složení. Slyšet a umřít.

Headhunters – Chameleon
Protože tady začal fusion a funk. Napětí souznící s nekompromisností genialit Herbieho ve mně vždycky vyvolá potřebu už nikdy nehrát přesně na dobu.

Guilty pleasure:

Benny Greb - Grebfruit
Album, které si Benny nahrál celé sám, včetně vokálů, ve své poloautistické existenci. Snaha přesvědčit lidi o tom, že i germánské národy mají smysl pro humor a groove jako kráva. Eat Schnitzel!