10 + 1 = Jan Vegy Táborský (Fvtvre)

Tetovačky a signature háro. Jan Vegy Táborský se do povědomí zapsal jako nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný kytarista surfrockových Wild Tides, s kapelou Birds & Wolves chtěl v Praze zpopularizovat jižanské hardcore, v Black Lion se zase pustil na pole folku. Jeho eklektický styl je aktuálně nejvíc slyšet v bordelózních Fvtvre. Spolu s nimi podpoří kolegy z Guilty Echoes na brněnském křtu desky Learning to Swim. Před zastávkou v Kabinetu Múz ještě jeho desítka srdečních songů.

Mňága a Žďorp - Výhledově
Pokusim se čtenáře odradit hned první písničkou, která je trochu za rohem. Ačkoliv tuzemské kapely v podstatě neposlouchám, nedávno jsem se ponořil do studia Mňágy a Ždorp a zjistil jsem, že Petr Fiala je mi textařsky hrozně blízko. Navíc miluju The Cure a kdo to v tom neslyší, ať si zajde na ušní.

The Fall of Troy - Mouths Like Sidewinder Missiles
Desku Doppelganger miluju od roku 2005, co vyšla, a nikdy mě nepřestala bavit. Je to jedna z těch, do kterých je strašně težký pronikout, alespoň tedy když je vám sedmnáct a nikdy předtím jste nic podobnýho neslyšeli, ale pak se vám odvděčí tím, že vás už nikdy nepustí. Měl jsem možnost tohle trio vidět i naživo a je to něco neskutečnýho. Určitě jeden z důvodů, proč hraju ve Fvtvre.

The Cure - Disintegration
Už jsem říkal, že miluju The Cure?

Alexisonfire - Accidents
Kanadská srdcovka, za kterou jezdím na koncerty po celé Evropě, tedy pokud se zrovna nerozpadají nebo nevracejí. Kromě samotné kapely, která zasáhla moje dospívání, mě ovlivnili i její členové Gallas Green se svým folkovým projektem City and Colour a Wayde McNeil s Black Lungs či později v Gallows. A nezapomínejme ani na jejich kamarády z Cancer Bats.

Prince - When Doves Cry
Řekl bych, že to je u nás extrémně podceňovaný a v podstatě neznámý interpret. Přitom byl jedním z nejgeniálnějších muzikantů, co kdy žili.

Further Seems Forever - Monachetti
Emíčko z přelomu milénia, něco, co nemůže chybět. Geniální deska, boží kytaristé a Chris Carrabba, než odešel do Dashboard Confessional. Většina lidí má ráda až éru po něm. Já ne.

The 1975 - Love It If We Made It
Jediná kapela současnosti, kterou doopravdy miluju. Cokoliv si od ní pustíte samostatně, bude vytrženo z kontextu, protože odkazují na všechno, a zároveň všechny alba drží pevně pohromadě. Pro mě je to momentálně nejchytřejší pop/rocková kapela současnosti s názorem, přesahem a s hudebním odkazem do minulosti.

Pink Floyd - On the Run
Zkuste tuhle píseň někomu pustit, aniž byste mu řekli, co poslouchá, schválně, ať uhádne aspoň rok. Vsadim se, že to rozklíčuje maximálně jeden z deseti.

Madonna - Into the Groove
Protože miluju osmdesátky a mámě hrála často doma. A co si budem povídat - groove složený na drum machine a do něj poslaná basa pres synťák je něco, co vám bude hejbat zadkem.

Tiny Moving Parts - Medicine
Když jsem začal tím, co momentálně poslouchám, tak tím i skončím. Tahle kapela je spojením midwest ema a pop-punku, což jsou mi velice blízké styly, které mě ovlivňovaly na začátku hudební kariéry. Tiny Moving Parts mají neuvěřitelně vtipné klipy a stejně jako u Fall of Troy i tady obdivuju kytarový um zpěváka. Za poslední dobu věc, která mě baví čim dál víc, na všech deskách.

guilty pleasure: Blink 182 - Josie
Nebejt jich, nejsou ani tyto řádky. Díky nim jsem vzal do ruky nástroj, díky nim jsem tím, čím momentálně jsem. Bez přehánění.