10 + 1 = Kateřina Elznicová (Manon meurt)

Rakovničtí Manon meurt dozráli v jednu z nejzajímavějších českých alternativních kapel a jejich loňský debut MMXVIII posbíral řadu skvělých recenzí i nominací na Anděly a cenu Apollo. Právě pro tuhle desku napsala zpěvačka a kytaristka Kateřina Elznicová, jejíž éterický hlas je nepřehlédnutelnou součástí celku, i velmi osobní texty. A osobní je i výběr deseti hudebních srdcovek a jedné přiznané guilty pleasure. Hudba mapuje život a život mapuje hudbu.

PJ Harvey - When Under Ether
Pjka je rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších. Dostala jsem se k ní asi ve čtrnácti přes song This Is Love a nejdřív jsem zbožňovala její divokost a přirozenost projevu. Když přemýšlím o její tvorbě, zjišťuju, že mi nejde si vybrat, které album mám nejradši. Is This Desire? Let England Shake? Možná Stories from the City, Stories from the Sea? Nakonec vybírám White Chalk, kde její zpěv doprovází jen klavír. Je asi nejintimnější a When Under Ether je píseň, u které se mi vždycky derou slzy do očí. Takže asi proto jsem si vybrala ji.

Chelsea Wolfe - Mother Road
U Chelsea jsem si vždycky jistá, že vydá něco, z čeho budu mít husí kůži. Z nejnovějšího, akustického alba mě právě tenhle singl (do)provází letošním podzimem.

Oceansize - Charm Offensive
Nejkrásnější vygradovaná postkytarovka s mohutným riffem na konci... Tahle kapela pro mě byla před pár lety zjevením, který si mě pokaždý znova najde.

Nine Inch Nails - Love Is Not Enough
With Teeth bude pro mě napořád jedno z nejlepších alb ever. Pro Trentovy harmonie jsem vždycky měla slabost a nějak se mnou reznorujou... A tenhle song navíc i textově.

Tool - Ticks & Leeches
Tool byli letos nejlepším hudebním zážitkem (jestli ne vůbec). Maynard je s Trentem a s Thomem Yorkem taková moje svatá trojice. Způsob, jakym vkládá slova do melodií a ty pak do hudby, mě nepřestane fascinovat. V jeho projevu je něco tíživýho, opravdovýho, a to mě hrozně bere. A taky při každym poslechu Tool, i po tisící, si v jejich skladbách všimnu něčeho nového. To se neomrzí.

A Perfect Circle - Passive
Maynardova další kapela. Já jí znala ještě před Tool a měla jsem ji původně radši. Thirteen Step mě provázelo přechodem z gymplu na vejšku a odvážný cover album Emotive, ze kterého je právě Passive, jakbysmet.

Radiohead - Decks Dark
Třetí song na Moon Shaped Pool. Jaro 2016. Psaní bakalářky. Všechno se zelená a tohle album mě má omotanou okolo gramofonový přenosky. V době zkomprimovaný muziky je to příjemně tichý a dynamický album. A ten klavír...

Puscifer - Grand Canyon
Pecka z roku 2015 mě nepřestává bavit. Money Shot je skvělý, naštvaný album s krásnejma vokálama a chytlavou rytmikou.

Vivii - Savant
Švédské duo mě dostalo letos v Groningenu, kdy hráli před námi v kostele Der Aa Kerk. Něžná zpěvačka, podmanivej zpěvák, jemná kytara. Funguje to výborně.

Agnes Obel - Strech Your Eyes
Nevim, jestli existuje krásnější kombinace než klavír a violoncello. Od Agnes mám ráda jak Citizen of Glass, tak Philharmonics a nejvíc Aventine. I když tu uvádím song právě z prvně zmíněného alba, protože je prostě skvělý.

Guilty Pleasure:
Billie Eilish - Bad Guy
Tuhle mladičkou holku jsem objevila teprve před pár týdny a musim říct, že mě to prostě baví. Je to správně rebelský a svěží a ulítlý. Kromě týhle pecky mě ještě bere When the Party's Over. Její šepotavej zpěv má něco do sebe. Jsem zvědavá, kam se bude její hudba vyvíjet dál.