10 + 1 = Lenka Dusilová

Na jaře absolvovala Lenka Dusilová narozeninové turné po Česku a Slovensku, v létě hostovala na koncertech kapely Lucie a spolu s Baromantikou odehrála desítky koncertů po celé republice (a sezónu zakončí vánočním koncertem v Paláci Akropolis). Baromantika mluví vlastním hudebním jazykem, který se pohybuje ve vřelých i chladných akusticko-elektronických krajinách, zní tu elektronika, tribální beaty, zkušenost jazzových hráčů, prvky současné kompozice i dubstepu. Z čeho vychází Lenka Dusilová, z čeho vyrůstají její hudební výboje?

Dagmar Andrtová-Voňková - Skočila panenka z věže
Dagmar Voňkovou mám spojenou s dětstvím, byla něčím absolutně neobvyklým mezi všema folkárnama a hudbou všeho druhu, která doma fičela. Ona byla autentická, přímá, neučesaná. Pak jsem ji viděla jednou naživo a její styl hraní a animálnost mě zasáhly, chtěla jsem hrát jako ona. Asi proto možná zkouším různá lazení kytar, mi teď tak dochází...

Laurie Anderson - Language Is a Virus
Deska Home of Brave od Laurie Anderson se v mých třinácti letech dostala do mýho walkmana jistou výměnou za jinou hudbu s jedním temným starším klukem. Opět zásah, poslouchala jsem to furt dokola. Bylo to tak divný. Z druhé strany kazety jsem měla nahranou The Serpent`s Egg od Dead Can Dance, kterou jsem poslouchala po nocích do těžké puberty.

Baraka - Dead Can Dance - The Host of Seraphim
Navazuju tedy písní The Host of Seraphine od Dead Can Dance ze soundtracku Baraka. Znám ho nazpaměť snad do posledního zvuku. Ve své době velice léčivá deska...

PJ Harvey - 50th of Queenie
První písnička, kterou jsem od Polly Jean Harvey slyšela. Na několik let mě její cítění hudby nakopávalo v časech hledání sama sebe a stala se mi jako persona inspirací. Velice mnou rezonovala a byla mi emotivně něčím známým a blízkým...

Danzig - Brand New God
Supr deska! Věřim a furt mě to baví, když si to teď po letech pouštim... jupí! Koukám, že můj výběr až dosud je docela dramatický.

Herbie Hancock - Future 2 Future (2001)
Skvělá deska a hitovka jednoho mého období na začátku 21. století.

Nickel Creek - When in Rome
Martin Ledvina mě vzal za největším dobrodružstvím do Ameriky a vlastně setkání s ním, a to co se nám v Americe neuvěřitelně dělo, mě v mnoha rovinách otevřelo. A taky mě tohle dobrodružství vrátilo k akustické hudbě.

Nemám žádnou překlenovací zkratku k současnosti. Zmíním aspoň dva blízké hudební světy a hudební hledače, se kterými mám či měla jsem možnost sdílet...

Beata Hlavenková - Aprilios
Koncepční samoklavírní album. Poslechněte celé. Miluju.

Clarinet Factory - B-A-CH

Na závěr tyto dva, z mnoha současných hudebních person, které zvědavě pozoruju a rezonují mnou v těchto časech.

ANOHNI - Hopelessness
Asi všichni vědí, znají. Krásná deska, až na hraně... Síla.

Jenny Hval - That Battle is Over
Miluju Jenny Hval. Hudebnice 21.století dle mého gusta. Poznala jsem ji před třemi lety, když jsem dostala příležitost otevřít její téměř utajený koncert v Praze. Od té doby jí sleduju a baví mě víc a víc.

Guilty pleasure:

Michael Jackson - Earth Song
Mno, to je prostě po piči refrén, basa, patetický vzkaz, závěr, až se stydím, ale je to krásný, husina. Promiňte.