10 + 1 = Romek Hanzlík

Romek Hanzlík je rozhodně jedna z nejvýznamějších osobností české alternativní scény. Už léta se věnuje organizaci hudebního festivalu Eurotrialog v Mikulově, pravidelně pořádá Slet bubeníků, podílí se pod hlavičkou A.M.P. ale i na řadě menších koncertů. Dělá manažera několika českým kapelám (Už jsme doma, Plastic People of the Universe, Jiří Schmitzer) a v posledních pěti letech se věnuje i produkci audiovizuálních děl. Z jeho posledních aktivit je třeba zmínit také produkci alba Sbohem a řetěz - desku coverů Filipa Topola a Psích vojáků, navíc loni šel do kin jeho dokument Takovej barevnej vocas letící komety, pojednávající o této kapele. Je jedním ze zakládajících členů kapely Už jsme doma, se kterou si příležitostně zahraje. Rád fotí a cestuje. Už více než rok také mapuje svůj každodenní život na facebookovém fotoblogu Paperback Life.

Činna - Tři noci
Geniální skladba skupiny Činna. Tak jednoduchá, tak prostá a tak účinná! Hlavně v živém provedení Hmyzákově neopakovatelná… Pociťuji pomíjivost času a ztracené lásky.

Beatles – Because
Tak to je jízda. Beatles byli geniální, ovlivnili světovou hudbu jako nikdo předtím a dali směr hudbě na padesát let dopředu. Nebýt Beatles, byla by tu nuda. Tuhle chci zahrát na pohřbu. Vybírám ale nikoliv klasickou verzi z Abbey Road, ale jednu z pirátsky vydaných verzí: Take 16 (Because a capella)

Wolfgang Amadeus Mozart - Requiem D moll
Od Mozarta cokoliv. To nejsou žádné zkomponované skladby, to není upocená melodie, to je jiskření Bohů!!! Ta lehkost v hudbě – to nemá obdoby! Kolikrát musím po deseti minutách poslouchání sundat sluchátka, protože tam toho je tolik, tolik, tolik! Pořád je co objevovat i v již stokrát slyšených skladbách. Ne nadarmo Mozartovi říkal císař Josef II.: Příliš mnoho not, můj Wolfgangu…! Ale dobrá, držme se zadání – jedna skladba, tedy vybírám* Requiem d moll*. K tomu doporučuji poslední dvacetiminutovku z filmového Amadea, kde umírající Mozart diktuje noty Requiem Salierimu, to je síla. A verze, kterou jsem vybral, je delikatesa, ke které mám osobní vztah. Schválně neprozradím dopředu, o co jde, ale fanoušci letících komet poznají. Lacrimosa

Pluto – Pro Johanku
Tato píseň mi odkryla další světy, její poslech mne zaváděl do jiných dimenzí, otevřely se jednoduše dveře a byl jsem jinde. Na desce ji zazpívala tehdejší Fajtova partnerka Iva Bittová. Na koncertech ji zpíval nádherně i Venca Bartoš. Která se vám víc líbí?

Psí vojáci – Žiletky
Jako manažer Psích vojáků jsem zažil desítky koncertů. Nešlo to, abych je vždy poslouchal celé. Ale Žiletky jsem si nenechal ujít nikdy. Filip je hrál poslední roky jako přídavek. Běhal mi při tom mráz po celém těle! O tom, jak jsou Žiletky působivé, svědčí množství coververzí. Vybral jsem tu nejméně známou, ale zároveň tu nejostřejší. Skupina Gride: Žiletky.

While My Guitar Gently Weeps
Miluji tuhle píseň od George Harrisona. Vybral jsem verzi z koncertu A Tribute to George Harrison z roku 2004. Prince, Tom Petty, Steve Winwood, Jeff Lynne, mladý Harrison a další. A vybral jsem ji i kvůli Princovi, který před pár týdny zemřel. Na pódiu jako velkej frajer s ohrnutým límcem. To sólo na konci je famózní.

FPB – Listíčko
Zhudebněná báseň Oldřicha Mikuláška. Drsný punk a jemná báseň – jaká kombinace. Dovolím si citovat celý text: Co platny jsou zde všechny řeči. A křik. A ticho po něm. Cit, láska a lítost vždycky klečí. A listí, listíčko třese stromem. Konec citace. Opět výtečné působení hudby a slov – hudba umocňuje účinek slov a sama o sobě je působivá… a tajemno vhání slzy do očí… nevybral jsem dobovou verzi u konce osmdesátých let, ale tu, jak to hrajeme s Už jsme doma poslední roky jako FPB. 2008 Jaroměř Antifest. Kytarista Sex Pistols řekl: Nemám rád kytarová sóla. Za prvé je neumím, a za druhé je nemám rád. Podtrhuji!

HAIR – Let the Sunshine In
Vlasy jsem viděl taky někdy na počátku 80. let na domácí VHS projekci. Film je starý skoro 40 let a pořád funguje. Miluji ten závěr. Aquarius/Let the Sunshine In. Dokonce, když jsme s Už jsme doma pobývali ve W.D.C., zašel jsem do Arlington National Cemetery. Kvůli té scéně u Bergerova hrobu a jak pak kamera odjíždí nahoru. Ale byl jsem zklamán. Zájezdy kadetů a atmosféra byla prostě úplně mimo. Lepší je si ponechat dojem z filmu.

Sex Pistols
Tohle mě formovalo! No future! Není co dodat.

The Residents – Freak Show
V roce 1995 jsem byl členem The Residents Freak Show Live Orchestra. Hráli jsme s Už jsme doma hudbu k Freak Show jako k divadlu pod režií samotných The Residents.

A jako guilty pleasure ordinuji TICHO! To je taky skvělá hudba - a což teprve to vnitřní ticho. Ostatně ticha si, až seknu s tím manažerováním, užiju dost a dost. A ani mi nebude vadit, až dojde ropa. Nejtajemnější je ticho v noci.