10+1 = Vojtěch Pejša (Manon meurt)

Vojtěch Pejša, kytarista nadějných Manon meurt, představuje svůj žebříček nejzásadnějších desek. Kromě obligátních My Bloody Valentine a tuzemských Ecstasy of Saint Theresa, kteří rozhodně nemůžou chybět, nezapomíná ani na šedesátkovou klasiku a několik novějších jmen.

Beatles - White Album
Jako malý kluk jsem si u Beatles hrál s legem a angličákama. Pár pásek na našem starém kotoučáku bylo špatně nahraných, takže jsem například dlouho neslyšel celou A Day in Life. Hltal jsem všechno. Když pak přišla Anthology a dvě "nové" skladby, k tomu to televize podporovala dokumentama o kapele, byl jsem v ráji. Dodnes mam nejradši White Album, ale je těžké vybrat jednu desku. Rád si poslechnu cokoliv.

Doors - Strange Days
Potom přišel brácha s tímhle. Měl na kazetě soundtrack k filmu The Doors. Trochu jsme se hádali, jestli je v Riders on the Storm šum záměrně nebo to kámoš špatně nahrál. S Doors přišla má 60's obsese. Velveti, Hendrix, Stooges… Neposlouchal jsem nic jinýho a zbytečně mi unikaly kapely, které jsem pak "doháněl" později.

Nirvana - In Utero
Brácha mi vůbec předhazoval dobrý věci. A taky mi jednou řekl, že už od „nirvány“ nebudou nový písničky… Nirvana. Vyrůstal jsem na ní. A na gymplu v tom člověk nikdy nejede sám. In Utero je jasně nejlepší album, který si dodnes rád poslechnu. Krasnej řev kytar.

Blur – Blur
Sice mám mnohem víc desek Radiohead, ale musím zmínit tuhle od Blur. Super zvuk, skvělý songy, nepřekonatelný. Coxon zajímavě používá delay v On Your Own, jako by se mu ten telecaster zasekl. Geniální.

Sigur Rós – Takk
Film Heima mě naučil poslouchat tuhle kapelu. A bejt chvíli islandofilem. A chtít spoustu reverbu. A myslím, že Sigur poslouchali Slowdive. Agaetis i () jsou super alba, Takk u mě ale vítězí.

Califone - Roots And Crowns
Už ani vlastně nevím, jak jsem se dostal ke Califone. Citlivě alternativní country nástroje (banjo!) a elektro zvuky, který nebouraj, ale podporujou. Krásná deska.

Ecstasy of Saint Theresa - ...Fluidtrance Centauri…
Srdcovka, kterou chci na vinylu. Takhle si představuju shoegaze. Tři skladby, který mi změnily život. EOST jsem registroval od Samotářů jako úplně jinou kapelu a dostat se k jejímu kytarovému počátku mi trvalo docela dlouho.

My Bloody Valentine – Loveless
Lost in translation, jízda nočním Tokiem. Po zhlédnutí filmu začalo moje pravý shoegazeový pátrání. Loveless nebyla deska na první poslech, ze začátku se mi líbily jen asi tři songy.

Tamaryn - Tender New Signs
Zato tahle (pro někoho příšerně nudná) kapela mě dostala hned. Narazil jsem na ni náhodou, zajímalo mě, co je to sakra "nugaze". Závidím kytaristovi jeho krásnej nástroj, páskovej delay Roland Space Echo a hlavně smysl pro elegantní vyhrávky. Debut In Waves nadchnul, druhá deska nadšení prohloubila.

No Age - Everything in Between
Punk, noise, (sub)pop. Dva kluci, spousta hluku. Nouns a Everything in Between jsou skvělý desky. Baví mě punkovej zpěv, svižný vypalovačky i vlivy shoegazu. Těším se na další songy, poslední album mě moc neoslovilo.

Guilty pleasure
Lana Del Rey - Ultraviolence
Když jedeme s Manon na koncert, guilty pleasures je plný auto. Britney, Madonna, Blink… Moje guilty pleasure (i když já se necítím zrovna moc guilty, když ji poslouchám) je Lana. V době, kdy popový zpěvačky nemají co říct a dělají místo koncertů erotický cirkusy, působí tahle ukňouraná Američanka jako zjevení. Ultraviolence mohla být kratší, ale trefila se mi do noty. Zbavila se samplů "hey/alright" z první desky a přidala nástroje. Jo a taky si chci poslechnout novou desku od Call Me Maybe holky.