Anketa: Co s nimi aneb Situace pražských hudebních klubů

Zeptali jsme se zástupců patnácti pražských klubů všech velikostí a zaměření na to, jak zvládají aktuální výpadky příjmů v souvislosti s pandemií koronaviru a co v budoucnosti očekávají. Většina reakcí přišla před vyhlášením druhé výzvy COVID – Kultura, některé reflektují i situaci, kdy byly koncerty možné aspoň v omezené podobě. Níže odpovědi jednotlivých provozovatelů, celkovou analýzu pak naleznete na A2larmu.

Michal Veltruský (Ankali, Vršovice)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
První jarní vlnu se nám povedlo překonat díky vstřícnosti majitelů objektu, částečné podpoře od státu (příspěvek na nájemné a kurzarbeit) a akci s názvem Antivirus A. Šlo o event s lokálními interprety, který byl dopředu naplánován na moment, kdy budou rozvolněna opatření. Zpočátku tedy neměl nastavené pevné datum a kdokoliv, kdo chtěl klub podpořit, si mohl zakoupit vstupenky dopředu a tím nám pomoci. Léto je z pohledu klubového provozu vždy slabší, ale i tak nám částečně pomohlo překlenout tíživou ekonomickou situaci první půlky roku. V letních měsících jsme se adaptovali na aktuální situaci a volili program, který byl ve většině případů sestaven z lokálních hudebníků.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Během posledního měsíce, dokud to pravidla alespoň omezeně umožňovala, jsme experimentovali s různými formáty okleštěného provozu. Soustředili jsme se na venkovní akce, poslechové večery se sezením. Z finančního hlediska šlo ale spíše o symbolické záležitosti. Aktuálně intenzivně řešíme, jak postupovat dále. Pomoc ze strany státu nebo města momentálně v podstatě neexistuje (s výjimkou kurzarbeitu). První výzva programu COVID – Kultura byla postavená na proplácení tzv. promarněných nákladů. To jsou přímé náklady na konkrétní akce, které neproběhly a nemohou být přesunuty. Realita je ale taková, že většina nákladů vznikne těsně před akcí nebo během akce samotné. O tuto podporu jsme tedy ani nežádali, protože jednoduše nebylo na co. To, co nás tíží, jsou fixní provozní náklady (nájmy, zálohy na energie, provoz, náklady za kancelář), které kluby jako my mají a které první kolo programu COVID – Kultura žádným způsobem nezohledňovalo. O nesprávném zacílením této podpory koneckonců svědčí i fakt, že z celkové miliardy korun bylo vyčerpáno jen kolem 10 %.

S napětím tedy očekáváme druhé kolo výzvy a doufáme, že MK a MPO zohlední negativní feedback ze strany kulturních institucí po prvním kole výzvy. Dále by bylo skvělé, kdyby stát zohlednil nejen provozovatele (tedy kulturní instituce samotné), ale i další množství navazujících profesí, které se na chodu těchto míst zásadním způsobem podílejí. Většinou se jedná o osoby samostatně výdělečně činné nebo lidi pracující na dohody. Ti jsou momentálně bez práce. Jde o vystupující, techniky, osvětlovače, barmany a spoustu dalších, převážně provozních profesí. Během první vlny se jich týkal alespoň kompenzační bonus, takzvaná pětadvacítka, momentálně ale žádná podobná podpora neběží. Nepředpokládáme, že situace se vrátí do normálního stavu dříve než na jaře následujícího roku. Plánujeme spustit crowdfundingovou kampaň, ale obáváme se, že bez systémové státní podpory takto dlouhé období nezvládneme.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Potřebu současných opatření samozřejmě chápeme, problémem je ale naprostá absence systematického postupu a dlouhodobě nepředvídatelné a nekoncepční chování vlády. Zdá se bohužel, že v momentech, které by se z pohledu lokálního šíření viru daly označit jako zlomové, bylo pro další kroky rozhodujícím vodítkem spíše veřejné mínění než názor odborníků. Spolu s opatřeními by měl přicházet jasný plán, jak včas a adekvátně kompenzovat postižený sektor a jaké jsou alespoň rámcové podmínky pro rozvolnění nebo naopak zpřísnění aktuálních opatření. Tyto kompenzace by se měly spouštět v podstatě okamžitě a ne s několikaměsíčním zpožděním, jako tomu bylo v některých případech během první vlny. U ní by se to dalo omluvit tím, že situace byla pro všechny nová a příprava samotných mechanismů podpory nějakou dobu trvá. Po vládou promarněných letních měsících by ale člověk omluvu našel těžko.

Martin Kontra (Bike_Jesus, Fuchs2, Štvanice)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Extrémně náročné je to v tom, že je na nás navázána spousta svobodných profesí a spousta jednorázových zakázek a projektů. Dokud to šlo, drželi jsme ambicióznější produkci a využívali našich drobných grantových programů, ale to všechno jsme museli postupně zmrazit. Nejde rozhodně jen o naše příjmy, ale o publikum, které potřebuje hudbu, a o riziko zastavení celého pracovního a kreativního procesu. Zkoušíme vše, co dovolují pravidla, od akcí venku až po barový provoz, ale už před lockdownem jsme všichni cítili, že je to „bičování polomrtvého koně“. Na scéně jde o pohyb, mezinárodní výměnu, konkurenci a svobodu. To teď z jasných důvodů není možné. Nevěříme na půvab lokální scény.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Na programy nedosahujeme – aspoň zatím – a není to úplně klíčové. Vždy jsme sázeli na to, že si pomůžeme sami, a snažíme se hledat vlastní řešení. Pomohla by nám jakákoli možnost udržet v týmech kolegy, kteří nemají – a z logiky klubové scény to je normální – zaměstnanecký poměr. Pomohlo by nám, kdyby nás erár a exekutiva přestaly považovat za „hospody“ nebo za „zbytnou aktivitu“. Produkujeme hodnoty a dáváme práci kreativním lidem.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Pokoušíme se rozvíjet nové aktivity, u nichž není zásadní podmínkou kumulace lidí. Budujeme zkušebny, ladíme produkční zázemí a rádi bychom dotáhli projekt F2 UNLIMITED HUB: cosi jako tréninkový inkubátor v podobě hudebního studia a rádia. Každá proměna v sobě obsahuje kromě průšvihů i prostor k misi.

Zuzana Petráchová (Café Na Půl cesty, Nusle)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Samozřejmě nás mrzí, že neproběhly Čarodějnice, kde bylo loni zhruba 5 000 návštěvníků, a Prefluff, který byl naší oblíbenou akcí. Nikdo neví, zda budou koncerty v zimě. I v létě mají tyto akce významný vliv na tržbu, i když hlavní faktor je stále počasí a to, že máme celý park jako zahrádku. V zimě je propad v tržbách každoročně obrovský a koncerty nás zachraňují, na což se teď nemůžeme spolehnout. Přicházíme kromě tržeb o zajímavé návštěvníky i o dobrý benefit pro barmany, práci při koncertě. Krátí se také barmanské směny, barmani mají méně peněz, stejně tak i produkční a zvukaři. Plus kvůli bezpečnosti bylo nutné zamezit setkávání našich večerních barmanů a klientů sociální služby na společných směnách, což mi přijde oboustranně velká škoda.

Pokud jde o nás jako kavárnu/klub, tak to letos ustojíme. Vzhledem k tomu, že jsme jedním z projektů neziskové organizace Green Doors, z.ú., tak vlastně ze svého zisku dotujeme i další projekty – sociální služby a v letošním roce i ostatní podniky, které měly propad ještě daleko větší a už nejsou finančně soběstačné. Určitě bude problém pokrýt nezbytné opravy a na nějaký rozvoj můžeme zapomenout. Granty máme stále, jelikož provozujeme sociální službu, ale nevím, jestli zvládneme naplnit všechny podmínky, počet hodin přímé péče apod. Stejně tak si myslím, že nezvládneme splnit podmínky kulturních grantů a je pravděpodobné, že budeme muset část peněz vracet. Ocitáme se tak v paradoxní situaci, kdy nám na jedné straně peníze v běžném provozu znatelně chybí, ale na druhé straně nezvládáme utratit prostředky z grantů, protože není možné realizovat plánované aktivity. V jednu chvíli tak peníze máme i nemáme.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Co se týče celé organizace, tak výpadek zdrojů jsme zaznamenali i mezi firemními dárci. Firmy zažívají velmi nejisté období a logicky nejsou ochotné darovat v takovém rozsahu jako v době růstu. Naopak vzrostla podpora ze strany magistrátu a MPSV ve formě různých mimořádných dotačních a grantových řízení, na které dosáhneme díky tomu, že poskytujeme sociální službu.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Na prvním místě je u nás prodej piva a lidi před pitím strach z viru nezastaví. Nějaký příjem jsme měli, ale kulturní a sociální přesah je pro nás důležitý – já osobně nemám chuť pracovat jen v pivnici a podporovat lidi v rozvoji alkoholismu. Pokud by to tak mělo probíhat i příští rok, tak bychom určitě museli spoustu věcí omezit a dost možná by se musel některý z podniků Green Doors zavřít úplně. Nejvíce by nám teď pomohla finanční podpora, viz web Green Doors).

Ondřej Kobza (Café V Lese, Vršovice)
My naštěstí část aktivit přesunuli na střechu Domu Radost, kde provozujeme Střechu Radost. Takže jsme tam v létě pořádali např. koncerty 7krát3, Vladimíra 518, Laca Décziho, Jamese Harriese. Ale jinak je to velmi napjaté. Těch finančních ztrát je opravdu hodně. A pokud by mi majitel domu nevyšel vstříc s nájmem, tak bych zvažoval i ukončení celého provozu. Nebo snad pomůže stát. Jaro a léto jsme vydrželi s nějakými ztrátami. Ale ta vidina, že se vrátí klubový život, je značně nejistá. Platíte dramaturga, který vytváří program celé sezóny. A ona není. To se může opakovat na jaře 2021 znova. Na podzim. Určitě bych rád Café V Lese zachoval. Ale bez kompromisů s majitelem domu to nepůjde. Pak je lepší to na rok a půl zavřít a otevřít ten klub někde jinde. Myslím, že levných pronájmů bude spousta.

Lorenzo Cross (Cross Club, Holešovice)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Máme obrovskou podporu našich fanoušků, kteří nám přispívají. Dostali jsme záchranný grant ministerstva kultury pro tento rok za proběhnuvší akce, které jsme na jaře a v létě naštěstí zvládli udělat. Rozjíždíme rozvoz jídel, pití a merche. Před pandemií jsme měli 25 zaměstnanců a dalších plus mínus 30 lidí, co pro nás pracovali na živnost nebo brigádně. Zaměstnance jsme byli přes první vlnu schopni udržet až na pár výjimek. Poslechli jsme sliby vlády: „Nepropouštějte, pomůžeme vám.“ V této vlně už tomu ani já, ani naši zaměstnanci moc nevěří. Jsme paralyzováni s nemožností se v tuhle chvíli postarat o všechny. Léto dávalo naději venkovním akcím, ale zima bude dlouhá.

Pokud budeme čekat na vakcinaci společnosti, je to naprosto smrtící a troufám si říct, že pohřbíme několik generací a sociální stát oproti stovkám mrtvých v nemocnicích. Na pomoc bylo půl roku od března. Půl roku stát od lidí dostal šanci, nepředvedl vůbec nic. Zmizelo 500 miliard, které jsme mohli použít kdykoliv v minulosti na záchranu životů dlouhodobě, třeba změnou k ekologickému zemědělství, kvalitnějšímu zacházení s půdou a vodou nebo přechodu k udržitelným zdrojům. Místo toho nemáme vůbec nic konkrétního. Krátkodobě se zdá, že se nám nehroutí nemocnice, ale výhled dlouhodobý je naprosto katastrofální. Výpadek vzdělání, ohrožení malých a středních podnikatelů a nezávislých povolání bude pro společnost v budoucnu zdrcující.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
První krok, který může vláda udělat okamžitě, je u všech subjektů, které jsou omezeny otevírací dobou nebo přísnými restrikcemi, nevybírat daně, sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance, odpustit od března všechny odvody směrem ke státu a případně je vrátit. Kluby, gastronomie, ani kultura nemohly vyrábět pro budoucnost, nemohly ani plánovat, proto mi jako minimum přijde nic po těchto lidech pár měsíců nebo let nechtít za to, že po nich chceme, aby drželi v chodu zdravotní systém. Pokud bude stát ochotný do kultury investovat, pak asi nějaká forma grantů, pomoci konkrétním projektům, případně podle odvedeného DPH, daní a počtu zaměstnanců v minulosti…

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Záleží především na opatřeních, není to v našich rukách. Bude záležet, jak dlouho to bude trvat a jaká budou opatření. Zatím jsme odhodlání vydržet a poprat se o náš projekt vybudovaný z ničeho během devatenácti let práce. Máme kolem sebe silný kolektiv i fanouškovskou základnu, které náš osud není lhostejný. Většina lidí, co s námi pracuje, si našla smysl života v tom, co děláme nebo normálně dělat můžeme, a viděli jsme při první vlně, že to hned tak nevzdáme. Na těžké časy v kultuře si pamatujeme a víme, jaké to bylo na začátku. Na druhou stranu musíme být připraveni i na nejhorší varianty. Kultury se určitě nevzdáme. A sílu jak budovat, tak se hněvat ještě máme.

David Boháč (Klubovna, Dejvice)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Naše příjmy nejsou stoprocentně spjaty s klubovou činností, ale fungujeme naštěstí také jako místo, kam chodí lidé jen tak na pivo. V tom nás hodně držela zahrada, která je v naší lokalitě poměrně oblíbená a fungovala od května do konce léta velmi dobře, což nás obrovským způsobem finančně podrželo a zajistilo našim lidem práci. Samozřejmě jsme museli provoz různě přizpůsobovat aktuální situaci, ale to museli řešit všichni. Celou dobu jsme se snažili k problému přistupovat odpovědně a nařízení neobcházet.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Crowdfunding jsme nikdy nedělali a nemáme to v plánu ani za těchto okolností. Se sponzory to máme stejně. Granty čerpáme jen v minimální míře – vlastně jeden a jeho předmětnou činnost se nám naplnit podařilo, takže svěřené prostředky vracet nebudeme. Pomoci ze strany města se nám v podstatě dostává během celé naší existence prostřednictvím vstřícných nájemních podmínek, takže tam je všechno v pořádku. Stát nám zase pomohl v rámci programu Antivirus na spolufinancování nákladů na kmenové zaměstnance v době, kdy bylo úplně zavřeno, čehož si také vážíme. V neposlední řadě nám hodně pomáhá, že si dlouhodobě vytváříme určitý finanční polštář, který nám umožňuje překlenout nepříznivá období. Tohle je sice situace poměrně extrémní, ale díky kombinaci zmíněného to myslím přežijeme.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Čeká nás těžký podzim a zima, hlavní klubová sezóna se vůbec neodehraje. Musíme zkrouhnout směny personálu, ale zatím jsme nikoho nepropustili, jen je práce o dost míň. Doufám hlavně, že nás budou lidé navštěvovat i během podzimu a zimy, kdy nebudeme moci nabídnout žádný program. Vnitřní provoz budeme upravovat podle aktuálních opatřeních.
Na závěr bych rád zmínil, že si plně uvědomuju, že na nás tahle krize nedopadla tak těžce jako na jiné kolegy z branže, a nechci si proto na nic stěžovat, i když rok 2020 si za rámeček nedáme. Držím všem palce, ať z toho vyjdeme silnější!

Michal Brenner (MeetFactory, Smíchov)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
MeetFactory je poměrně specifická tím, že má čtyři svébytné dramaturgie (divadlo, výtvarné umění, rezidenční program a hudba) a situace se u nich během pandemie zásadně liší. Naše dvě galerie mají vstup zdarma a jejich provoz a program je hrazen hlavně z grantů, dotací a vedlejší činnosti (pronájmy prostor, bary). Zároveň byly nejméně zasaženy omezeními sdružování co do počtu návštěvníků, byť kvůli zavřeným hranicím nebylo možné přivézt všechny vystavující umělce či jejich díla. Rezidenční program také negeneruje peníze, byl ale výrazně zasažen uzavřením hranic – jde o největší mezinárodní rezidenční program v ČR a velká část rezidentů sem zkrátka nemohla/nemůže přijet. Program jede proto „plán B“ a aktuálně zve rezidenty ze zemí, které s námi mají doposud otevřené hranice nebo zve domácí umělce. U divadla rovněž pokrývá příjem ze vstupného pouze menší část nákladů a v kapacitách, pro jaké jsou naše představení koncipována, bylo možné odehrát za dodržení všech opatření. Na další omezení budeme reagovat průběžně.

Hudby se pandemie dotkla zcela zásadně. MeetFactory se dlouhodobě věnuje živým zahraničním kapelám na turné, ty jsou z velké části z anglosaské kultury. Tato turné od poloviny března vůbec neprobíhají, s managementem a booking agenty kapel akorát cyklicky řešíme jejich přesun dál a dál v kalendáři. Aktuálně na podzim 2021 nebo jaro 2022. Program byl soběstačný ze vstupného, barů a pronájmů třetím stranám a až na speciální projekty (koncertní série Kontakt, hudebně-vzdělávací program Synapse Knowledge, výstupy platformy SHAPE) nespotřebovával granty. Výpadek příjmů ze vstupného, barů a pronájmů je v řádu milionů korun a tyto peníze nebyly pouze na provoz hudebního klubu, ale částečně dotovaly i ostatní součásti MeetFactory. V létě, když nastalo mírné uvolňování, jsme udělali cca 10 koncertů domácích kapel na dvorku za budovou. Bylo to ale spíš pro udržení pozornosti veřejnosti a částečně také hladová zeď pro náš tým. S podzimem a (ne)návratem dovnitř ale i tohle končí. Nová omezení jsou likvidační, tým jsme tak bohužel byli nuceni okřesat na minimum. Z 90 akcí za rok jsme se dostali k 10 akcím za léto a 5 na podzim a na to celý ansámbl barmanů, šatnářů, technického personálu a produkčních žel nebudeme potřebovat a nemůžeme ani dál platit.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Poměrně svižně zareagoval magistrát, který v zrychleném režimu vypsal a poslal plošné navýšení současného provozního grantu. U MK ČR jsme si o tzv. záchranný balíček požádali začátkem července, výsledky dosud nebyly zveřejněny (pozn. autora: MF uspěla, výsledky byly mezitím zveřejněny zde). Kromě peněz by nám všem nejvíc pomohl konzistentní přístup vlády. Lokální a ne plošná opatření, která dávají smysl, a destigmatizace klubů coby semenišť veškerého zla s covidem v čele. Ale to bych chtěl asi příliš...

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Tři čtvrtiny MeetFactory musejí utáhnout opasky, ale přežijí. Letos určitě, s velkou pravděpodobností i další roky. Hudební program je aktuálně v hluboké hibernaci, návrat velkých evropských turné a koncertů pro stovky lidí čekám spíš na 2022 nebo později. Do té doby se hudební dramaturgie bude věnovat vzdělávacím a komunitním projektům, které byly doposud spíše doplňkem programu, případně menším koncertům „pro radost“ v rámci aktuálně platných opatření.

Daniel Konopáč (Petrohradská kolektiv, Vršovice)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Náš provoz není přímo závislý na klubovém provozu, protože klub nejsme. Obecně nás opatření spojené s covidem ovlivnila spíše ve formě přesouvání, rušení nebo hledání alternativy programu, který jsme měli naplánovaný na tento rok. Faktická chaotičnost opatření vede k fluidnímu plánování na sezóny a neplánování zimní sezóny.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Naše forma vypořádání se situací je nekonečné hledání alternativ a případné posouvání, které souvisí i s případnou konzultací s institucemi, které nám poskytly tento rok podporu. Od května jsme postupně omezovali náš produkční tým na úplné jádro a i přes relativně náročné léto a začátek podzimu jsme tým nerozšiřovali s výhledem na vyšší pravděpodobnost složité zimy.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Naše dramaturgie a kulturní program jsou podpořeny Ministerstvem kultury ČR, Magistrátem hlavního města Prahy, Městské části Prahy 10 a Státním fondem kultury ještě z doby necovidové. Nejsme příspěvková organizace, ale nezávislý spolek a do října 2020 nám není známa žádná přímá forma podpory pro spolky z důvodu opatření nebo situace spojené s covidem.

Roman Odjinud (Punctum, Žižkov)
Punctum má to pochybné štěstí, že funguje na základě DIY principů, na podpoře komunity a na dobrovolnické práci. Proto naše náklady na rozdíl od jiných kulturních institucí nejsou zničující. Pokud nebudeme moci pořádat akce pro veřejnost, budeme se více než doteď věnovat nahrávání, vydavatelské činnosti a třeba kvašení kimchi. Zásadní ovšem je kontinuální podpora, kterou nám poskytují naši patroni, za což jsme velmi vděčni. Náš dlouhodobý přístup je, že chceme, aby toho po nás stát vyžadoval co nejméně, tudíž je poctivé, že ani my nežádáme nic od něj. Chceme opatření, která by byla přehledná a srozumitelná. A třeba základní nepodmíněný příjem nebo konec fosilního kapitalismu by nebyl na škodu, ale to je na jinou debatu.

Lukáš Růžek (Rock Café, Nové Město)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Kultura je bohužel jedním z nejzasaženějších odvětví. Uzavření na tři měsíce během jarní sezony, následná povinnost dvoumetrových rozestupů, omezení počtu lidí na akcích, roušky, zkrácení otevírací doby, povinnost prodávat vstupenky jen na konkrétní místa, a především strach, který se šíří společností, mají za následek, že kluby v celé zemi stojí nad propastí. Stát se k nám bohužel chová alibisticky. Na jedné straně říká, že svými opatřeními nezasahuje do ekonomiky, zároveň nám nastavuje taková pravidla a omezení, kdy je naše činnost prakticky neprovozovatelná. Bez okamžité pomoci státu formou kompenzací a následně i samospráv formou grantů je živá kultura v klubech před vymřením. Výše kompenzace by mohla být dána například určitým procentem z obratu v loňském roce. Primárně se jedná o pokrytí fixních nákladů jako třeba nájem, spotřeba energií a podobně. Stejně tak je nezbytné prodloužení projektu Antivirus a alespoň sektorově obnovit podporu OSVČ.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Během jarní vlny se k nám dostaly celkem tři pomoci z veřejného sektoru. Nejprve odpuštění jednoměsíčního nájmu od MČP 1, což se následně ukázalo i jako podmínka pro účast v programu COVID – nájemné. Dále pak využití programu Antivirus na zaměstnance. A v neposlední řadě i úspěšné podání žádosti v rámci mimořádného dotačního programu od MHMP. Dále bylo nutné pozastavit či zredukovat inzerci a propagaci, domlouvat splátkové kalendáře, půjčit si. Na druhou stranu jsme v jarních měsících nechtěli jen sedět se založenými rukami a jen domlouvat nové termíny neuskutečněných akcí. Většina obyvatelstva byla uvězněna doma, drtivá část pracovníků v kultuře se ze dne na den ocitla de facto bez příjmů. Proto jsme velmi záhy rozjeli projekt streamovaných akcí, díky kterým jsme mohli dát práci některým lidem a zároveň udělat radost těm, kteří byli zavření doma při první vlně.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Klub, který od března funguje ve velmi omezeném režimu, by zajisté nepřežil bez velkého entuziasmu, odhodlání, ale i potřebného pochopení ze strany všech pracovníků. Po ztrátě jarní sezony a překlepání letní okurky umocněné covidem jsme doufali v sezonu podzimní. Ta se však bohužel vůbec nerozjela. Bez okamžité podpory ze strany státu a následně i samospráv si další fungování představit nedokážeme. Jako nutné pak vidíme okamžité spuštění programu pro kulturu na pomoc s úhradou především fixních nákladů, prodloužení programu Antivirus a pomoc OSVČ v kultuře. Prvotně je nutné zachránit jednotlivé kulturní instituce, aby přežily a zároveň byly schopné po uvolnění restrikcí začít opět fungovat. Druhá pomoc by pak měla směřovat od samospráv vypisujících grantová řízení. Více než kdy jindy je třeba klást důraz na záchranu širokého spektra kulturních institucí, souborů a spolků, a to i těch, které na kulturní granty v minulosti nedosáhly nebo jen v minimální míře. K tomu by pomohl i přesun prostředků z projektů, které kvůli covidové krizi nepůjde v příštím roce realizovat.

Jaroslav Stanko (Roxy, Staré Město)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Opatření vlády a nastavené podmínky znemožnily klubům provoz, přikročili jsme tedy od října k propuštění všech zaměstnanců v našem gastronomickém sektoru. Co se týká zaměstnaného managementu, jsme všichni na minimální mzdě a čerpáme Antivirus. I to však stojí nemalé prostředky a dále nás tyto výdaje, které nejsou kryty příjmy, vysilují.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Pracovníci OSVČ, tedy všichni, kteří pracují v umělecké a programové sféře, dostali doporučení, aby se registrovali na úřadě práce. Pomoc od státu ve formě Antiviru jsme čerpali od začátku, nicméně další prodloužení opatření vlády nás dohnalo k výše uvedenému. Nakonec dojdou i prostředky na hrazení nákladů Antiviru (zdravotní a sociální pojištění, stejně jako samotné mzdy) a budeme muset definitivně skončit. Naší agonii může prodloužit vyhovění naší žádosti o kompenzaci v rámci programu COVID – Kultura. Také jsme si požádali o pomoc u pražského Magistrátu v rámci účelové dotace.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Přes všechnu tuto pomoc, kterou si opravdu cením, to bude bez skutečné a účinné pomoci od státu všechno zbytečné. Naše náklady i přes všechna úsporná opatření a dohodnuté slevy jsou v řádu 500 000,- měsíčně. Předpokládám trvání vládních restrikcí minimálně do března/dubna příštího roku. Tak dlouho nevydržíme. Nakonec bych chtěl zdůraznit, že stále věřím v lepší příští a že tato covidová krize je jen epizodou na našem „běhu na dlouhou trať“.

Vojtěch Sedlák (Storm, Žižkov)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Byli jsme bohužel nuceni snížit fixní náklady klubu – s některými brigádníky (barmani, šatnáři) jsme se museli dočasně rozloučit, zbytek pracovníků i vedení klubu dále pracuje s výrazně sníženými mzdami.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Ze strany státu se nám dostalo nějaké pomoci na jaře, ale od té doby nic. Čerpali jsme program COVID – Nájemné i přes jeho některé nesmyslné podmínky a naši externí pracovníci, kteří pracují na IČO, čerpali kompenzační bonusy. To bylo ale jaro a teď máme podzim, v rámci kterého zatím žádná podpora neproběhla. První verze programu COVID – Kultura byla nastavena natolik špatně, že pro nás nemělo cenu se snažit tento program vůbec čerpat. Nyní čekáme na slibované pokračování COVID – Kultura 2, jehož čerpání by mělo být výrazně jednodušší.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Pokud by měla současná opatření zasáhnout i do jarní klubové sezóny s takovou razancí jako teď, tak to s životaschopností našeho podniku nevidíme moc růžově. Bez pomoci státu nebo ukončení opatření to moc dlouho nevydržíme.

Michal Kočan (Underdogs’, Smíchov)
Jak řešíte výpadek příjmů a jak tuhle dobu zvládají vaši pracovníci?
Z malé části pořád jela naše další činnost, kde se necháváme najmout na zajištění akcí. Různá převážně technická služba, zvuk apod. I příjmy z téhle činnosti byly dramaticky redukovány, protože charakter akcí je pořád stejný. Každopádně něco se podařilo získat spoluprací na menších akcích, akcích bez diváků apod. Už na jaře jsme zveřejnili možnost přispět přes Patreon nebo přímo na náš účet. Nenaplňuje mě to vůbec žádným nadšením, ale výpadek příjmů v reálné rovině byl téměř stoprocentní. A i v té teoretické byla velmi malá šance nahradit příjmy jinak. Minimálně pokud jsem chtěli lidi udržet v oboru, v kterém jsou, myslím si, dobří. A to byla priorita přes jaro a léto. Překlenout nějaké období a v podstatě pracovat na tom, aby se po covidu pokračovalo dál a pauza se využila na zlepšení.

Co se týká lidí kolem Underdogs', tak šlo o to udržet alespoň to nejužší jádro, to je aktuálně šest lidí. Ti měli aktivity kolem Underdogs' a Fluff festu jako jedinou nebo hlavní činnost. Zbytek jsou lidi, pro které je práce s námi otázka maximálně přilepšení. To jsme byli schopní držet do konce léta. Takže aktuálně se všichni museli rozejít. Nikdo není schopen pokračovat ve svém oboru a každý to už teď řeší podle svých vlastních možností. Prozatím jsme buď schopní pořád žít na dluh, tedy většinou s podporou rodiny a přátel, nebo jde o různé brigády. Někteří se snaží vracet do oborů, v kterých pracovali dříve.

Dostává se k vám pomoc ze strany města/státu, případně co by vám teď pomohlo?
Po nějakou omezenou dobu jsme získali státní příspěvky pro OSVČ, ale to se týkalo pouze vyhlášeného stavu nouze na jaře. Stát vůbec nereflektoval, že pro některá odvětví omezení či zákazy pokračovaly v podstatě bez přerušení dále. Ta situace má jen velmi málo řešení. Buď se vše rozpustí a lidé změní obor na ten, který není pandemií tolik nebo vůbec dotčen, anebo se snaží protlouct a vyčkávají na konec. V druhé variantě, v případě, že věříš tomu, co děláš, a vidíš v tom budoucnost, tak nejdřív vyčerpáš rezervy, úspory a pak si začneš půjčovat peníze, abys všechno udržel. My na začátku žádné rezervy ani úspory neměli. Loňský rok vypadal pozitivně a přes zimu jsme spíše investovali. Do techniky, do úprav v Underdogs', do příprav na další Fluff fest. Konec léta pak byla doba, kdy se dluhy dostaly na hranici, kterou můžeme považovat za bezpečnou.

Až do té jarní pomoci OSVČ, té známé pětadvacítky, jsme nikdy nic nečerpali. Ani od státu, ani od sponzorů. Underdogs' se budovalo z peněz, které se naspořili za léta organizování Fluff festu. Kromě darů od fanoušků Underdogs', pak máme od dubna prozatím pořád snížený nájem. Někdy v polovině září jsme se rozhodli definitivně zavřít Underdogs' a rozpustit kolektiv do doby, kdy bude po všem. Léto nás proškolilo v tom, že orientovat se podle české vlády a jejich nařízení je likvidační. Na jaře jsme poměrně brzy vyhlásili definitivní zrušení Fluffu 2020 a při rozhodování jsme nebrali vůbec v potaz tiskové konference české vlády, zprávy v českých médiích, ale všeobecnou situaci na celém světě. Tohle nás ušetřilo před případnou ohromnou ztrátou, kterou zažili v Česku jiní. Mrzí mě, že jsme podlehli všeobecnému nadšení přes léto. Investovali jsme do vytváření programu, do akcí, které se buď nakonec stejně nemohly uskutečnit, nebo jen za cenu regulací, které z nich udělali ztrátovou činnost pro všechny zainteresované. Měli jsme být chytřejší, měli jsme být dostatečně chytří na to, abychom se neřídili podle hlupáků.

S přihlédnutím ke specifikům vašeho podniku, jaká je vaše životaschopnost, zejména při výhledu do budoucna?
Teď je Underdogs' v úplné hibernaci. Omezujeme všechno na pouhé placení nájmu za prostor a záleží na majiteli nemovitosti, jak dlouho bude mít trpělivost a ponechá nám snížený nájem. Z brigád a částečných úvazků nelze živit rodiny, splácet dluhy a platit za zavřený klub. Další zadlužování už nepřipadá v úvahu. Dostali bychom se do propasti, z které by se těžko lezlo ven. Kolektiv Underdogs’, tedy ta parta za klubem a festivalem, se dramaticky redukuje jen na pár malých úvazků pro ty, kteří budou přes zimu pracovat na produkci festivalu 2021.

Životaschopnost prostoru, jako je Underdogs', je nulová i v běžných podmínkách. Alespoň s tím charakterem, jaký měl. V Praze není možné vytvořit čistě nezávislý prostor s natolik okrajovým programem. Pak už záleží na tom, jakým směrem se vydáš. My měli festival, který vzhledem ke své popularitě v zahraničí dokáže fungovat finančně. Není to zlatý důl a ne každý rok vůbec končí ziskem, ale když se smíříš s postupným budováním, tak to lze zkombinovat.

Nejprve byl plán zadlužovat se do snesitelné míry a udržet vše. To padlo na konci léta. Aktuální plán je hibernace a dramatické snížení tempa zadlužování. To můžeme vydržet zhruba dalších šest měsíců. Když budeme schopní někdy v období březen/duben začít fungovat, tak to přežije i Underdogs'. Svým způsobem nám pomáhá aktuální situace s dramaticky zhoršeným průběhem pandemie. Tím, že zjevně došlo k velkým omezením, tak je možné, že stejně jako na jaře dosáhnou na nějakou podporu i ti, které stát celý rok ignoroval.