10 + 1 = Leila Bordreuil

Newyorská violoncellistka, skladatelka a improvizátorka Leila Bordreuil vydala loni působivé album Not an Elegy, které zachycuje dvojici vystoupení na stanici metra a na chodbě jejího domu. Bordreuil v obou případech dokázala pomocí rozšířených technik a psychoakustických postupů vytvořit fascinující škálu zvuků, které vzhledem k čistě akustickému původu působí až nadpřirozeně. Do její hudby se promítá volná improvizace a současná kompozice, ale i hluk nebo vyloženě písničkové věci. U nás vystoupí premiérově 28. května v Punctu.

Archie Shepp – Blasé

Připadá mi, že hudebníci v Blasé fungují v naprosté tělesné symbióze a harmonii. Tuhle desku často poslouchám, když jsem nemocná, uvádí moje tělo do rovnováhy a jako kouzlem zahání bolest.

Olivier Messiaen – Vingt Regards sur l’Enfant-Jesus

U téhle klavírní skladby se mi hrozně líbí, že zní mikrotonálně, i když klavíry rozhodně nejsou mikrotonální nástroje. Je to magické. Občas zjišťuju, že se v mých skladbách vyskytují Messiaenovy akordy: jako bych je měla trvale otisknuté do podvědomí.

Robert Turman – Morpheme

Robert Turman má na moji hudbu velký vliv. Tohle je má oblíbená Turmanova skladba.

Tourette – Jardin du sommeil. Chant d’amour sur la nuit grandissante

První skladba na tomhle albu patří mezi mé oblíbené noisové věci. Vzhlížím k ní – skoro jako by to byla má osobní mentorka, která mě motivuje, abych se dál snažila vypilovat svůj zvuk do dokonalé brutality, ze které krvácejí uši.

Eliane Radigue – Trilogie de la Mort

Nedokážu najít slova, která by vyjádřila, jak silné tohle album je... Jednoduše řečeno: životní přelom.

Dolina – Le Monde Extérieur

I když určitě není nejlepší, je to první francouzský coldwavový song, co jsem slyšela. Miluju tu jednoduchost a falešný zpěv. Je to zvuk nudného života v městečku na francouzském venkově – takovém, v jakém jsem vyrůstala. Od té doby se ze mě stal velký nerd do cold wave. Možná to je žánr, který poslouchám nejvíc.

Robert Hood – Minimal Nation

Minimal Nation bylo první minimal techno, co kdy vyšlo. Komplexnost beatů mi přijde působivá a rozhodně to je historický milník.

Kerri Chandler – Atmosphere (Lost Dubs version)

Může vůbec být něco lepšího?

Elliot Smith - Bye

Figure 8 je jedno z prvních alb, které jsem vlastnila a zamilovala si. Bylo mi dvanáct a poslouchala jsem ho pořád dokola. Bye byla má oblíbená skladba a zpětně viděno chápu proč, vzhledem k tomu, jakou hudbu dnes dělám.

Leila Bordreuil – Sunshine Hypnose

Headflush bylo mé první sólové album. Neposlouchám to, ale vytvořila jsem ho, takže je rozhodně zásadní!

Guilty pleasure:
Sergej Rachmaninov – Preludium v g moll op. 23, č. 5, hraje Nikolaj Luganskij U téhle skladby si připadám provinile, protože poslední dobou uvažuju o klasické hudbě jako o fašistické, a tahle věc je neskrývaně romantická. Ovšem Luganskij tu hraje nádherně!