10 + 1 = Milli Janatková

Hudebnice a výtvarnice Milli Janatková vydala na jaře tohoto roku své druhé sólové album nazvané Mým kořenům, teď představuje jedenáct desek, které ji na její hudební cestě provázely.

Björk - Debut
Björk a její debut z roku 1993 jsem intenzivně poslouchala z kazety asi ve čtrnácti letech. Naléhavě jsem vřeštěla se zpěvačkou a cítila touhu zpívat. Žádné další její album už mě nezaujalo. Debut má sílu.

Bittová, Václavek - Bílé inferno
Bílé inferno Ivy Bittové a Vladimíra Václavka byla další pecka, která vnitřně rezonovala. Hluboká atmosféra, proměnlivé rytmy a poetika. Nutno podotknout, že i Dunaj a Rale měli šťávu.

Faith No More - Angel Dust
Mladší z mých dvou starších bratrů doma v rauši poslouchal Faith No More, tudíž i mě, malé sestře, se album Angel Dust z roku 1992 notně vrylo pod kůži. Ještě dnes, když si ho občas z nostalgie poslechnu, se mnou cvičí. Vedle Soundgarden (vzpomínám na nedávné úmrtí Chrise Cornella) byli mí oblíbenci. Puberta jak vystřižená z magacínu.

Alice in Chains - Dirt
Alice in Chains a Dirt z téhož roku má neuvěřitelnou energii (společně s Nirvanou, kterou jsem hrávala neuměle na kytaru). Grunge se sklony k depresím, samotářství, beznaději, nechuti ke komerci mě oslovil. Dnes mi naštěstí z tohohle veselého výčtu zbyla už jen ta nechuť ke komerci.

Portishead - Dummy
A přišla změna, přechod na gympl a první láska. Portishead a Dummy mmě provázely svou melancholickou sebelítostí ruku v ruce s vlasovými experimenty, včetně ostře zeleného přelivu a centimentrového sestřihu. Ovšem dnes – sebelítost pryč!

Nine Inch Nails - The Downward Spiral
Nine Inch Nails je dojemná vzpomínka na první lásku, která dnes už bohužel nežije. Když jsme na nich byli se současným partnerem v roce 2014 v Praze, dostala jsem se do ajfru, až si toho všiml chlapík z kapelního teamu, přišel k nám a ptal se přítele, jestli je tam se mnou. Prý že jo, no a tak jsme dostali zdarma dvě trika NIN. Prostě rajcovní muzika, na kterou se muselo divočit. Jen pozor na sebedestruktivní náboj.

Maria Rita - Maria Rita
A přicházíme k době, kdy jsem začala vážně uvažovat o muzice. Tedy i k nadějnějším emocím. Přišla ke mně Maria Rita, dcera mé oblíbenkyně Elis Reginy, královny brazilských písní A. C. Jobima. Píseň Cara Valente z alba Maria Rita mě vždycky roztančila a rytmy samby mi naprosto přirozeně vlezly do těla. Jestli opravdu existují minulé životy, tak jsem musela žít v Brazílii. Alespoň jsem zkusila Portugalsko.

Maria João - Maria João
V Portugalsku jsem se ocitla na jazzovém festivalu, na koncertě osobité portugalské zpěvačky Maria João, jejíž stejnojmenné album jsem si koupila. Tvůrčí svoboda (až „hudební drzost“), brazilské a znatelné africké rytmy po jejích předcích vás oživí.

Fitzgerald & Pass... Again
Famózní Ella Fitzgerald s kytaristou Joe Passem na albu Fitzgerald and Pass... Again mi dávali klid, poznání jazzového frázování, vyprávění smyslu písně, a hlavně improvizaci. Není divu, že toto album vyhrálo Grammy, je nádherné.

Badi Assad - Rhythms
Potěšila mě u nás neznámá, ale o to lepší hra na kytaru brazilské krásky Badi Assad. Album Rhythms (1996) ocení ti z vás, kdo máte rádi kvalitu, rytmus, smyslnost a sofistikovanost, včetně klasiky, ale i brazilských rytmů.

Guilty Pleasure: Teresa Salgueiro - O Horizonte
Dnes je pro mě pleasure bez výčitek ticho. V poslední době mě ale zaujala zkušená portugalská zpěvačka Teresa Salgueiro, s níž jsem měla tu čest dvě hodiny mluvit v rámci našeho rozhovoru. Teresa zpívala dvacet let s Madredeus. Ví, o čem zpívá a co chce říct. Její nové autorské album O Horizonte je důkazem.