Against Me!: než vám zapálíme hlavu

Ve třinácti letech objevuje Tom Gabel Sex Pistols, nechává si vytetovat logo britské punkrockové skupiny Crass a pak se stává leaderem kapely Against Me!, za jejímž úspěchem stojí nekompromisní a tvrdé melodie s bouřlivými texty o sociální vzpouře a odporu. Ve svých dvaatřiceti pak obléká černé šaty jako Laura Jane Grace a pro MTV House of Style se ukazuje v make-upu, a kálí tak na všechny maskulinní pózy punkrockové scény, zatímco si s dcerou Evelyn lakuje nehty a vypráví o nákupech u Victoria´s Secret. Těžko hledat kapelu, která by s takovými paradoxy naplňovala význam punku. O tom, zda Gabelova transsexuální proměna zasáhla hudební profil kapely, jsme se mohli přesvědčit ve středu 15. dubna v pražském Lucerna Music Baru.

Večer zahájila britská kapela Caves. Punkrocková trojice s lehce psychedelickým aranžmá se tváří jako celkem zajímavý nápad, zajímavý ovšem pouze ve chvíli, kdy sedíte doma a mezi televizní reklamou si pustíte aktuální desku Leaving na krásně vyčištěné studiovce. Naživo totiž frontmanka Lou zpívá asi jako Čermák z hudební nauky, co miloval Wonderwall, ačkoli zápasil s Ovčáky čtveráky. Po deseti minutách se z Caves stává úmorná nuda, co zní asi jako desetihodinová stopáž japonské reklamy na Giga pudding. Naštěstí Roger Harvey, co následuje, je zcela něco jiného. Pomalejší set by se sice víc uplatnil v menším klubu, přesto má pensylvánský singer/songrwriter chytlavou tvorbu. Snad k EP Halloween 7“(Rest for 13) vydá brzy i kompletní album.

Kolem desáté je stage obklíčena davem jako pouliční aréna s ilegálními zápasy. Pak se coby gong rozsvítí bílé reflektory a na scénu vbíhá očekávaná floridská banda, v čele Laurou Jane Grace. Bez jediného slova zahajují show a hází do davu pecku I Was a Teenage Anarchist jako kanystr benzínu na doutnající uhlí. Set the World on Fire! Kapela, která vznikla před osmnácti lety, když se zpěvák Thomas Gabel a basák Jamese Bowman potkali na střední, prožívala své začátky po čtyřkových špeluňkách a nihilistických dírách. Ačkoli není pravděpodobné, že by se ten večer mohl někdo těšit z házení zkažených vajec po feťácích a nacistických skínech, jak tomu bylo v jednom polském squatu v rámci první tour, přesto naplněnou Lucernou pulzuje anarchie. Okamžitě následují melodické vyhrávky Unconditional Love a True Trans Soul Rebel z aktuálního alba Transgender Dysphoria Blues.

Gabel na něm začal pracovat v roce 2012, kdy hudební svět i rodinu šokoval přiznáním o dlouhodobých pocitech odloučení od vlastní sexuální identity a plánech žít jako žena, Laura Jane Grace. Dlouhé vlasy, nalakované nehty a dva roky strávené na hormonech, přesto Lauřin nezaměnitelný chraplák čapne za kotníky a pověsí vás jak Mussoliniho z krokve benzínové stanice. Tohle je Osama Bin Laden As The Crucified Christ a Dont Lose Touch. Dokonale sestavený setlist zatáhne do surových punkrockových začátků a proleze s vámi každou špínu a neuhlazenost válů Turn Those Clapping Hands Into Angry Balled Fists nebo Pints of Guinnes Makes Me Strong. Následují vypalovačky jako White Crosses, Trash Unreal nebo New Wave, při nichž tepou žíly a u pódia to začíná vypadat jak na nehlídané plovárně. Všichni se zběsile vrhají do vlny natažených rukou a ti na balkonech o tom alespoň uvažují. Celému setu dodává na významu především zmíněná deska Transgender Dysphoria Blues.

Placka z roku 2014 vznikla ve studiu Davida Grohla a je odrazem osobního života Laury Jane Grace, která tu popisuje pocity a problémy spojené s transgenderovou dysforií. Deska je také logickým vývojem hudební stránky kapely. V roce 2009 ji opustil bubeník Warren Oaks, aby si odpočinul od drog a rock’n’rollu u balení burrita v bistru Boca Fiesta a v roce 2013 ho následoval basák Andrew Seward, který založil vlastní kapelu Human Parts. Nakonec se skupina ustálila na hvězdném obsazení, když za bicí usedl Atom Willard z Offspring spolu s basákem Inge Johanssonem, jež nějakou dobu hostoval u Refused. Nahrávky možná působí trochu uhlazeněji, ale spíš se jedná o iluzi vytvořenou dokonalou souhrou formace. Singl FuckMyLife666, na jehož studiové verzi se představil i Fat Mike z NOFX, rozhodně nikomu nedovoluje se ani opřít o stůl, přestože po víc jak třech hodinách vám už dřevění nohy. Set uzavírají přídavky Drinking With a Joks a Sink, Florida, Sink. Celou show asi nejlépe vystihl fanoušek, jež se během divokého stage divingu u songu T.S.R. postavil před Lauru, sepjal ruce a hluboce se uklonil, než zaplul zpět do davu. Protože This Shit Rules!