Daniel Hevier ml. | Články / Reporty | 23.11.2015
The Sonics sú v Európe pomerne neznámou kapelou. Napriek tomu je o ich európske turné veľký záujem, keďže diváci sa prostredníctvom ich slávnych skladieb dostávajú do éry začiatku autentickej garážovej hudby.
Pražský klub Futurum zažil toho už požehnane. Počas svojho fungovania v ňom hrali všetky dôležité a obľúbené subkultúrne kapely, ale tentokrát išlo o špeciálnu premiéru, ktorá sa už pravdepodobne nikdy nezopakuje.
Koncert otvorila pražská garážová skupina Old Folks House energickými a priamočiarymi skladbami. Omnoho nápaditejšie motívy ponúkli arizonský Myrrors. Ich psychedelické motívy pripomínali Velvet Underground a miestami sa až príliš leskli v odtieňoch Venus in Furs. A potom už prišla na rad americká formácia The Sonics, aby pripomenula doby, kedy si rock and roll vystačil s vinylom, rádiovými singlami a koncertnými stretnutiami pri živej hudbe.
Zaoceánske turné boli v šesťdesiatych rokoch skôr raritou než každodennou zvyklosťou, ako je tomu dnes. Americké skupiny sa do Európy dostávali len s veľkými ťažkosťami a tie garážové sa sem nedostali takmer vôbec. Európske publikum si muselo na The Sonics počkať riadne dlho, ale oplatilo sa. Rockové šlágre Cinderella, Have Love Will Travel či notoricky známe Psycho zvalcovali publikum už v úvodnej štvrťhodinke. The Sonics predstavili najpodstatnejšiu časť svojej tvorby, ako aj nový album This Is the Sonics. Možno niektorým chýbala kongeniálna verzia melodickej Do You Love Me? či pieseň Santa Claus, aj keď v prípade tej druhej kapela asi nechcela takto zavčasu naháňať duch Vianoc.
Bratislava môže svojej väčšej a známejšej "sesternici" iba v dobrom závidieť, ale pražské hudobné podhubie si návštevu veteránov garážovej hudby naozaj zaslúžilo, keďže dodnes v Prahe žije mnoho "máničiek", ako aj ich pokračovateľov. Naviac The Sonics koncert galantne venovali bývalému Československu.
The Sonics (usa)
3. 11. 2015 Futurum Music Bar, Praha
foto © Vlastimil Vojáček
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.