Nejlepší texty Full Moonu 2024: To, co léčí (Sonic Herbalism)

Je úterý 29. října a v jednom z ateliérů v prvním patře bývalé smíchovské továrny sedí ve velkém kruhu čtyři muži, s nimi dvě kytary, klarinet, bicí, syntezátory. Opodál je na zemi vyskládáno několik knih o léčivých rostlinách, ozvěnu místnosti plní krátké věty a občasný smích. „Dobře, pojďme znovu zkusit Dioecious…“ Šum se mění v soustředěnost. Jemný kytarový riff, na který se nabalují perkuse a droneová syntezátorová plocha. Zvuk pluje odpoledním světlem velkých oken ateliéru, přidává se zpěv, dvojhlas, trojhlas.

Sonic Herbalism, nový projekt Václava Havelky (Please the Trees nebo fyield/Future Landscapes), se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být především zvýšení povědomí o potenciálu bylin, ale i o lokálních zdrojích celkově, výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu okolí. Pětidenní pobyt, při němž vybraní umělci společně pracují na skladbách věnovaných jednotlivým rostlinám, vyvrcholí závěrečným koncertem v žižkovském Punctu. Na základě materiálu, který vznikne během rezidence, plánuje Havelka oslovit další lidi a projekt rozšiřovat.

„K tomu tématu jsem dlouhodobě tíhnul, moje máma sbírá byliny roky, já k tomu získal citlivost až v průběhu času. Nejvíc jsem se tím začal zabývat od covidu dál, snažil jsem se učit, co co je, pozorovat, mít informace a vědomosti, rostliny sbírat, sušit je, konzumovat…“ popisuje Havelka. Fascinace přerostla v touhu zpracovat téma hudebně a nápad postupně získával jasnější obrysy. „Na jaře vystupovala v MeetFactory Mary Lattimore, byla zrovna nachlazená, tak jsem jí donesl nějaké čaje a společně jsme se nad nimi začali bavit o tom, že bych rád udělal takovouhle desku. Byla nadšená,“ vypráví Václav. Nedlouho na to oslovil další hudebníky, vesměs významná jména americké alternativní scény. Svou účast na podzimní rezidenci v Praze potvrdili Thor Harris (Swans, Shearwatwer, Xiu Xiu, Thor & Friends…) a James Jackson Toth (Wooden Wand), trojici doplnil Václavův syn Šimon.

MEZI FOLKEM A POSTROCKEM

Formace Harris – Toth – Havelka – Havelka ml. sice v tomto složení operuje vůbec poprvé, už během úvodních zkoušek v MeetFactory ale budí dojem, že spolupracuje dlouhé roky. Svůj podíl na tom určitě má povaha americké undergroundové scény, k níž se všichni členové vztahují a která jim, jak sami reflektují, umožnila poznat se hudebně i osobně už před vznikem Sonic Herbalism: „Stále více si myslím, že undergroundová scéna je trochu jako ta jazzová, je to velmi přirozené prostředí a mezi umělci tam panuje určitá důvěra. Asi proto mám pocit, že Thor a Václav jsou lidi, které jsem už znal,“ říká Toth. Harris doplňuje: „Ano, tenhle projekt spolu hraje teprve týden, ale s Václavem si už dlouho posíláme naše různé skladby a pracujeme na nich, takže s ním vlastně hraji mnoho let. O Jamesově hudbě už taky vím nějakou dobu, nebyli jsme si úplně cizí. Jediná divoká karta byl Šimon, ale to dopadlo skvěle, hodně do toho celého přispěl,“ usmívá se.

I přes společnou spřízněnost s americkou alternativou by mohla rozdílnost žánrů, z nichž jednotliví umělci vycházejí, znamenat rozcházející se představy o směřování společné tvorby. K ničemu takovému ale nedochází, individuální hudební rukopisy do sebe bez problémů zapadají a vzájemně se doplňují. Tothovu folkovou kytaru vyvažují divočejší postupy, na něž je s bicími a klarinetem zvyklý Harris, postrockově zbarvená kytara Havelky staršího se trefně spojuje s hravými linkami syntezátorů Havelky mladšího. Právě tahle různobarevnost má být v budoucnu ještě umocněna spoluprací s dalšími hudebníky a rozšířením tvůrčí komunity.

Jedním z klíčových momentů celého procesu byl pro členy Sonic Herbalism výjezd na festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Společně ho absolvovali v pondělí 28. října, tedy během druhého dne rezidence, a v rámci doprovodného programu zde vystoupili se čtyřicetiminutovým improvizovaným setem, který byl jakousi českou odnoží Harrisova projektu Thor & Friends. „Byl to určitě zlomový bod,“ líčí Toth, „od první zkoušky jsem z toho celého měl skvělý pocit, ale myslím, že právě tohle hraní nás stmelilo. Cítili jsme se pak mnohem pohodlněji, když jsme improvizovali, naučili jsme se na sebe vzájemně spoléhat. To byl důležitý moment,“.

CHLAPÁCKÝ KEMP

Jak se následně potvrzuje, k mimořádnému souznění nedochází jen na úrovni hudby, ale i na té lidské. „Kluci bydleli u mě, takže to byl takový chlapácký kemp, já spal na matraci v obýváku, James spal u mě v ložnici a Thor v dětském pokoji. Každý den jsem se snažil ráno udělat aspoň snídani, aby ten den začal hezky,“ přibližuje Havelka. Pro Harrise a Totha šlo o první delší pobyt v Praze, skupina spolu tedy mimo hraní a dalších tvůrčích činností absolvovala také množství procházek po okolí. „Václav nás přiměl dokonce lézt po horách. I když nejsem zrovna outdoorový typ, tohle mě bavilo. Každý den jsme zažívali taková mini dobrodružství, do toho jsme hráli a byli si čím dál blíž. Bylo to skvělé,“ usmívá se Toth. Nenucená atmosféra je přítomná napříč různými situacemi a detaily, stačí si vzpomenout třeba na úterní zkoušku, kterou Václav v půlce přerušuje zvoláním „Kdo má hlad?“ a následně celé uskupení deleguje do kuchyňky, kam jde ohřívat na páře borůvkové knedlíky, načež je česko-americkému osazenstvu starostlivě servíruje.

Pozoruhodnou linkou je i přítomnost dua otec-syn. Šimon a Václav jsou spolu zvyklí hrát od Šimonova útlého dětství, oba ale vnímají spolupráci na Sonic Herbalism jako svého druhu přelomovou. „Je to pro mě splněný sen, spolupracovat s takovými lidmi. Tátu jsem dlouho přemlouval, aby mě do nějakého ze svých projektů zapojil, teď se mi to splnilo a jsem z toho nadšený,“ popisuje Šimon. „Nechtěl jsem nijak tlačit, aby tam Šimon za každou cenu zapadl, ale to jak se mu to díky jeho autenticitě, osobnosti a schopnostem povedlo, a to, jakým způsobem ho kluci přijali, je nepopsatelné. Byl to na všech rovinách rovnocenný parťák,“ hodnotí pro změnu Václav. Právě komunikace Šimona a Václava je jednou z věcí, které nezaměnitelně přispívaly k výsledné dynamice projektu, a to jak v hudebním i mimohudebním smyslu.

UČÍME SE

Středeční zkouška patří především písni Once Wild Indigo, jejíž text jako jediný z šesti nevznikal před rezidencí, ale v jejím průběhu, při společné návštěvě Václavovy přítelkyně Veroniky kousek za Prahou. Veronika do psaní textu písně výrazně přispěla svými nápady, ačkoliv před tím nikdy žádnou píseň nenapsala. Tématem je baptisie jižní (v angličtině wild či false indigo), rostlina, jejíž kořeny a listy se využívaly k výrobě léčiv a barviv. Tato barviva sloužila svého času jako platidlo, jehož hodnota byla téměř ekvivalentní k hodnotě lidského života: „Once wild indigo / Royal blue color of pain / Guns and gold do not compare / to sorrow’s currency…,“ zaznívá do pomalého třídobého rytmu. „Byli jsme sami překvapení, co všechno jsme se o indigu dočetli. Vyměňovali jsme si verše a slova a společně přemýšleli nad rýmy, celý ten proces byl ohromně naplňující,“ říká Václav.

Základy zbytku písní vznikaly už během uplynulých měsíců, Václav pro ty své zvolil kopřivu, hloh a pampelišku, James pak lobelku šarlatovou (cardinal flower) a petrklíč. Výběr se odvíjel jak od osobních náklonností, tak od zaujetí dílčími příběhy jednotlivých rostlin. Přístup k tvorbě byl pochopitelně ovlivněn i způsoby, kterými se umělci k tematice léčivek vztahují. „Je to paradoxně téma, o kterém vím jen velmi málo. Ale se začátkem projektu jsem se pustil do průzkumu,“ vypráví James, „a upřímně řečeno, moje rozhodnutí, jakou píseň napíšu, se často odvíjela od jejího potenciálního názvu. Viděl jsem jméno rostliny a říkal jsem si: to by byl pěkný název pro píseň… začal jsem o ní číst víc a zjistil, že za ní stojí určitá mytologie, že má specifické léčivé vlastnosti, v jakých roste oblastech a tak dále. Nakonec jsem vybíral ze seznamu asi dvanácti rostlin.“

Thorovi svět bylin nebyl úplně neznámý: „Já měl základní znalosti od své ženy, která dělá akupunkturu a praktikuje čínskou medicínu. Předepisuje lidem spoustu bylin, takže o tom tématu něco málo vím, ale…“ „…učíme se.“ doříkává James. Šimon zmiňuje zálibu v čajích, kterou s otcem sdílejí, a dodává, že jej Václav vedl k vnímavosti k přírodě už odmala. „Hodně si užívám společné pobyty v přírodě a chození do lesa. Postupně jsme se v tom posunuli o něco dál a praktikujeme i takové menší rituály inspirované třeba americkými indiány a buddhismem…“ Propojení s přírodou se projevuje i ve složce zvukové. I když sonická reprezentace přírodních projevů nebyla hlavním cílem, v aranžích lze bezesporu nacházet stopy inspirace.

ZLATOVLÁSKA A JIŽNÍ VÍTR

Těžiště textů se zpravidla odvíjejí od mytologie, která se s danou rostlinou pojí. U pampelišky, jíž je věnována píseň Shawondasee and His Golden Bride, jde například o indiánskou pohádku o dívce se zlatými vlasy, jež přitahuje Jižní vítr (Shawondasee). Vítr je moc líný na to ji následovat, až jednoho dne zjistí, že zlatovláska zestárla a její vlasy zbělaly. Pověst praví, že když si Vítr povzdechne nad ztrátou šance následovat zlatovlasou dívku, jeho dech rozptýlí semínka pampelišky, aby rozmnožila další zlatovlasé dcery: „They dance in circles, round and round / Her golden hair, it sweeps the ground / The days roll on, the weeks slip by / Till her hair turns white against the sky…“ Skladba o hlohu Huath je pro změnu inspirována pranostikou, že větvička tohoto keře uvnitř stavení přináší smůlu, zatímco její umístění před dům je zdrojem štěstí: „Misfortune might come your way / If you bring it home by break of day / But leave it lying in the night / It will guard your door 'til morning light…“

Dalo by se říct, že písně kopřivy a lobelky se nesou v oslavnějším duchu, texty se drží především vlastností a místa výskytu rostlin jako takových, každá se ale ubírá svou specifickou cestou. „Her touch is harsh and yet healing / She strikes from her deathbed like lightning / She stands still / No matter the weather,“ deklamuje Havelka zadumaně v Dioecious, skladbě věnované kopřivě. K vyprávění o lobelce šarlatové je zvolen obraznější způsob vyjádření: „Garden on the water, garden on the water / Colors from a dream / Blushing from a stream…“ O to kontrastněji působí její přímočarý pochodový rytmus. V Evergreen of Heaven, písni o petrklíči, je nejvýrazněji nechán prostor hudební složce – vokál jako by se s přednesem repetitivního minimalistického textu stával dalším z nástrojů.

„Nejsou to ale jen moje a Václavovy písně, jejich autory jsme všichni čtyři. Čím déle jsme na nich společně pracovali, tím víc docházelo k rozostřování hranic, a to jak z hlediska autorství, tak i mezi písněmi samotnými,“ zdůrazňuje James. Čtveřice se shoduje, že oněch šest skladeb začali vnímat jako jeden kompaktní celek, jehož hraní intenzivně prožívají od začátku do konce. I tak jsou ale části, které z hráčského i posluchačského hlediska působí obzvlášť silně. Pro Šimona se takové momenty odvíjí od harmonické složky skladeb: „Mám rád, když z hudby vyjde jeden tón, který v písni pak hraje nějak jedinečnou roli, to se hodně povedlo v Huath a Shawondasee.“ O Shawondasee and His Golden Bride mluví jako o výjimečně zábavné skladbě i James a Thor. Při jejím provedení se o tom lze názorně přesvědčit, zejména závěrečná část, v níž skladba moduluje a následně ústí v mocný čtyřhlas, vyvolává zvláštní směs pocitů dojetí a katarze.

HUDBA JAKO PROSTŘEDEK ZMĚNY

Páteční večer v Punctu se nese v podobném duchu jako zbytek rezidence. Nejde jen o koncert, pro okolí se jedná o první možnost nahlédnout do této společné dílny, pro umělce zase o příležitost zasvětit posluchačstvo do celého nápadu a prezentovat první výsledky práce.

Předskakuje Wooden Wand, Tothův sólový projekt. Vystoupení je ojedinělou příležitostí, umělec v současnosti, ačkoliv dál píše skladby a je činný například na Bandcampu, živě téměř nekoncertuje. Nepotrpí si na přehnanou exhibici, ale spíše na propojení s publikem, večer proto symbolicky uvede několika něžnými kytarovkami a dál přenechává prostor samotnému Sonic Herbalism.

Vystoupení zahajuje Václav krátkým úvodem, jímž přibližuje koncept a představuje osoby, které jsou s projektem dosud provázány. Zaznívá i jméno nedávno zesnulého Vojtěcha Havla, který byl jedním z umělců, s nimiž bylo do budoucna v plánu pracovat a jemuž nyní projekt Sonic Herbalism symbolicky věnuje. Vzápětí skupina představuje všech šest vzniklých skladeb. Každé z nich předchází příběh rostliny, což performanci přidává na výpravnosti a posluchačstvo vybavuje na pozornější vnímání textu i zvukových prvků. Punctum svým obývákovým rázem umožňuje sledovat dění velmi zblízka a soustředit se i na detaily – znovu se potvrzuje, že ačkoli je myšlenka Sonic Herbalism ztvárněna zejména slovy, hudební stránka za tou textovou nijak nezaostává, naopak. Charakteristický zvuk, v němž každý z muzikantů zanechal svůj otisk, funguje mimořádně poutavě, je těžké se od něj odtrhnout. Celek navíc doplňuje projekce autorského vizuálu Emy Laštovkové vycházejícího z pohledu na jednotlivé rostliny pod mikroskopem.

Jedinečnost a potenciál Sonic Herbalism netkví pouze v originalitě tématu a spolupráci zásadních osobností současné alternativy. Nezaměnitelnou energii způsobuje také jeho situační zasazení, tedy podoba konceptem ohraničeného uskupení. Díky jasně danému předmětu tvorba nemusí sklouzávat k banalitám a může se odvážit do hloubky prozkoumat celý prostor, který téma představuje. Nezatíženost tím, že by tématem hudby byl primárně umělec a jeho pocity, umožňuje přesunout pozornost k věcem, na něž většinou nebývá místo.

Propojovat hudbu s přírodou není jednoduchá kratochvíle, hrozí nebezpečí příliš velkých soust, planých slibů i nicneříkající ventilace emocí. Při citlivém uchopení ale hudba může fungovat jako nástroj komunikace i prostředek změny, upozornění na to, co je skryto. U Sonic Herbalism to nejsou jen rostliny, co léčí.