deemonickaa | Články / Reporty | 25.11.2013
„Dnes z důvodu zvukové zkoušky od 17 do 19 hodin zavřeno,“ stálo na vývěsce velkých dveří. Nezbývalo, než s dalšími nedočkavci postát ještě několik minut v nečase a kapelu Alvik, která ve čtvrtek 21. listopadu hrála v Jazz Tibet Clubu, sledovat přes sklo jako mlsní psi klobásu.
Alvik může v některých ohledech připomínat skupinu N.O.H.A. V obou případech jde o početné mezinárodní sestavy, pro které je pojítkem Praha, s velkým záběrem stylů namíchaných v energický koktejl s tím, že hudební kroky N.O.H.A. směřují více k world music, zatímco Alvik se cítí skvěle ve variacích na jazz. Nyní se v jejich „kapelním sívíčku“ objeví také stejná odrážka - odchod zpěvačky (samozřejmě ne jedné a téže). Členové N.O.H.A. se s touto skutečností vypořádávali nejedenkrát a zatím to nikdy neznamenalo konec. Jakým směrem se budou Alvik ubírat bez americké zpěvačky Anyi Stuart, ukáže budoucnost, pravdou ale je, že olomoucký koncert v rámci Late Leaves Tour byl výborný.
Každý z umělců na pódiu byl výjimečný a pro celek nepostradatelný. Na první pohled zaujaly videoprojekce francouzského VJe Gyomha, u kterých ale nakonec člověk pozornost dlouho neudržel. Anya totiž každý tón, akord i slovo procítila nejen svým hlasem, ale také tělem. Pohyblivé obrázky z plátna jako by se zhmotnily. Krásná sóla na saxofon a další dechy předvedl Bharata Rajnošek, v očích diváků bylo vidět nadšení a ruce k potlesku nemusel přemlouvat nikdo z přítomných (možná i kolemjdoucích). Zajímavé a nepředvídatelné momenty byly v mnohých případech ze světa elektra a z pod rukou Auduna Nedrelida.
V playlistu zaujaly dvě navzájem konstrastující písně. Singl Impression z posledního alba Your Name Here, vydaného v loňském roce, překvapil jednoduchou chytlavou popovou melodií (v dobrém slova smyslu), odlišnou polohu nabídla Anya s kontrabasistou Petrem Tichým v jednom z přídavků, při němž se roztančený parket snadno přeladil na intimní prožitek obou hudebníků.
Alvik hráli v Olomouci naposledy v roce 2009. I kdyby to měly být zase čtyři roky, bylo by fajn vidět v Jazzu ještě jednou původní sestavu a slyšet Anyinou milou češtinou „Děkujeme vám moc!“. Vyčkávání na dešti před prosklenými vraty, jako ti hladoví psi před řeznictvím, není překážkou.
Alvik (cz/nor/usa)
21. 11. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.